Future Talks 08 : Fuminori Nosaku

ZZ: Děkujeme mnohokrát za to, že jste nás dnes provedl po vaší obsáhlé výstavě. Na začátek, mohl byste stručně představit vaše studio a popsat hlavní principy a hodnoty vaší práce?

FN: Klíčovým slovem naší filozofie je „Urban Wild Ecology" (Městská divoká ekologie). Přišli jsme s tímto názvem, když jsme začali pracovat na našem projektu Holes in the House, a to, co si pod tímto názvem můžete představit, je něco jako plevel nebo tráva v trhlinách či mezerách v asfaltu, protože pro nás reprezentuje sílu přírody. To stojí v kontrastu k jiným ekologickým přístupům jako například politická ekologie, která je top-down metodou vlády nebo velkých společností. Tedy systémem, kde lidé jen přijímají služby a produkty, které kupují, a plány pro ně dělá politický systém. Nicméně městská divoká ekologie je opozicí proti tomuto politickému přístupu a může dosáhnout bottom-up a bricolage přístupu - to znamená, že začínáme projekty hledáním zdrojů dostupných kolem nás, jako jsou odpadky, písek, voda a půda. Navíc náš koncept je také ovlivněn různými myšlenkami, jako je Deep Ecology (Hlubinná ekologie) založená norským filozofem Arne Næssem. To je fundamentálnější přístup a jistý druh spirituální myšlenky. Existuje rozdíl mezi shallow-ecology (mělkou ekologií), nejběžnějším typem ekologického myšlení, které je orientované na člověka a deep-ecology (hlubinnou ekologií), která je více zaměřena na přírodu.

ZZ: Takže zakládáte své myšlení na hlubinné ekologii?

FN: Ne úplně, náš koncept Urban Wild Ecology je jiný, protože si cení kvality lidského života, kvality bydlení. Také celá ta perspektiva „Země jako planeta, je jeden živý organismus, propojený živý systém" je dost silná a velmi komplexní pro přístup k architektonickému projektu. Vždy začínáme projekty jednou části a přidáváme a připojujeme další elementy. To je druh síťového myšlení.

ZZ: Chápu, přemýšlíte o tom, jaká jsou nejbližší spojení a vztahy k základní jednotce, přidáváte kus po kusu, budujete a rozšiřujete síť.
Jak vnímáte roli architekta v současné a budoucí společnosti?

FN: Na výstavě jsem vysvětloval plakát ukazující síť věcí představujících průmyslovou společnost. Můžeme vidět, že vytvořila silnou ochrannou bariéru kolem své průmyslové síly prostřednictvím předpisů a zákonů. Tento systém je opravdu silný, takže úloha architektů je rozplétat tuto síť a znovu propojovat tak, aby byla měkčí. Znáte Actor-Network Theory (Teorie sítí aktérů) od Bruna Latoura - architekt není ten kdo systém ovládá; architekt by měl být jedním z herců/aktérů.

ZZ: Ale pokud to není zrovna improvizační představení, herci jsou obvykle organizováni režisérem, kdo tedy myslíte, že režíruje architekty?

FN: No, někdy jsme také režiséry. Nicméně ne vždy, protože jsme jen součástí společnosti. Jeden architekt nemůže změnit celý systém. Myslím, že důležité je vidět projekt zevnitř, ne zvenčí, být zapojen do sítě a přebírat různé role.

ZZ: Rozumím. Máte nějaké obavy o budoucnost vaší profese?

FN: Obávám se, zda budou architekti v budoucnosti schopni vytvořit si vlastní podnikání a vydělávat peníze prostřednictvím této profese. Současná situace postrádá motivaci pro studenty stát se architekty. V poslední době se japonská ekonomika zhoršuje, takže není tolik studentů, kteří se chtějí stát architekty ve srovnání s jinými zeměmi. Například v Číně mnoho studentů chce být architekty, protože je to velký byznys. Mají více příležitostí převzít velké projekty jako například výškové budovy ve srovnání s Japonskem, kde jsou výškové budovy byznysem stavebních společností neangažujícím mnoho architektů. Nyní jsou mladí architekti většinou zapojeni jen do velmi malých projektů jako opravy prázdných domů. To je sice také důležitý, smysluplný úkol pro společnost, ale je to malý byznys s nízkými rozpočty a to je velmi nevyvážené.

ZZ: Chápu, zejména pokud musíte žít ve městě, kde jsou životní náklady vysoké.
Jak přemýšlíte o budoucnosti architektury a budoucnosti měst?

