Autorem letního pavilonu Serpentine Gallery 2026 bude Lanza Atelier

Autory pětadvacátého letního pavilonu Serpentine Gallery bude dvojice mexických architektů z ateliéru Lanza, kteří se zvlněnými stěnami z režného zdiva odvolávají na tradiční anglické zahradní zdi. Hadovitě zakřiveným tvarem se autoři návrhu přímo odvolávají na konkrétní druh ohradní zdi tzv. “crinkle crankle brick wall“, která se hojně vyskytuje v anglických zahradách, ale pochází již ze starověkého Egypta. Původ těchto zvlněných zdí není přesně známý, ale v září 2020 byla podobná zeď, která v některých místech dosahovala výšky až 2,7 m, objevena archeology v egyptském Luxoru v areálu královského města postaveného za Amenhotepa III, který vládl okolo roku 1400 př.n.l. Tenké zvlněné stěny zprvu vznikaly metodou “pokus-omyl“. Vyznačují se velkou stabilitou, menší spotřebou cihel než běžné rovně zdi a jsou tak cenově výhodnější. Kromě vizuální stránky jsou tyto ochranné zídky velmi praktické. V Evropě se začaly objevovat od 14. století, kdy plnily velmi specifický účel ochrany ovocných sadů. Do Anglie je v 17. století přivezli holandští inženýři pověření přeměnou bažinatých oblastí na východě Spojeného království na zemědělskou půdu. Holanďané v těchto oblastech vytvořili rozsáhlý odvodňovací a zavlažovací systém a následně pozemky obklopili relativně tenkými zvlněnými cihelnými zdmi, které nazvali “slangenmuur“, což v překladu znamená „hadí zeď“. Jednalo se o stavební prvek, kteří Angličané do té doby neznali. V 19. století se tyto zdi v Anglii rozšířily, aby bránily šíření požárů v krajině. V Suffolku se dodnes nachází více než těchto 100 zvlněných zdí.
Stejně jako tradiční cihelné ploty bude i letošní pavilon z červených cihel, čímž se zároveň bude odkazovat na fasádu nedaleké galerie Serpentine South. Pavilon bude rozdělen na dvě části. Jedna bude tvořit krytý společný prostor s průhlednou střechou a druhá polovina zůstane otevřená vymezená zvlněnou cihelnou lavicí.
Atelier Lanza založila před jedenácti lety dvojice architektů Isabel Abascal a Alessandro Arienzo, kteří společně žijí a pracuji v mexickém hlavním městě. Autoři ke svému návrhu dodávají: „Jsme hluboce vděční za příležitost sdílet naši práci se širokou veřejností a přispět k odkazu letních pavilonů v podobě architektonického experimentování a společného setkávání. Projekt, který je zasazený do zahrady, má podobu hadovité zdi, které zároveň odkrývá i zahaluje: tvoří pohyb, moduluje rytmus a rámuje okolí. Při navrhování hadovité formy jsme se nechali inspirovat anglickými zvlněnými zdmi, obíhajícími ovocné sady, které pomáhají mírnit klima, vytvářejí úkryt a umožňují růst stromů. Z této myšlenky vychází pavilon postavený z běžných cihel, v nichž se propisuje tradiční řemeslo a základní schopnost architektury spojovat lidi.“
V historii letních pavilonu se jedná již o druhý objekt navržený mexickým ateliérem. V roce 2018 byl v Kesingtonských zahradách k vidění pavilon od Fridy Escobedo. Letošní pavilon se slavnostně otevře 6. června a bude veřejnosti přístupný až do 25. října 2026.

Více informací >