Příběh místa Jedním ze základních tvůrčích elementů soutěžního projektu shledávám místo, kde se dům nachází. Kontext, neboli sounáležitost domu a okolí, je zde jednou z hlavních tvůrčích složek. Nelze pomíjet minulost, současnost či budoucnost lokality, nelze přehlížet genia loci místa... Proto mi dovolte přiblížit kraj, kde můj Dřevěný dům "stojí". Je to území při našich severních hranicích, kraj, který byl dlouhá léta zapomenutou zemí kde byly zpřetrhány všechny tradice a zvyky, budované generacemi lidí před námi. Je to místo, kde jsou patrné šrámy poslední války prakticky dodnes... Řeč je o Jeseníkách, někdejších Sudetech. Blíže místo specifikovat nechci, jednak vzhledem k anonymitě soutěže, ale také proto, že tento příběh platí obecně pro celou oblast stejně, jako pro vesnici, kam jsem dům umístil... Jak jsem již napsal, na dlouhá léta bylo toto místo vytrženo ze svého kulturního, hospodářského a ekonomického zázemí. Byl to následek druhé světové války, nejstrašnějšího konfliktu co lidstvo zažilo. Původní sudetoněmecké obyvatelstvo bylo po roce 1945 z velké části odsunuto a do rostoucího organismu vesnic a měst přišli noví osadníci z vnitrozemí. Lidé, kteří neměli žádný vztah k majetku, polnostem a především silné kultuře, která téměř ze dne na den zmizela s odsunutými Němci. Navíc nové osídlení nebylo co se počtu týče tak silné, takže se z měst staly vesnice a vesnice téměř, nebo dokonce zcela zmizely. Značný díl tradiční architektury byl buďto zcela zničen, nebo necitlivými zásahy pozdějších rekonstrukcí poškozen. Byly bourány kostely a celá poutní místa byla ničena, jako něco nechtěného, zbytečného. Školy se rušily pro nedostatek dětí, hospody pro nedostatek otců... A co je vesnice bez školy, hospody a kostela, bez těchto tří přirozených shromaždišť lidí? Uváděné skutečnosti dodnes zapříčiňují jak sociální, tak ekonomické potíže tohoto regionu. Vysoká nezaměstnanost a především nízká cena lidské práce je v tomto kraji jedním z největších problémů současnosti... Trvalo to téměř půl století, ale dnes se již zdá, že generace dnešních třicátníků své kořeny zapustila a někdejší Sudety se pomalu začínají probouzet k životu. Potomci nových osadníků z konce války si už sami dokázali najít novou tvář, nový domov...už jsou tam doma stejně, jako byli sudetští Němci před padesáti lety. Hospody jsou už zase plné, je snad jen otázka času, kdy se opět zaplní školy a kostely.
Forma a měřítko Otázka formy a měřítka je velmi důležitá. Formu vizuálně vnímáme a vytváří v naší mysli okamžitý úsudek o objektu našeho zájmu. Podle formy hodnotíme (nejen) architekturu nejčastěji sovy líbí/nelíbí. Co to ale je to líbí, či nelíbí? V dané situaci můžeme říct, že forma je otázkou vztahu domu s okolím. Potom je často slovo líbí zaměňováno s pocitem: ano, tento dům sem "sedí". A tak se již nezabýváme jen otázkou formy ale také velikostí hmoty. Jedním slovem se dá mluvit o měřítku. Forma a měřítko spolu tedy velmi úzce souvisí a ve vhodné kombinaci mohou vytvořit nenásilný vstup moderní architektury mezi tradiční zástavbu. Pro řešení soutěžního návrhu jsem si vybral oblast Jeseníků, jež mají poměrně svérázný archetyp tradiční venkovské architektury. Podle domů které v této lokalitě stojí, či stály a jejich zjednodušením do detailu obrysu hmoty a pozice okenních otvorů, jsem odvodil poměrně přesný poměr hmot jednotlivých objektů. Jde tedy říci, že na daném místě jsou z velké části domy s podobnými proporcemi. Nelze tedy pouze banálně tvrdit, že pokud na dům umístíme sedlovou střechu okamžitě tím získá charakter a měřítko venkovského stavení jesenického podhůří. Domnívám se, že je třeba pro správnost a vhodnost měřítka a formy podstoupit studium architektury zvoleného regionu. Například u sedlové střechy můžeme jasně definovat také typický sklon, její velikost vůči hmotě samotného domu, návaznost a orientaci vůči světovým stranám a tak dále... Tradiční architektura každé lokality byla vytvářena architekty amatéry, lidmi, kteří dokonale znali podnebí a podmínky svého kraje. Dnes, v době kdy moderní stavební prostředky umožňují postavit kdekoli cokoli je otázka vhodného měřítka velmi důležitá. Domnívám se, že stavět v této krajině minimalistickou kostku je stejně absurdní, jako na samé místo navrhnout antický prostylos. Problematika formy a měřítka je tedy daleko obsáhlejší, než se na první pohled zdá a vnímám ji, jako možnou cestu architektury 21. století.
