Architekti a statici: Jak úspěšně spolupracovat na projektech?

Publisher
Tisková zpráva
19.02.2024 14:00
STATIKON Solutions s.r.o.

Je nejbližším spolupracovníkem architekta při navrhování nej- rozmanitějších staveb a současně jeho protipólem ukotvujícím jeho vzletné myšlenky k zemi. Oba vidí věci úplně jinak, přesto jeden bez druhého nemohou být. Asi tušíte, že jde o statika.


Proto dnes přinášíme dvojrozhovor s Petrem Žalským a Tomášem Křivkou – společníky ze statické kanceláře STATIKON.

Tedy pánové, proč statiku vůbec děláte?

P: Kdysi mě bavila fyzika, přírodní vědy, a na stavárně se z toho postupně vyklubala specializace na statiku. Náš obor je krásný, mnoho statiků se mu věnuje celý život, často hluboce do důchodového věku. Je to naplňující práce, taková celoživotní láska. No a teď, po letech praxe jen v tomto oboru, už ani nic jiného neumím a jinak než jako statik ani nepřemýšlím. Pro mě je to už jaksi dané.
Jisté je, že statiku nejde dělat v prvé řadě pro peníze, člověk ji musí mít rád.

T: Od dětství mě bavila čísla. Rád jsem vyplňoval nejrůznější tabulky a vypadalo to spíše na směřování do světa financí. Postupem času jsem zjistil, že mě baví také matematika a fyzika. Nechtěl jsem být ale vědec a svět financí mi připadal příliš obecný, takže když mi rodiče stavaři řekli o statice, začal jsem se o tento obor zajímat a po chvíli bylo jasné, že je to ta správná volba. Navíc jako bývalý vrcholový sportovec mám rád výzvy a tou bylo i samotné studium a nadále je i každodenní realita.


Co považujete za hlavní problémy Vašeho oboru, ať už se týče statiky, nebo projektování obecně?

P: Neplánování. Věčné skluzy v předávání podkladů a následné nedodržování termínů. Někdo to bere jako standard, a tím si všichni projektanti vzájemně kazíme jméno. Klienti už apriori počítají s tím, že se projekt stavby natáhne a jen doufají, že to nebude o moc. Snad jen ty největší projekční kanceláře si to umějí trochu pohlídat. Podle mne je to takový nešvar oboru, nesoudnost některých projektantů v nabírání nereálného množství zakázek a následné neplnění závazků.

Podceňování vlastní práce, podhodnocování cen za projekční práce (a není to tak, že by jeden dal cenovou nabídku o 20% nižší než druhý, ale na stejný projekt se setkají nabídky v rozmezí 300-400%) a nejednotnost v tom, jak vlastně projekční práce cenit.

Jako aktuální vnímám téma celoživotní odpovědnosti za vypracované projekty. Jak dlouho vlastně projektant za odevzdanou práci odpovídá a za jakých podmínek.

T: Podobně jako Petr bych vypíchl neorganizovanost v projektování. Není běžné něco jako "Gantův diagram" nebo sledování tzv. "kritické cesty". Přitom myslím, že kdyby toto byla součást zadání projektu se smlouvou a bylo dobře vyspecifikované, co která fáze projektování obnáší za pracnost a jaké jednotlivé náležitosti tomu odpovídají, mohl by se lépe tento plán plnit.

Je časté, že se sice směřuje k nějakým milníkům, ale málokdy tomu odpovídá včasné zaslání podkladů profesím včetně nás statiků. Investor je naučen měnit zadání, neboť pravděpodobně do postupu projektových prací nevidí detailně a neuvědomuje si důsledky svých požadavků. Tím se projektování ještě více prodlužuje, a navíc přichází mnoho změn, u kterých je těžké rozklíčovat, zda se už nemá jednat o vícepráce a změnu úvodního zadání. Podrobná specifikace na startu projektu s investorem je tedy za mě klíčová. Bohužel my jako statici málokdy s investorem jednáme napřímo, a tedy tento proces neovlivníme. To je většinou na straně architekta či HIPa - stavaře.


Jak hledáte nové síly do týmu, je to snadné či složité a kolik lidí chce vlastně statiku dělat?

P: To je kapitola sama o sobě. Hledáme obtížně. Najít kvalitního statika s praxí je téměř nemožné. Naší strategií je odchytit nové kolegy ještě ve škole nebo těsně po ní a vychovat si je.

Obecně problém v projektování je podhodnocení a malý zájem. Vysokoškolských absolventů oboru statika pozemních staveb je každým rokem méně a méně a není se čemu divit – odpovědnost za práci je veliká, dlouho trvá, než se profesi naučí a z juniorů se stanou seniorní statici a finanční ohodnocení je spíše průměrné.

T: Ačkoliv s kolegou souhlasím, snažím se být v tomto ohledu pozitivní. Pakliže je náš obor dlouhodobě podhodnocen, znamená to nedostatek statiků na trhu práce a tím se zvyšuje naše odměna. Zároveň je výstavba, vlivem pomalého procesu schvalování projektů stavebními úřady, daleko za svým potenciálem, což by mohlo znamenat ještě větší přísun práce pro dnes už tak mnohdy přetížené statiky. Otázka je, jak rychle v tomto směru nastanou změny, ale pokud přijdou, jistě se to pozitivně promítne i do hledání a přijímání schopných a zkušených lidí do týmu.

Také přemýšlíme, jak získat nové kolegy a snažíme se pro to dělat maximum. Zlepšujeme systém benefitů – vyplácíme odměny před Vánoci i průběžné čtvrtletní prémie na zakázkách, které nám dopadají z hlediska budgetu příznivě, jezdíme společně na hory, na kola či do sklípku (neboť ve zdravém těle, zdravý duch), podporujeme naše zaměstnance, aby se dále vzdělávali v tom, co je zajímá, atd. Zkrátka, snažíme se vydělané firemní peníze investovat zpět do týmu a do nejmodernějšího softwaru znamenajícího náš rozvoj.

V čem se Váš obor odlišuje od jiných?

P: Obecně asi v tom, že moc nehledáme novou práci, ta si za námi přijde sama. A jak zaznělo výše, máme větší problém vtáhnout do týmu ty správné lidi, to je základ. