Petr Kratochvíl: Vzpomínka na výstavu URBANITA 86
Přesně před 40 lety začala v galerii Jaroslava Fragnera výstava URBANITA 86, nečekaná akce přinášející hluboké zamyšlení nad podobou urbánního prostoru tehdejšího přestavbového Československa. Přinášíme vzpomínku profesora Petra Kratochvíla. Zveme také k aktuální reflexi v připravovaném čísle časopisu Architektúra & Urbanismus věnovaném tématu „urbanity“.
Před čtyřiceti lety se v pražské Galerii Jaroslava Fragnera uskutečnila výstava Urbanita 86. Jejím iniciátorem byl Benjamin Fragner, tehdejší redaktor časopisu Technický magazín, který byl v té době živější a otevřenější platformou pro nekonformní architektonické názory, než oficiální časopisy svazu architektů. Výstavě, jež navázala na o rok dřívější výstavu Malovaná architektura na zámku v Roztokách, předcházela výzva v T magazínu vybízející k předkládání návrhů na oživení monotónních sídlišť.[1]
Motto doprovázející výzvu uvádělo dvojí význam slova urbanita, odkazujícího jak k fyzické, tak sociální stránce města. A vystavené návrhy se opravdu zabývaly nejen tím, jak strnulé panelové výstavbě vtisknout zajímavější formu, ale i proměnami sídlištního prostředí jako místa pro život. Přestože v té době již kritika nízké úrovně sídlištní výstavby byla všeobecně sdíleným nářkem tuzemských architektů, výstava svou provokativnosti a neotřelostí nápadů přesahovala obvyklé odsuzování limitů prefabrikované stavební výroby a byrokratických norem. Osmdesát zastoupených českých i slovenských architektů patřilo ke střední a mladší generaci.
Návrhy byly obvykle předvedeny hravou nebo kolážovitou formou – ostatně takový byl i plakát výstavy od Michala Brixe – obsahovaly však závažné koncepty. Často se pokoušely různými dostavbami do volného sídlištního prostoru evokovat intimnější prostředí klasického města – jako například nejvýše oceněný návrh „Morfoláže na téma sídliště Nový Barrandov“ od architektů Zdeňka Hölzela a Jana Kerela, kteří se v té době právě pokoušeli v rámci výstavby reálného Nového Barrandova vrátit do hry tradiční ulici a náměstí. Originální byl koncept Jiřího Kučery a Jaroslava Ouřeckého, kteří do rozvolněného centra Nového Mostu promítli strukturu historického jádra starého Mostu, zbouraného kvůli povrchové těžbě uhlí.
Obnovený zájem o historické architektonické formy vyvolaný tehdejšími teoriemi postmodernismu inspiroval některé zúčastněné k provokativním dostavbám či přestavbám panelových domů, nebo alespoň ke konfrontaci stereotypních typizovaných domů a rozmanitosti starší architektury. Vážný návrh na zlepšení komfortu i vzhledu paneláku ukázal Václav Králíček myšlenkou, že byty mohou v místě lodžií expandovat mimo objem domu (Za obdobný postup při rekonstrukci paneláků v Bordeaux získali v roce 2019 Lacaton & Vassal cenu Miese van der Rohe).
Vedle těchto vážně či ironicky míněných návrhů na vylepšení stávajících sídlišť tu zaznělo i jejich zásadní odmítnutí. Jak psal Benjamin Fragner v pozdějším (polistopadovém) zpětném ohlédnutí za Urbanitou 86: „Přibývá i radikálních odmítnutí kompromisu, paneláky končí v troskách…, realita sídlištního prostředí je realitou společnosti.“[2] Dadaistický projekt Přeřešení Jižního města od Igora Dřevíkovského, Jana Hrubého, Martina Šarborta a Davida Vávry ze skupiny Dílna nejnovější architektury dováděl ad absurdum metody byrokratického plánování. Ve vzduchu i na výstavě již byla cítit předzvěst rozpadu systému a očekávání celospolečenských změn.
Součástí výstavy byla tehdy i anketa, v níž návštěvníci odpovídali na otázku, co si představují pod pojmem urbanita. Jeden z nich uvedl: „Urbanita je pojem, který musel být znovuobjeven pro teorii poté, co se jeho význam vytratil z praxe.“[3]
Musí být znovuobjevován i nyní? Na to snad odpoví připravované číslo časopisu Architektúra & Urbanizmus.
[1] Urbanita 86, Technický magazín, 1986, 1, s. 10.
