Vatikánská kaple

Poprvé od historie architektonického bienále v Benátkách bude na ostrově San Giorgio Maggiore výstava hostit pavilony Vatikánu. Kurátor Francesco Dal Co vymyslel koncept deseti dočasných kaplí v zalesněném parku, kdy každou navrhne jiný světový architekt. Architekti jsou různého původu i náboženského přesvědčení. Nechali se inspirovat tzv. „Lesní kaplí“ od Gunnara Asplunda, která byla postavena ve Stockholmu na hřbitově roku 1920. Hlavním úmyslem bylo představit návštěvníkům prostor krásy, vnitřního ticha i společného setrvání v modlitbě, což přesně tohle splňuje kaple.
Britský architekt a designér Norman Foster o jejich projektu sdělil, že se v první řadě řídili výběrem vhodného místa, kdy našli při své návštěvě ostrova San Giorgio Maggiore zelenou plochu se dvěma stromy, odkud byl nádherný výhled na lagunu, poblíž velkolepého kostela od architekta Palladia a divadla Teatro Verde. Toto místo týmu připadalo jako malá oáza ve velké zahradě, jako dokonalé místo pro odpočinek, rozjímání, třídění myšlenek a uklidnění ducha. Jejich cílem bylo vytvořit posvátný prostor, který by nebyl příliš velký, kde by mohla probíhat hra světla a stínu obracející se k vodě a obloze.
Všech deset architektů mělo respektovat rozměr zhruba 6 x 7 m pro svůj projekt, dále také dispozici v rámci rozvrhu parku, určitou trasu, kterou má návštěvník procházet. Ve výběru materiálů měli zcela volnou ruku, ale bylo jim doporučeno používat recyklovatelné materiály a samozřejmě museli použít demontovatelné materiály. Uvnitř pak měli zakomponovat pouze dva základní prvky posvátného prostoru, a to oltář a pulpit.