Mareriály Stavební řešení navrhuji s ohledem na tradiční materiály a dostatečnou ekologičnost jak výstavby (obnovitelné zdroje), tak pozdějšího provozu domu. Nosnou konstrukci tvoří dřevěný fošínkový systém 2x4 "two by four", jež umožňuje vytvořit volnou dispozici má výbornou variabilitu nosných částí domu a suchý proces výstavby založený na principu spojování svislých a vodorovných prvků ocelovými styčníky. Jako tepelná izolace slouží ve svislých konstrukcích 350 mm, ve vodorovných 400mm kamenné vlny. Tímto je dosaženo průměrného součinitele prostupu tepla obálky budovy Uem = 0,223 W/(m2k) dle ČSN 730540. Hranici mezi konstrukcí a exteriérem vytváří plášť tvořený svislými dřevěnými prkny podporující vnímání domu v daném kontextu. Pro architektonickou čistotu řešení je nezbytně nutné oprostit dům od věcí jako jsou okapy, plechové římsy... zároveň jsou tyto prvky ze zmiňovaného důvodu nahrazeny jiným řešením. Proto je celý objekt umístěn na podnož, velmi jednoduchým opatřením je izolován od zemní vlhkosti, možného odtávajícího sněhu atd. Zároveň je "zabalen" do obalu propouštějícího difundující páru ven a odpuzující venkovní vlhkost. V interiéru jsou voleny dva základní materiály. Bílý sádrokarton a obkladová dýha. Posledním zvoleným materiálem je černě lakovaná ocel, volená pro venkovní schodiště. Otázka vstupu je u domů velmi důležitá. Je vhodné hlavní vstup do domu vyznačit zřetelným a jasným signálem bez ohledu na typologický typ objektu. Ocel v kombinaci s černým nátěrem je zřetelným kontrastem k drsnému dřevěnému obkladu hmoty samotného domu.
Provozní vazby Při návrhu typologického členění rodinného domu je třeba brát v potaz současnou sociologickou situaci rodiny a intuitivní návaznost jednotlivých prostor. Sociologická situace. Žijeme v hektické době plné stresu, kdy se pomalu vytrácí vzájemná pospolitost rodiny. Tento děj je zapříčiněn především nedostatkem času. Jednoduše lidé tráví čím dál méně času se svými nejbližšími. Proto navržené řešení vzájemně jak provozně, tak i "pouhým" vizuálním kontaktem propojuje hlavní obytný prostor s jídelnou a kuchyní, zároveň s čítárnou a pracovnou a odtud je možné pozorovat jak dění v hlavní obytné místnosti tak v dětském pokoji. Další téma je intuitivní návaznost. Pokud vstoupíte jako návštěva poprvé do zádveří rodinného domu, otevřete dveře v domnění, že vstupujete do obývacího pokoje a namísto toho se ocitnete v komoře či toaletě, něco není v pořádku.
Vnitřní hmota Každý prostor má také svou vlastní vnitřní hmotu, která do sebe zapadá jako dětská dřevěná stavebnice. Výsledkem je nekonfliktní součet všech hmot v jeden velice kompaktní celek důležitý pro nízkoenergetické řešení domu. Jediným prvkem který vystupuje z této makrostruktury je hmota závětří a zádveří, která jednoznačně signalizuje hlavní vstup.
Prostorová skladba a vizuální vazby Problematiky architektonického prostoru. Vzhledem k jednoduchosti stavby bylo mou snahou navrhnout odpovídající prostorovou hru vnitřních hmot s ohledem na zmiňované funkční a vizuální propojení. Dalším tvůrčím faktorem je samotné vnímání architektonického prostoru. Každý člověk má dva typy vnímání, vědomé a podvědomé. Vědomé je založeno jednak na aktuálních zrakových vjemech, zkušenostech ale také do jisté míry na "trendovosti" řešení. Kdežto podvědomé vnímání působí na člověka intenzivněji ve smyslu životní pohody v daném prostoru. Po vstupu do domu se před vámi otevírá poměrně široké schodiště spojující zádveří a hlavní obytný prostor. Tato komunikace je osvětlena galerijním osvětlením, takže napětí vytvořené vertikalitou a silným horním světlem v kontrastu s prostornou a vzdušnou obývací místností je veliké. Samotný obývací prostor je opticky zvětšen prosklenou stěnou do zahrady. Materiálově je řešen v bílé barvě, která podporuje okázalost a čistotu vnitřního prostoru. Navazující kuchyně s jídelnou je naopak navržena ve standardní světlé výšce a plochy jsou obloženy dřevěnou dýhou. Tato koncepce navazuje harmonii a klid potřebný pro společné stravování rodiny. Jídelna má navíc přímou návaznost na venkovní terasu, takže se v letních měsících může provozně zvětšit o tuto plochu. V horních patrech je již zmiňovaný prostor čítárny a pracovny, dětský dvoupokoj a ložnice rodičů. Vše vizuálně propojeno, funkčně schodištěm ve střední části domu.
