Barcelonská Sagrada Família ční nejvýše mezi všemi křesťanskými chrámy

Barcelona – Nad Barcelonou roste už víc jak 140 let. Podivuhodný chrám Sagrada Família (Svatá rodina) je jedním ze symbolů této katalánské metropole. Nejslavnější dílo Antoniho Gaudího, které každo- ročně přiláká miliony turistů, stále není dokončeno. Až letos dostala centrální věž chrámu kříž, který nyní nad městem ční do výšky 172,5 metru. Barcelon- ský obzor, jehož dominantou byla bazilika po celé generace, tak získal definitivní podobu, jakou si Gaudí představoval. Věž bude oficiálně otevřena 10. června, v den 100. výročí úmrtí architekta Gaudího.

Nově umístěný kříž na vrcholu centrální věže je zhotovený ze skla a glazované bílé keramiky. Vyrobili ho v Německu, sestaven byl přímo v chrámu. Zabudované osvětlení mu dovoluje zářit po setmění – z nejvyššího bodu baziliky se tak stává svítící dominanta viditelná napříč celou Barcelonou. Kříž není kompaktní hmotou. Má jemnou, téměř krystalickou geometrii se skleněnými fasetami, které za dne zachycují sluneční paprsky a rozptylují je po světlém kameni věže.

Barcelonský chrám je unikátní i spojením úchvatné architektury s přírodou a hudbou. Gaudí navrhl rozsáhlé kůry tak, aby pojaly více než 1500 zpěváků. Zpěv byl pro něj klíčovou součástí mše. Díky klenbám a umístění chórů 15 až 20 metrů nad zemí funguje strop jako obří ozvučnice, která hlasy pěvců harmonicky nese celou bazilikou. A inspirován přírodou, Gaudí osadil chrám 160 soškami rozmanitých druhů rostlin a zvířat – věřil, že příroda je dokonalým Božím dílem.

Ze tří monumentálních fasád chrámu Sagrada Família byla z velké části hotova ještě za Gaudího života Fasáda Narození, orientovaná na východ. Do kamene byly vytesány stovky detailů z katalánské přírody, včetně rostlin, zvířat a hmyzu. Vstup do chrámu střeží dva chameleoni a sloupy stojí na sochách mořské a suchozemské želvy. Západní, Fasáda Umučení, se začala stavět až po Gaudího smrti. Nese ji šest nakloněných sloupů připomínajících kmeny sekvojí. A třetí, Fasáda Slávy, je největší a nejvýznamnější vstupní fasádou chrámu, zatím zůstává nedokončená.

Letité dokončování Gaudího díla provází neustálá vyjednávání mezi původní vizí a moderními materiály. Výsledkem je architektura, v níž promlouvá víra jazykem 21. století: "Základním důvodem, proč Sagrada Família nebyla dokončena za Gaudího života, byl nedostatek peněz," objasňuje historik Michael Eaude, autor nedávné knihy o životě a díle Gaudího.

Idea slavného chrámu však nevzešla přímo z Gaudího hlavy. Jeho základní kámen byl položen 19. března 1882. Se stavbou se začalo podle návrhu architekta Franciska de Paula del Villar, ale koncem roku 1883 práce převzal Gaudí, který je přetvořil ve svém bujarém stylu. Po jeho smrti v roce 1926 se pokračovalo podle jeho návrhů. Během občanské války (1936-1939) část stavby vyhořela, přičemž byly zničeny i Gaudího plány a modely, jež posléze obnovil architekt Francesc de Paula Quintana, někdejší spolupracovník Gaudího.

Stavbu chrámu pokládal Gaudí "za poslání, které mu svěřil Bůh, a s tímto vědomím přetvořil původní novogotický projekt v něco jiného a originálního", napsal server Vatican News v čase vysvěcení stavby. Pětilodní bazilika s třemi loděmi napříč a s dvanácti zvonicemi měla odrážet hierarchii křesťanského vesmíru. Centrální věž Ježíše Krista záměrně nepřesahuje výšku barcelonského kopce Montjuïc: Gaudí tím chtěl vyjádřit, že lidské dílo nikdy nepřekročí Boží stvoření.

Práce na chrámu se v dalších desetiletích střídavě zastavovaly a obnovovaly – vedla je různorodá skupina umělců a architektů, kteří se pokoušeli sladit Gaudího jedinečný styl s prvky soudobé estetiky. Chrám byl vysvěcen 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., který mu také propůjčil titul basilica minor, ač byl tehdy hotov jen z pětiny. Papež tehdy ocenil genialitu Gaudího, který "inspirován zápalem své křesťanské víry dokázal tento kostel proměnit v kamennou chválu Boha."

Hlavní věž a centrální konstrukční celek byly letos završeny, ale úplné dokončení baziliky včetně Průčelí Slávy se může protáhnout až do poloviny 30. let. Když se historika Eaudeho ptali na snahu prohlásit baziliku za dokončenou, vzpomněl na jeden z nejslavnějších Gaudího výroků: "Můj klient," prohlásil kdysi architekt s odkazem na samotného Boha, "nespěchá."

Jestliže první etapy výstavby vázly kvůli nedostatku peněz, dnešní stavební ruch pohánějí finance v hojnosti. Vstupné ročně přináší stovky milionů eur; před pandemií covidu-19 počet návštěvníků přesahoval 4,5 milionu ročně a v roce 2024 baziliku navštívilo 4,8 milionu lidí.

Katalánský architekt, urbanista a vizionář Antoni Gaudí y Cornet (1852-1926) byl představitelem unikátního stylu a průkopníkem secese ve Španělsku. Posledních 16 let života zasvětil výhradně stavbě barcelonské katedrály. Tehdy přestal také dbát o svůj zevnějšek, takže když ho počátkem června 1926 porazila tramvaj, považovali ho zprvu za žebráka.

Ke Gaudího dalším stavbám patří pohádkové domy, mimo jiné barcelonské Casa Milá (přezdívaný La Pedrera), jenž fasádou i barevně připomíná písečné duny, či pestrobarevný Casa Batlló, nebo též v Barceloně Güellův park, nedokončený velkolepý projekt zahradního města. Sedm Gaudího staveb je na seznamu UNESCO, včetně Fasády Narození a krypty, v níž je Gaudí pohřben.