FN: V budoucnosti bychom rádi měli více odkryté půdy ve městě, protože jsme si uvědomili sílu půdy poté, co jsme rozbourali naše vlastní parkoviště z betonu před naším domem. Půda je základem života, takže jsme odkryli půdu zde ve městě, abychom pěstovali zeleninu a umožnili vodě vsakovat se do půdy kde dochází i k jejímu pročištění. Nejen že se tím voda navrací do systému, použitelná k pití, ale také odpařováním z půdy může v létě ochlazovat vzduch a zmírňovat efekt městského tepelného ostrova, který je v Tokiu velmi vážný. Také je to prospěšné pro mikroorganismy žijící v půdě, protože ve městě nežijí jen lidé, ale také mnoho dalších ne-lidských bytostí. Tento koncept pochází z multi-druhového respektu, protože lidské zdraví je velmi propojené s jinými druhy, zejména mikroorganismy.

ZZ: Takže tento koncept realizujete ve svém domě jako pilotní projekt. A dovedete si představit, že by se tato myšlenka ve městě více rozšířila?

FN: Nyní je většina silnic a ulic v Tokiu pokryta betonem a asfaltem, ale teoreticky můžeme tento povrch odstranit a odhalit půdu, abychom udělali zahradu.

ZZ: Měli jste nějaký úspěch v šíření této myšlenky, možná inspirováním svých sousedů?

FN: No, to je velmi obtížné. Studoval jsem městské zemědělství a městské zahradničení v Paříži, Berlíně a New Yorku, kde jsou pokročilejší a funguje to tam dobře, zřejmě protože je to iniciované zezdola. Je to velmi dobrá praxe pro městskou půdu. Nicméně komunitní zahrady v Tokiu jsou vytvářeny veřejným sektorem, vládou. Takže je to docela rigidní systém ve srovnání s jinými zeměmi.

ZZ: Umíte si představit, že by to mohlo fungovat v japonské společnosti?

FN: Ano, například starší lidé mají rádi zemědělství a stalo se populární účastnit se komunitního zahradničení. Například v Tokiu je otevřený prostor před stanicí Shimokitazawa. Je to v místě, kde je zakázáno stavět budovy kvůli podzemní železnici. Místní NPO v tomto veřejném prostoru iniciovalo projekt vzniku komunitní zahrady s kompostovací stanicí, bylinkovými zahradami a malým obchodem, který prodává bylinný čaj.

ZZ: Jak vnímáte důležitost vlivu architekta na životy běžných obyvatel města a kam vás to vede ve vaší vlastní práci? Například když jste nahradili parkoviště před vaším domem zahradou, má to jistě pozitivní vliv na sousedství.

FN: Abych byl upřímný, ještě jsme na toto téma s našimi sousedy neměli pořádnou komunikaci. Někteří starší lidé, kteří si všimnou naší zahrady, se nás někdy zeptají: „Jaké rostliny pěstujete?" To je vše (smích). Ale například když lidé navštěvují tuto výstavu, dostáváme zpětnou vazbu, že se hodně naučili o ekologii z našich architektonických projektů, o půdním prostředí, solární energii nebo použití dešťové vody, ale to jsou velmi základní věci.

ZZ: Takže to nemá ten efekt, že by se vás sousedé zeptali: „Můžete také změnit náš prostor na zahradu? Nebo jak bychom mohli udělat oblast našeho sousedství zelenější?" (smích)

FN: Japonci jsou konzervativní, nemají tendenci měnit společnost a komunitu. To je jiné než v Evropě. Lidé v Evropě, myslím, mají smysl pro udržování komunity sami. Na druhé straně lidé v Tokiu jen přijímají služby.

ZZ: Jste původně z Tokia?
FN: Ne, jsem z Toyamy.

ZZ: Máte tedy zkušenosti z menšího města? Je to jiné?

FN: Menší města mají silnější komunity, ale v Tokiu je to obtížné, sousedé si prostě drží odstup.

ZZ: Které sociální aspekty považujete za nejdůležitější, aby o nich architekti přemýšleli?

FN: Naše studio se zaměřuje na ekologii a je to velmi spojené s politickými a sociálními aspekty. Po Velkém zemětřesení a jaderné katastrofě ve Fukušimě v roce 2011 si mnoho mladých architektů uvědomilo důležitost komunity a zaměřilo se na ni. Sice souhlasím s rámcem orientovaným na komunitu, ale někdy o tom také pochybuji, protože je zaměřen jen na lidskou společnost. Zajímají mě ale nejen lidé, ale také odkud pochází energie nebo materiály, na kterých stavební systémy závisí. Ta událost ve Fukušimě konkrétně destabilizovala společnost. Bylo málo známo, že část elektřiny do Tokia byla dodávána z Fukušimy. To znamená, že jsme si nebyli vědomi zdroje té energie. Když se stala jaderná nehoda, lidé z Tokia nebyli nehodou zasaženi, zatímco lidé z Fukušimy ano. To byl asymetrický vztah a ovlivnilo to nejen elektrorozvodnou síť, ale také různé sítě vztahů. Vnímám to tak, že tato situace je založena na vykořisťovatelské struktuře, ten systém využívá lidi, energii a materiály, a jak to napravit je sociální problém. Architekti by mohli přemýšlet o tom, jak nově propojit tuto síť. Velké zemětřesení a Fukušimská katastrofa v roce 2011 změnila i moje myšlení o architektuře směrem k ekologii.