Energetická náročnost řešení Dřevěný dům je navržen jako pasivní. Jeho měrná spotřeba tepla je menší než 15 kWh/(m²a). Z toho vychází nejen silná vrstva tepelné izolace obvodového pláště, typologické respektování pasivních zásad ( kompaktní hmota, orientace velkých oken na slunečné strany, garáž není přímou součástí objektu...), ale také druh vytápění. V návrhu je použito teplovzdušné vytápění s rekuperační jednotkou pro ohřev vzduchu, kapalinové kolektory pro ohřev teplé vody.
Technická část S ohledem na tvarovou a dispoziční variabilitu byl rodinný dům navržen z nosné dřevěné konstrukce, kterou tvoří dvojice fošen ve vzdálenosti 650 mm. Podle potřeby jsou mezi svislé prvky vloženy vodorovné paždíky. Stropnice mají dimenze 60x220 mm a jejich maximální rozpětí je 6800 mm. Svislé prvky jsou osazeny do dřevěné vodorovné. Zavětrování dřevěné konstrukce je zajištěno plošnými OSB deskami, které v provedení na péro a drážku a s přelepením spár PE fólií plní také funkci parozábrany. S ohledem na materiál nosné konstrukce je obvodová stěna a střecha tepelně izolována deskami z minerálních vláken. Ve stěnách bylo použito 350 mm a ve střeše 400 mm. Společně s dalšími konstrukčními vrstvami dosahují stěny parametru U = 0,12 W/(m².K) a střecha U = 0,10 W/(m².K). Venkovní stěny i střecha jsou navrženy s větranou vzduchovou mezerou, která má minimální šířku 50 mm. V ní je přímo na tepelně izolační vrstvě uložena difúzní fólie. Okna jsou kombinovaná - dřevo, kov, typu internorm z části otevíravá a z části pevná. Zasklení je izolačním trojsklem s nízkoemisivní vrstvou. Dutina je vyplněna kryptonem. Jejich součinitel prostupu tepla má hodnotu 0,65 W/(m².K). Vnitřní prostředí je před účinkem slunečního záření chráněno vnější žaluzií. Budova je obložena dřevěným obkladem z horského modřínu připevněným k latím nerezovými vruty. Je k nosným prvkům fixován ve svislé poloze. Styk jednotlivých prken je na polodrážku a jsou fixovány k vodorovným nosným latím 40/50 mm. Ty jsou upevněny na svislé latě 50/50 mm. Styk okna s obkladem je zajištěn oplechováním z Ti-Zn plechu. Mezi plechem a horní hranou obkladu je ponechána mezera k provětrání pláště. Všechny dřevěné prvky jsou z důvodů ochrany před poškozením opatřeny fungicidním a insekticidním nátěrem.
Hodnocení poroty
Výborný, přesvědčivý, architektonicky brilantní, skvěle prezentovaný návrh integrující všechny předpoklady kvalitního nízkoenergetického rodinného domu se stáním pro auto zapuštěným pod úrovní terénu pod domem. Respektuje regionální tvarosloví. Dům je situován v ose zadaného pozemku orientovaného delší osou ve směru SJ. Jednoduchá kompaktní hmota krytá sedlovou střechou svědčí o znalostech a poučeném přístupu k problematice energeticky úsporných staveb. Zaujme přehledná racionální dispozice s rozvrhem v několika podlažích se zajímavými průhledy v níž porota spatřuje moderní odkaz na „Raumplan“ architekta Adolfa Loose. Dobře navržené detaily, (s jedinou výhradou - řešení detailu u římsy sedlové střechy, který by jistě dalším vývojem doznal podstatných změn). Dům by byl realizován vzhledem k rozvrhu v několika úrovních ve vyšší cenové relaci. Mohl by se však stát pro dobře situované klienty variantou atraktivního, energeticky úsporného bydlení v souladu s evropskými trendy. Z hlediska hodnocení znalců návrh přesvědčivě splňuje limity kladené na nízkoenergetické domy.