Future Talks 02 : Kentaro Kurihara

ZZ: Děkuji mnohokrát za pozvání do skvělého prostoru vašeho studia na dnešní rozhovor. Na začátek, mohl byste stručně představit vaše studio a popsat hlavní principy a hodnoty vaší práce?

KK: Od založení Studio Velocity jsme vždy chtěli vytvářet architekturu, která je v návaznosti a ve vztahu s okolním prostředím, regionem a místní kulturou. Tento koncept se vyvíjí v průběhu let a v poslední době jsme se zaměřili na podzemní vodu jako místní zdroj. V posledních třech letech jsem realizoval dva projekty, které v návrhu pracují s podzemní vodou. Jelikož poslední z nich se nachází v oblasti poblíž velké řeky, podzemní voda je zde hojně přítomná, což nám umožňuje integrovat do našeho návrhu mnoho zeleně. Jakmile podzemní vodu zpřístupníte, můžete ji volně využívat po generace, takže zůstane důležitým místním zdrojem.

ZZ: Jak vnímáte roli architekta v současné a budoucí společnosti? Máte nějaké obavy o budoucnost vaší profese?

KK: Obavy o naši profesi by souvisely s globálním posunem směrem k méně energeticky náročnému životnímu stylu. Existuje trend využívat co nejvíce obnovitelné energie a v souvislosti s tím japonská vláda oznámila několik nových politik, jako je například povinná instalace solárních panelů v Tokiu. To vytváří mnoho omezení a přináší velmi obtížnou otázku, jaký typ architektonického designu můžeme v tomto kontextu tvořit. Solární panely by neměly být stíněny, takže vztah mezi solárními panely, stromy, orientací střech atd. bude vést návrh jiným směrem než u konvenční architektury připojené k síti. Pro nás je také důležité, aby architektura nebyla příliš závislá na technickém vybavení, jako je klimatizace, stejně tak jako na přílišné izolaci budov, kterou vyžadují nové předpisy. Zajímá nás především využívání zdrojů poskytovaných přírodou, přírodního světla, větru, vody, stínu vrhaného stromy; přemýšlíme o architektuře, která lidem umožňuje pohodlně žít s využitím objektů a forem, které jsou co nejpřirozenější.

ZZ: Myslíte si, že jednou z rolí současných architektů je také vzdělávat či vést občany k zájmu o energetickou úspornost?

KK: Myslím, že ano. Ale architekti musí pracovat se svými klienty, a pokud je budou jen vzdělávat, nevytvoří si dobrý vztah (smích).

ZZ: Jak přemýšlíte o budoucnosti architektury a budoucnosti měst? Jak se toto myšlení odráží ve vaší práci a jak ji ovlivňuje? Jak daleko do budoucnosti přemýšlíte?

KK: Jak jsme hovořili o požadavcích na energetickou účinnost budoucí architektury, přemýšlím, jak to jde dohromady s duchem japonské architektury. Historicky v Japonsku převažovala dřevěná architektura. Tradiční japonská architektura neměla zdi, ale používala pouze posuvné papírové stěny zvané Šódži. Takto blízký byl vztah mezi vnějškem a vnitřkem. Obávám se, že v energeticky uvědomělé společnosti se tato otevřenost a vztah ztratí.
Také je tu otázka materiálnosti. Ještě do nedávna bylo Japonsko závislé na dovozu dřeva ze zahraničí. V nedávné době ale začala vláda podporovat využívání více dřeva z domácí produkce, ke snížení nákladů a k podpoře místního průmyslu. Myslím, že architektura je něco, co nelze oddělit od svého místa - země, zdrojů a průmyslu. Například zahraniční stážista mi řekl, že beton je v Mexiku levnější než dřevo. Je důležité zvolit, který materiál je pro cílové místo nejlepší, jak z hlediska nákladů, tak struktury.

ZZ: Takže si myslíte, že trend energetické úspornosti by ve výsledku mohl zničit ducha japonské architektury a její základní hodnoty? Kdybyste si musel vybrat mezi otevřeností nebo energetickou účinností, kterou cestou byste se vydal?

