Osobnost Milana Knížáka nechávala jen málokoho chladným

Praha – Milan Knížák patřil od 60. let minulého století k nejviditelnějším postavám českého výtvarného umě- ní, pozornost ale budil také v čele významných kulturních institucí. V 90. letech pomáhal jako rektor Akademie výtvarných umění otevřít tuto školu světu, v červenci 1999 pak stanul v čele Národní galerie (NG), kterou vedl 12 let, déle než kdokoli jiný po listopadu 1989. Ani později ale Knížák, který zemřel ve věku 86 let, nepřestal ovlivňovat veřejné dění.

Knížákovy umělecké aktivity byly široké, zahrnovaly výtvarné umění, hudbu, architekturu, design, módu, poezii i fotografii. Umělecký svět znal třeba jeho happenigy, v širší známost ale vešel Knížák až po sametové revoluci. Jako šéf výtvarné akademie a Národní galerie přitom často vyvolával kontroverze, nelze mu ale upřít úspěchy. Knížák například díky podpoře vlády poměrně rychle vyrovnal deficitní hospodaření galerie, která se úspěšně vyrovnala také s následky ničivých povodní v roce 2002, které postihly expozice na Zbraslavi a Starém Městě.

Národní galerie pod jeho vedením také nabídla veřejnosti další prostory – od nově pojatého Veletržního paláce přes kubistickou expozici v Domě u Černé Matky boží po Palác Kinských. Právě orientaci na stálé expozice a malou podporu výrazným výstavním projektům přitom část odborné veřejnosti Knížákovi vytýkala. Ten ale podobné výtky odmítal s tím, že "Národní galerie není Kunsthalle (výstavní hala)" a jejím úkolem je hlavně umění shromažďovat a zkoumat, tedy vykonávat někdy kritizovanou muzejní činnost.

Milan Knížák v čele NG budil pozornost i autoritativním způsobem řízení, který nevyhovoval každému. Rázně se například rozešel s několika odborníky, kteří pod ním pracovali – třeba bývalou šéfkou sbírky moderního umění Katarínou Rusnákovou nebo exředitelem sbírek starého umění Jiřím Fajtem. Neshody měl Knížák i s některými kurátory; v roce 2000 se také dostal přímo ve Veletržním paláci při předávání ceny Jindřicha Chalupeckého do ostrého sporu s výtvarníkem Davidem Černým.

Rozepře s Fajtem, který vedl NG mezi roky 2014 a 2019, se staly svého druhu evergreenem. Fajt patřil ke Knížákovým velkým kritikům, jejich spory skončily u soudu. V roce 2015 napsal Knížák v otevřeném dopise tehdejšímu ministru kultury Danielu Hermanovi, aby Fajta z čela galerie odvolal. Tvrdil, že Fajt nerozumí provozu muzea umění, zbavuje se dlouholetých pracovníků a galerii zadlužuje. Ústavní soud v roce 2018 zamítl Knížákovu stížnost proti rozsudku, jímž mu dříve Vrchní soud v Praze uložil omluvu za tvrzení, že Fajt v minulosti NG zruinoval.

Spíše slova chvály si Knížák vysloužil za své působení ve funkci rektora AVU. Do čela školy byl zvolen aklamací v roce 1990 a ve funkci zůstal až do ledna 1997. Na akademii přinesl nové impulsy a otevřel ji světu. Také celé čtvrtstoletí vedl Ateliér intermediální tvorby, který založil. K jeho studentům patřili například Krištof Kintera, Jakub Špaňhel, Milena Dopitová nebo Milan Mikuláštík. V roce 2015 ale Knížák neuspěl u konkurzu, který se na místo vedoucího ateliéru konal. Mezi jeho studenty to tehdy vyvolalo bouři nevole.

Umělec byl známý jako příznivec ODS v éře Václava Klause, v roce 1998 za ni neúspěšně kandidoval do Senátu. Naopak s Milošem Zemanem, který Klause později vystřídal na Hradě. se v minulosti dostal do konfliktu. Například v roce 1996, kdy byl tehdejší předseda ČSSD Zeman zvolen šéfem Poslanecké sněmovny, mu zaslal ostrý dopis. "Vaše způsoby, vaše nezamaskovatelná touha po moci, mne děsí. Pociťuji tuto situaci jako osobní křivdu," stálo v něm mimo jiné.

Václav Havel se podle Knížáka "dobře hodil k Sametové revoluci, poněvadž působil jako kontrast k bolševickým potentátům". Podle Knížáka se ale Havlovi "zalíbilo být prezidentem, jezdit po světě a tvářit se důležitě". Kritický byl k minulé vládě Petra Fialy (ODS), ale také k hnutí ANO. "Nečeká nás zářivá budoucnost. Letošní rok završený volbami nenabízí řešení. Není koho volit," napsal na svých stránkách před volbami, které hnutí vedené Andrejem Babišem vyhrálo. Kriticky se vyjadřoval i k současnému prezidentovi Petru Pavlovi.

Knížák se narodil 19. dubna 1940 v Plzni. Studoval na Vysoké pedagogické škole, na Akademii výtvarných umění a na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, svá studia však nedokončil. Až v letech 1997 až 1998 absolvoval doktorandské studium na AVU. Na přelomu 60. a 70. let byl Milan Knížák známý jako zakladatel Klubu Aktual a stejnojmenné beatové skupiny. Ta je považována za jednu z nejvýznamnějších undergroundových kapel komunistického režimu.

V letech 1968 až 1969 přednášel na dvou univerzitách v USA. Byl také příznivcem mezinárodního hnutí výtvarníků Fluxus, jehož akcí se zúčastnil zejména při svém pobytu v USA a které vzniklo na principech dadaismu, kdy názor či postoj umělce byl důležitější než tradiční výstava. Oblíbené prostředky byly proto akce, happening, instalace, performance, objekt, hudba, zvuk, vůně, vizuální představa či jen prožitek. Do roku 1970 vykonával Knížák různá příležitostná zaměstnání, poté působil jako samostatný umělec.

V 80. letech znovu přednášel v zahraničí, v Hamburku a v Salcburku. Za normalizace byl šikanován policií, několikrát zadržen a jako "nepřítel státu" opakovaně skončil ve vězení. Ještě po letech se Milan Knížák snažil o satisfakci, letos Ústavní soud vyhověl jeho stížnosti a obecným soudům vrátil případ Knížákovy soudní rehabilitace. Jedná se konkrétně o vazbu kvůli údajnému pokusu o poškozování zájmů Československa v cizině, ve která byl od října 1974 do února 1975.

Knížák vystavoval v tuzemsku, v Evropě, v USA, Japonsku, Kanadě i Austrálii. Jeho dílo je zastoupeno v Muzeu moderního umění v New Yorku, britské Tate Gallery, francouzském The Centre Pompidou a dalších institucích. Je autorem básní, vydal desítky knih, katalogů a hudebních nosičů. Jako sběratel loutek je autorem Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku. Za svoji práci získal řadu ocenění, mimo jiné jej Miloš Zeman v roce 2010 vyznamenal medailí Za zásluhy.