Paneland - největší československý experiment
Výstava: 24/11/2017 - 18/3/2018
Kurátor: Rostislav Koryčánek
Grafická úprava: Lukáš Kijonka, Michal Krůl (Kolektiv)
Architekt: Tomáš Džadoň
Místo: Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14, Brno
Otevírací doba: st - ne od 10 do 18 h, čt od 10 do 19 h
Datum vernisáže: 23/11/2017 18:00
Výstavní projekt nahlíží na téma výstavby panelových sídlišť v 70. a 80. letech jako neopakovatelný urbanistický, architektonický či designerský experiment. Zprůmyslnění výstavby bytů bylo hlavním tématem československých stavbařů a architektů po druhé světové válce. Mělo napomoci v krátké době vyřešit naléhavý nedostatek bytů způsobený válkou a napomoci transformaci průmyslu, která se neobešla bez přesunu obyvatel do protěžovaných průmyslových center. Padesátá a šedesátá léta je možné brát jako období experimentování s technologií panelové výstavby a technologické přípravy tohoto způsobu výstavby, které se ve větší či menší míře opíralo o představy a zkušenosti levicově orientovaných architektů z období meziválečného Československa. Shodou okolností s nástupem normalizace po okupaci Československa v roce 1968 došlo k masivnímu aplikování panelové výstavby a v průběhu krátké doby se přestěhovala třetina obyvatel Československa do prostředí, které se zcela vymykalo dřívějším podobám bydlení. Nalézt klíč k tomu, jak prostředí panelových sídlišť uchopit, jak jej zabydlit, byl úkol jak pro samotné obyvatele, tak i pro vědecké týmy, které se tímto problém zabývaly z pohledu architektury, urbanismu, sociologie nebo psychologie. Nová situace a nedostatek jiných možností provokovaly obyvatele sídlišť ke spontánním aktivitám, které měly zlepšit stav volných prostranství panelových sídlišť či k hledání možností vylepšení technických nedostatků panelových bytů a jejich vybavení svépomocí. Bylo to také velmi živé téma pro řadu architektů nebo návrhářů nábytku, kteří hledali cesty, jak z panelového sídliště a betonového bytu vytvořit kvalitní a podněcující prostředí. Neméně zajímavá etapa vývoje panelových sídlišť je spojena s jejich sociální nebo estetickou proměnou po roce 1990, která odráží novodobou historii Československa a následně České republiky. Změna politické a společenské situace motivovala majitele postupně privatizovaných bytů se vzepřít všem neduhům, které panelová stavební technologie v Československu měla. Mezi hlavní témata, která obyvatelé sídliště spontánně řešili, patřily výměny bytových jader, proměna dispozic bytů, zateplování, nástavby domů a barvení jejich fasád, využívání spodního parteru domů pro obchody a služby. Spontánní zásahy obyvatel sídlišť se v průběhu 90. let mísily s odborně podloženými pohledy architektů a sociologů, kteří hledali smíření a nový pohled na to, co bylo považováno za nechtěný relikt komunistického režimu.
Výstava se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna. Je součástí oslav připomenutí významných výročí roku 2018 spojených s naší státností (1918, 1968, 1993) a projektu Re:publika 1918-2018
Více informací >
Kurátor: Rostislav Koryčánek
Grafická úprava: Lukáš Kijonka, Michal Krůl (Kolektiv)
Architekt: Tomáš Džadoň
Místo: Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14, Brno
Otevírací doba: st - ne od 10 do 18 h, čt od 10 do 19 h
Datum vernisáže: 23/11/2017 18:00
Výstavní projekt nahlíží na téma výstavby panelových sídlišť v 70. a 80. letech jako neopakovatelný urbanistický, architektonický či designerský experiment. Zprůmyslnění výstavby bytů bylo hlavním tématem československých stavbařů a architektů po druhé světové válce. Mělo napomoci v krátké době vyřešit naléhavý nedostatek bytů způsobený válkou a napomoci transformaci průmyslu, která se neobešla bez přesunu obyvatel do protěžovaných průmyslových center. Padesátá a šedesátá léta je možné brát jako období experimentování s technologií panelové výstavby a technologické přípravy tohoto způsobu výstavby, které se ve větší či menší míře opíralo o představy a zkušenosti levicově orientovaných architektů z období meziválečného Československa. Shodou okolností s nástupem normalizace po okupaci Československa v roce 1968 došlo k masivnímu aplikování panelové výstavby a v průběhu krátké doby se přestěhovala třetina obyvatel Československa do prostředí, které se zcela vymykalo dřívějším podobám bydlení. Nalézt klíč k tomu, jak prostředí panelových sídlišť uchopit, jak jej zabydlit, byl úkol jak pro samotné obyvatele, tak i pro vědecké týmy, které se tímto problém zabývaly z pohledu architektury, urbanismu, sociologie nebo psychologie. Nová situace a nedostatek jiných možností provokovaly obyvatele sídlišť ke spontánním aktivitám, které měly zlepšit stav volných prostranství panelových sídlišť či k hledání možností vylepšení technických nedostatků panelových bytů a jejich vybavení svépomocí. Bylo to také velmi živé téma pro řadu architektů nebo návrhářů nábytku, kteří hledali cesty, jak z panelového sídliště a betonového bytu vytvořit kvalitní a podněcující prostředí. Neméně zajímavá etapa vývoje panelových sídlišť je spojena s jejich sociální nebo estetickou proměnou po roce 1990, která odráží novodobou historii Československa a následně České republiky. Změna politické a společenské situace motivovala majitele postupně privatizovaných bytů se vzepřít všem neduhům, které panelová stavební technologie v Československu měla. Mezi hlavní témata, která obyvatelé sídliště spontánně řešili, patřily výměny bytových jader, proměna dispozic bytů, zateplování, nástavby domů a barvení jejich fasád, využívání spodního parteru domů pro obchody a služby. Spontánní zásahy obyvatel sídlišť se v průběhu 90. let mísily s odborně podloženými pohledy architektů a sociologů, kteří hledali smíření a nový pohled na to, co bylo považováno za nechtěný relikt komunistického režimu.
Výstava se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna. Je součástí oslav připomenutí významných výročí roku 2018 spojených s naší státností (1918, 1968, 1993) a projektu Re:publika 1918-2018
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