KK: Ano, myslím, že ano. Architekti jsou znepokojeni takovými problémy, ale jestli o těchto hodnotách přemýšlejí běžní lidé nebo stavitelé domů, to nevím. Myslím, že výzvou pro budoucnost je najít řešení energetických problémů při zachování otevřenosti. Musíme kombinovat oba aspekty. Pokud se podíváte na stavbu našeho studia, nemá tradiční formu, strukturálně obsahuje prvek modernismu. Její otevřenost skrze skleněné stěny je velmi důležitá, ale v tomto případě jde spíše o materiálnost, protože si myslím, že například dvojskla oken konkrétně nestačí pro energetickou účinnost. V Evropě máte třívrstvá, že? Ale v Japonsku výrobci ještě nenabízejí trojité sklo. Rád bych viděl, že budou zavedeny brzy, stejně jako nové vysoce kvalitní izolační materiály s nízkou tloušťkou a vysokým výkonem.

ZZ: Jak vnímáte důležitost vlivu architekta na životy běžných obyvatel města a kam vás to vede ve vaší vlastní práci?

KK: Nejprve bych se vás chtěl zeptat, slyšel jsem, že v Evropě je společenské postavení architektů stejně vysoké jako u lékařů a právníků.

ZZ: Řekla bych, že to závisí na zemi. Myslím, že třeba ve Švýcarsku má architekt docela vysoký status, ale v České republice ne tak moc.

KK: Chápu. Japonsko je stejné, status architektů není tak vysoký a nemají příliš velkou moc ovlivňovat.

ZZ: V poslední době se někteří architekti v Evropě snaží ovlivňovat své prostředí prací zdola nahoru, iniciovat veřejné projekty nebo spolupracovat s místními komunitami. Jaká je situace v Japonsku, snaží se architekti ovlivňovat prostředí zdola nahoru?

KK: V Japonsku se to zdá být obtížné kvůli rozpočtovým problémům. Myslím, že by to mohlo být realizováno v univerzitních projektech, ale... Japonsko má například vážný problém s prázdnými domy. Existuje mnoho projektů, které zahrnují renovaci prázdných domů a zapojení místní komunity. Pro architekty je obtížné je po renovaci spravovat, ale pokud jsou spravovány společně s místní komunitou, mohou mít takové projekty velký vliv.

ZZ: V návaznosti na předchozí diskusi o prázdných domech, která je výsledkem stárnoucí a zmenšující se populace, které sociální aspekty považujete za nejdůležitější, aby architekti brali v úvahu?

KK: Klienti mají tendenci zaměřovat se pouze na své vlastní životy a pro architekty je důležité navrhovat tak, aby vyhovovaly jejich potřebám. Ale to nestačí, protože architektura je součástí městského prostředí.

ZZ: Pojďme teď změnit téma, jak klimatické změny ovlivňují vaši práci?

KK: Jako reakci na teplejší klimatické podmínky v našich současných projektech navrhujeme Noki (přesahy střech). Použitím těchto přesahů (přečnívající střechy) tak jednoduchým zastíněním získáme v létě chladnější prostředí. Ještě nedávno se stavělo mnoho krabicovitých budov bez přesahů střech, což umožňuje přímý vstup slunečního světla do interiéru skrz otvory, to je dobré v zimě, ale nepříjemné v létě. Také vztah, který to vytváří mezi vnějškem a vnitřkem je velmi přímý a jasný. Nicméně, vytvořením přesahů vzniká meziprostor (prostor mezi - Engawa) a přechod mezi vnitřkem a vnějškem může být změkčen. Tato myšlenka není nová, ale vychází z tradičního japonského stavitelství. Ve Studio Velocity se nyní zajímáme o to, jak využívat takového meziprostoru k oddělení vnějšku od vnitřku, nejen pomocí oken.

ZZ: Když procházíme japonskými městy, můžeme vidět, že SDGs (Sustainable Development Goals - Cíle udržitelného rozvoje OSN pro rok 2030) jsou masivně prezentovány japonské společnosti prostřednictvím reklamních kampaní. Jak vnímáte vliv SDGs na japonskou architekturu a jak je reflektujete ve své práci?

KK: Věřím, že musíme a měli bychom udělat naši architekturu kompatibilní s SDGs. Nicméně, je příliš mnoho japonských SDG kampaní a necítil bych se pohodlně říkat, že moje architektura je SDG architektura. Měli bychom o tom přemýšlet, ale neodvažuji se to říkat v médiích.

ZZ: Takže to vypadá, že efekt kampaně SDGs je vlastně kontraproduktivní. Mohl byste nám říct, proč to nechcete říkat?

KK: Nevím proč (smích), i když nepoužíváme termín SDGs, stále se snažíme dosáhnout stejných cílů. Jak jsme hovořili dříve, v naší práci se zabýváme problémy jako energetická účinnost nebo udržitelné hospodaření s vodou, což rezonuje s cíli OSN, ale myslím, že máme jen jiné způsoby vyjádření.

