Vít Svoboda – Galerie současného umění a Pavilon hrochů a antilop

Slovo úvodem
A1: Vít Svoboda - Galerie současného umění + Pavilon hrochů a antilop
A2: Jakub Klaška - Urban Image
A3: Ida Čapounová - Dům na křižovatce / Urbánní plomba
DIaN: Jan Plecháč - Obchodní dům s nábytkem

---

3. ročník, ateliér Architektura I.
vedoucí: Doc. akad. arch. Jindřich Smetana; odborný asistent: Akad. arch. Pavla Grünerová

zadání: Výstavní prostor pro současné umění v kontextu s plochou náměstí Republiky v Praze (bez určení přesné lokace)
semestrální práce

koncept / autorská zpráva: Náměstí Republiky pro mě nemá charakter náměstí, protože volná plocha je zde rozdělena do tří částí. Chtěl jsem proto tuto plochu specifikovat a zároveň ji nezastavět, abych tak neporušil hlavní charakteristiku náměstí (volný prostor).
Nedokážu přesně definovat pojem současné umění, nicméně pro jeho prezentaci se zdá být ideální téměř sterilní prostor umožňující vnitřní variace. Neměl by upozorňovat sám na sebe, ale umožnit návštěvníkovi soustředit se na díla v něm umístěná.

Navrhované řešení - Abych lépe specifikoval plochu náměstí, rozdělil jsem ji podélnou hmotou. Tento tvar jsem pak přizpůsoboval svému okolí. Důležité bylo zachovat pohledy z okolních ulic, aby nevznikl dojem, že ulice končí zdí. V těchto místech a v místě kostela jsem tvar galerie prořezal. Díky tomu se hmota rozčlenila do pěti částí, vzájemně spojených prosklenými prvky.
Dále jsem objem rozdělil vertikálně na dvě úrovně: spodní umožňuje příchod z okolních ulic na náměstí (tvoří ji vstupní a výstupní prostor, technické zařízení, WC, prodejna knih, mediatéka a menší galerijní prostory); horní úroveň je věnována pouze prezentaci umění - může být využívána jako kompaktní a nebo ji lze v místech průřezů rozdělit na pět různě velkých pavilonů, kterými návštěvník prochází.
Součástí galerie je také venkovní veřejně přístupná expozice umístěná na ploše vedle bývalé celnice.

zadání: Pavilon hrochů a antilop pro pražskou ZOO
klauzurní práce

koncept / autorská zpráva: O myšlence zoologické zahrady a její osvětové funkci osobně nejsem přesvědčen. Přesto jsem se pokusil vytvořit návrh, který by návštěvníkovi umožnil poznat zvíře v pokud možno co nejpřirozenějším prostředí a zároveň tak, aby bylo co nejméně omezováno (samozřejmě je).

Navrhované řešení - Výchozí bod: Chce-li člověk vidět exotické zvíře, musí navštívit cizí zemi. Snažil jsem se, aby se návštěvník ocitl v prostředí zvířete a nikoli obráceně; a aby na zvíře pohlížel ze stejné úrovně (nikoli jako v běžných pavilonech, kde je zvíře pozorováno ze všech úhlů a úrovní).
Abych vytvořil novou "zemi" v zemi, nechal jsem se inspirovat stolovými horami, které vznikají pohybem litosférických desek (běžně takto nepostupuji).
Vyextrudoval jsem určený pozemek a navrhl v něm krajinu tak, aby pavilony a zařízení spojená s chovem mohly být umístěny pod kopci a plocha pro výběh se zvětšila. Návštěvník nemá možnost pozorovat zvíře ze stran, musí vstoupit do hmoty, kterou prochází. Od zvířat je oddělen příkopem. Je dost množné, že zvířata ani neuvidí.

hodnocení Jindřicha Smetany: Téma klauzurní úlohy bylo zamýšlené jako jednoduchá, hravá, výtvarná etuda. Zadání vycházelo z reálného požadavku ZOO přenést pavilon, vodní plochy a zejména výběhy ze záplavové oblasti do terénního sedla na severním okraji areálu. Podstatný aspekt představovalo také zamyšlení posluchačů nad smyslem přenesení a vystavování cizokrajných zvířat "jakoby v jejich přirozeném prostředí", přitom však v prostředí metropole, v jiném geografickém a klimatickém pásmu , a v jiném civilizačním kontextu.
Výstupy z jednotlivých projektů hodné pozornosti:

• Zvířata návštěvníkovi nejsou naservírována jako na talíři. Člověk zvířata hledá. Vyplývá z jejich chování, zda je návštěvník na daném místě nalezne, nebo ne. Musí čekat, nebo přejít jinam!
• Pro návštěvníka jsou vybrána místa se specifickým "úhlem pohledu" na chování zvířat ve specifických vzorcích prostředí - v interiéru, v exteriéru, na souši, na hladině, pod hladinou, atd.
• Není ale dovoleno pozorovat zvířata kdykoli a odkudkoli a za každou cenu.
• Má být vizuální atmosféra jednotlivých zón přiblížena zemi původu? Má smysl stylová dekorace, i když to není pravda?
• Není uvnitř pavilonů přirozený beton a ocelové kůly adekvátní estetika pro tlustokožce? Jak vnímají zvířata estetiku prostoru?
• Nepřináší tato estetika zdravý ostych člověka před mohutností zvířat?
• Není vůbec určitý ostych člověka před cizokrajnými zvířaty povinností při jejich "expozici" v Čechách?
• Není v ZOO zapotřebí vzít člověku pocit převahy, kterou projevuje už samotnou manipulací s prvky jako je přirozenost, exotičnost, vystavování atp.?

Jako nejpozoruhodnější byla komisí vybrána práce Vítka Svobody. Zvířatům nabízí areál zcela vytržený z jakéhokoli kontextu geografického i lokálního. V razantně vymezeném a uměle instalovaném krajinném prostoru je návštěvník pouze tolerovaným hostem a zůstává na hroších a antilopách, jak přirozeně se v takto pojaté části Čech cítí.