ZZ: Chápu. Je to tedy také o soběstačnosti? Jak byste takovou myšlenku rozšířili do společnosti? Prostřednictvím vzdělávání nebo výstav?

FN: Ano, zajímají mě off-grid systémy, zajímám se o soběstačnost v energii, místních materiálech a tak dále. Samozřejmě vzdělávání je důležité, ale úloha architekta je dělat architekturu a věřím, že architektura sama má schopnost nést docela silnou zprávu, kterou může doručit společnosti.

ZZ: Jak klimatické změny ovlivňují vaši práci?

FN: O tom je celá moje výstava (smích). Půdní prostředí, spotřeba energie, solární energie, tok materiálů a také koncepty redukce spotřeby, opětovného použití, recyklace a regenerace jsou všechny spojené s naší prací. Městské oblasti jsou nyní častěji zaplaveny přívalovými dešti. Když se to stane, technické tunely se rychle naplní a z kanálů náhle začnou stříkat gejzíry vody. Pokud by bylo ve městě více povrchů, kde by se dešťová voda mohla zasakovat, pokud by bylo více otevřené půdy, voda by se mohla pomalu vsakovat do země, ale silnice z asfaltu ve městech snadno svádí a okamžitě hromadí dešťovou vodu v kanalizaci. Jak svést přívalovou vodu do půdy, když infrastruktura přestane fungovat, je jedna z hlavních současných debat.

ZZ: Jak vnímáte vliv SDGs (Sustainable Development Goals - Cíle udržitelného rozvoje OSN pro rok 2030) na japonskou architekturu a jak je reflektujete ve své práci?

FN: Vláda změnila politiku spotřeby energie a změnila stavební předpisy, které teď vyžadují více tepelné izolace v nové výstavbě jako výsledek SDGs. Nicméně mnoho architektů ve skutečnosti nemá SDGs rádo (smích). Udržitelnost nebo SDGs jsou produktem kapitalismu, jsou přímo spojené se systémem spotřeby. Mladý japonský filozof Kohei Saito publikoval knihu nazvanou "Capital in the Anthropocene" (2020), která kritizovala udržitelnost v rámci kapitalismu.

ZZ: Ano, když mluvíme o udržitelnosti, měli bychom nejprve přemýšlet o tom, co udržet a čeho se vzdát/zbavit, protože současný spotřební styl života vůbec udržitelný není. Vlastně když používáme termín udržitelnost, myslíme si, že automaticky jde o ekologii. Nicméně vy nám ukazujete, že vnímání udržitelnosti a SDGs může být velmi odlišné.

FN: Normálně mnoho Japonců věří, že SDGs jsou velmi dobrá věc. Nicméně mnoho architektů a filozofů věří, že SDGs jsou vytvořeny k udržení kapitalismu.

HK: Alergie na SDGs mohla být vypěstována také tím, že velké společnosti nebo developeři často používají SDGs pro PR a malé designové kanceláře se k tomu zdají mít averzi.

FN: V podstatě souhlasím s konceptem SDGs, ale metoda velkých společností nebo developerů a jejich výstupy jsou jen povrchní. Pracují pouze na tom, aby na SDGs profitovali. Podle mého názoru mnoho lidí s takovým trendem nesouhlasí.

ZZ: Vidíte japonskou veřejnou debatu o udržitelnosti a adaptabilitě měst jako dostatečnou a plodnou?

FN: Řekl bych, že moje odpověď by byla skoro stejná jako u SDGs.

ZZ: Jak vnímáte roli veřejného prostoru v současných japonských městech? Používáte metody participace/komunikace s veřejností nebo místní komunitou ve vaší práci?

FN: No, v mém studiu nemáme zkušenosti s takovými komunitními projekty, protože se nezaměřujeme jen na lidskou komunitu, jak jsem vám řekl dříve.

ZZ: Protože máme málo času, pojďme k poslední otázce. Co byste doporučil nastupující generaci architektů, studentům architektury, na jaká témata by měli zaměřit svou pozornost?

FN: Například stavební náklady se zvyšují kvůli nedostatku pracovních sil. Takže DIY přístup se dnes stává důležitějším pro nízkonákladovou výstavbu. Je to nyní vnímáno jako ekologické téma, ale myslím, že se to v budoucnosti stane normou. Proto doufám, že vznikne nějaké nové hnutí. Jak ukazuje, ukrajinská válka nebo palestinská válka, myslím, že svět se stal drsnějším a nestabilnějším. Když se lidé stanou chudými, jako důsledek klesající produkce potravin nebo energie, mladší generace bude muset čelit a přemýšlet o tom, jak přispět jako architekti k řešení tak vážné situace ve společnosti.

ZZ: Děkuji mnohokrát za všechny vaše pohledy a zajímavé myšlenky!