ZZ: Vidíte japonskou veřejnou debatu o udržitelnosti a adaptabilitě měst jako dostatečnou a plodnou? Mohl byste uvést nějaké konkrétní příklady jejích výsledků?

KK: Pravděpodobně když hledáte v architektonických časopisech, můžete se s něčím takovým setkat, také na univerzitách probíhá nějaká debata, ale nikdy jsem se jí neúčastnil.

ZZ: Myslíte, že by mělo být více veřejných debat?

KK: Ano, myslím. Právě teď můj čínský student dělá diplomovou práci a zadáním je navrhnout muzeum na čínském venkově. Ale muzeum na odlehlém místě pravděpodobně nebude za pár let nikdo navštěvovat. Myslím, že to nebude udržitelné, pokud se architektura nezaměří na místní obyvatele a na lidi, kteří se tam stěhují, spíše než pouze na turisty. Tyto problémy lze najít v akademických debatách, což považuji za důležité.

ZZ: Jaké jsou možnosti a limity japonských architektů při vytváření ekologické/udržitelné architektury?

KK: Jako v příběhu o Číně, architekti mohou navrhovat pouze budovy, ale pokud se nezapojí více do rozvoje měst, nebudou dostatečně respektovat lidi, kteří se zde žijí. Zvláště v Japonsku mají architekti mnoho omezení, proto musí spolupracovat s jinými profesemi, jako jsou specialisté na územní plánování či místní správa. Nebo druhá věc je, jak jste řekla dříve, měli bychom spolupracovat s místní komunitou, ale v takovém případě jsou nevyhnutelně potřeba granty, protože to, co jednotlivec může udělat má své limity. Takže si myslím, že k tomu budeme potřebovat spolupráci města i státu.

ZZ: V očích Evropanů má japonská architektura velmi blízký vztah k přírodě. Kde podle vašeho názoru leží tyto kořeny? A je tento vztah o ekologii a udržitelnosti?

KK: Evropa dříve stavěla kamenné zdi s malými otvory. Nicméně tradiční japonská architektura byla dřevěná s velkými otvory a úzkým vztahem mezi vnějškem a vnitřkem. Možná rozdíl v původních materiálech je kořenem blízkosti k přírodě v Japonsku.

ZZ: Jak vnímáte roli veřejného prostoru v současných japonských městech? Jak jej zahrnujete do svého návrhového procesu?

KK: Respektuji evropské veřejné prostory. V Evropě vidíte kamenné dlažby z dlažebních kostek, ale v Japonsku jsou ulice a cesty z asfaltu a navrženy pro auta, ne pro lidi. V japonských městech jsou parky nebo malá hřiště, ale nenabízejí mnoho možností pro hru. Také nevidím velký tlak ze strany veřejnosti nebo architektů na debatu o kvalitě veřejných prostor v Japonsku. Ale v některých našich projektech, například v tom, který pracuje s podzemní vodou, jsme také navrhli polo-veřejný prostor, kde pracujeme se zelení a retencí dešťové vody. To by mohlo být užitečné pro místní například v případě, že by zemětřesení poškodilo vodní infrastrukturu.

ZZ: Používáte metody participace/komunikace s veřejností nebo místní komunitou ve vaší práci a jak vnímáte tuto metodu v kontextu japonské společnosti?

KK: Neměli jsme v našich projektech mnoho příležitostí vyzkoušet takovou metodu, ale nedávno jsem navrhl bytový komplex. V tomto bytovém komplexu začnou žít různí lidé, i když okolní komunita neparticipuje. Kuchyně, prádelna, sauna a pracovní prostor jsou sdílené, a navrhli jsme to tak, aby obyvatelé mohli snadno vytvořit komunitu.

ZZ: Co byste doporučil nastupující generaci architektů - studentům architektury, na jaká témata by měli zaměřit svou pozornost?

KK: Hmm, nemohu se studenty probírat obtížné věci, o kterých jsme spolu teď mluvili (smích), protože výuka architektury je velmi časově náročná, takže myslím, že bych je učil jednodušší věci. Při výuce přistupuji ke studentům individuálně, případ od případu probíráme témata od velkých věcí jako programy, zónování a okolí, až po malé věci jako materiály a forma. Také často říkám svým studentům, aby "navrhovali interiér a exteriér současně". Například zahradní prostor a zónování by neměly být navrhovány dodatečně, ale současně s architekturou.

ZZ: Děkuji mnohokrát za váš čas a za sdílení vašich pohledů na tvorbu!