Olověný Dušan 2011 - Ing. arch. Jan Holna (DaM)

K sepsání mých postřehů a myšlenek vzešlých z mé účasti v porotě letošního Olověného Dušana, jsem se záměrně donutil až s odstupem několika dní. Pár základních motivů mám v hlavě, ale pro jistotu ještě otevřu předešlé ročenky a rychle projdu medailonky kolegů, co byli v porotě přede mnou. Cítím závažnost krátkého textu, který mám napsat. Nechci v porovnání s předchůdci vypadat hloupě a sedět mimo mísu.

Neměl jsem to dělat!!! Píšou přesně o tom, co jsem chtěl napsat taky. Jak nebyli na FA už strašně let (v mém případě čtrnáct), jak odtud tenkrát odcházeli naštvaní s tím, že už se sem nechtějí vracet, a jak přijali účast v porotě a tajně doufali v to, že uvidí pořádný pecky, rebelii, volnomyšlenkářství, ale hlavně…. budoucnost . To co ve skutečnosti viděli, a to, co jsem viděl také já, mí předchůdci již popsali mnoha rozmanitými a přesto stejnými způsoby.

O čem mám tedy psát? Několik let, možná několik desítek let, je vše stejné a jakékoliv komentáře a postřehy na tom pravidelně nic nemění. Všichni doufají, že za to může ten barák, ze kterého skákaj lidi, když nejsou ve svý kůži. Že to změní nová budova, která bude mít pozitivnější vibrace a studenty i jejich profesory vyladí na optimální vlnovou frekvenci. Jenže to se nestane. Nová budova je dům ideově dobrých dvacet let starý a studenti z ničeho nic nezačnou pořádat workshopy, mejdany o architektuře na architektuře a nebudou zase chtít nastartovat svět za pomoci pár kopanců do zadku… škoda. To malý procento výborných „aťasů“ nezachrání reputaci školy, ale hlavně, a to je mi nejvíc líto, nepřinutí studenty, aby se nezapisovali do děsivých ateliérů s nulovou schopností je cokoliv naučit.

V porotě jsme se setkali tři ze stejného ročníku, který mimo jiné Dušana zakládal. Od druhé poloviny prvního dne pod tíhou „kvality“ uvažujeme o jeho zrušení. Zdá se nám, že soutěž, která má motivovat studenty, dlouhodobě nikam nevede. Nakonec volíme méně radikální, ale přesto rebelské řešení. Chceme označit ty ateliéry, které podle nás nemá cenu navštěvovat. Druhý den jich z hlasování všemi hlasy vypadne šest a dalších sedm má hodně namále…

Nechci končit obligátní větou, ve které je slovo „snad“ nebo „doufám“. Prostě se všichni na fakultě seberte a dejte přednost atelierům a vyučujícím, který stojí za to. Když nevíte kdo to je, piďte se po tom a nespokojujte se s teplým místem v nudném ateliéru, který setrvává na místě už několik desítek let.