[2] Benjamin Fragner, Komunikace na pomezí: Urbanita, in: Zdeněk Hölzel (ed.), Česká architektura 1945-1995., Praha 1995, s.95.
[3] Benjamin Fragner, Zpráva o výstavě, Technický magazín, 1987, 1, s. 3.
Více informací >
Před čtyřiceti lety se v pražské Galerii Jaroslava Fragnera uskutečnila výstava Urbanita 86. Jejím iniciátorem byl Benjamin Fragner, tehdejší redaktor časopisu Technický magazín, který byl v té době živější a otevřenější platformou pro nekonformní architektonické názory, než oficiální časopisy svazu architektů. Výstavě, jež navázala na o rok dřívější výstavu Malovaná architektura na zámku v Roztokách, předcházela výzva v T magazínu vybízející k předkládání návrhů na oživení monotónních sídlišť.[1]
Motto doprovázející výzvu uvádělo dvojí význam slova urbanita, odkazujícího jak k fyzické, tak sociální stránce města. A vystavené návrhy se opravdu zabývaly nejen tím, jak strnulé panelové výstavbě vtisknout zajímavější formu, ale i proměnami sídlištního prostředí jako místa pro život. Přestože v té době již kritika nízké úrovně sídlištní výstavby byla všeobecně sdíleným nářkem tuzemských architektů, výstava svou provokativnosti a neotřelostí nápadů přesahovala obvyklé odsuzování limitů prefabrikované stavební výroby a byrokratických norem. Osmdesát zastoupených českých i slovenských architektů patřilo ke střední a mladší generaci.
Návrhy byly obvykle předvedeny hravou nebo kolážovitou formou – ostatně takový byl i plakát výstavy od Michala Brixe – obsahovaly však závažné koncepty. Často se pokoušely různými dostavbami do volného sídlištního prostoru evokovat intimnější prostředí klasického města – jako například nejvýše oceněný návrh „Morfoláže na téma sídliště Nový Barrandov“ od architektů Zdeňka Hölzela a Jana Kerela, kteří se v té době právě pokoušeli v rámci výstavby reálného Nového Barrandova vrátit do hry tradiční ulici a náměstí. Originální byl koncept Jiřího Kučery a Jaroslava Ouřeckého, kteří do rozvolněného centra Nového Mostu promítli strukturu historického jádra starého Mostu, zbouraného kvůli povrchové těžbě uhlí.
Obnovený zájem o historické architektonické formy vyvolaný tehdejšími teoriemi postmodernismu inspiroval některé zúčastněné k provokativním dostavbám či přestavbám panelových domů, nebo alespoň ke konfrontaci stereotypních typizovaných domů a rozmanitosti starší architektury. Vážný návrh na zlepšení komfortu i vzhledu paneláku ukázal Václav Králíček myšlenkou, že byty mohou v místě lodžií expandovat mimo objem domu (Za obdobný postup při rekonstrukci paneláků v Bordeaux získali v roce 2019 Lacaton & Vassal cenu Miese van der Rohe).
Vedle těchto vážně či ironicky míněných návrhů na vylepšení stávajících sídlišť tu zaznělo i jejich zásadní odmítnutí. Jak psal Benjamin Fragner v pozdějším (polistopadovém) zpětném ohlédnutí za Urbanitou 86: „Přibývá i radikálních odmítnutí kompromisu, paneláky končí v troskách…, realita sídlištního prostředí je realitou společnosti.“[2] Dadaistický projekt Přeřešení Jižního města od Igora Dřevíkovského, Jana Hrubého, Martina Šarborta a Davida Vávry ze skupiny Dílna nejnovější architektury dováděl ad absurdum metody byrokratického plánování. Ve vzduchu i na výstavě již byla cítit předzvěst rozpadu systému a očekávání celospolečenských změn.
Součástí výstavy byla tehdy i anketa, v níž návštěvníci odpovídali na otázku, co si představují pod pojmem urbanita. Jeden z nich uvedl: „Urbanita je pojem, který musel být znovuobjeven pro teorii poté, co se jeho význam vytratil z praxe.“[3]
Musí být znovuobjevován i nyní? Na to snad odpoví připravované číslo časopisu Architektúra & Urbanizmus.
[1] Urbanita 86, Technický magazín, 1986, 1, s. 10.
[2] Benjamin Fragner, Komunikace na pomezí: Urbanita, in: Zdeněk Hölzel (ed.), Česká architektura 1945-1995., Praha 1995, s.95.
[3] Benjamin Fragner, Zpráva o výstavě, Technický magazín, 1987, 1, s. 3.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
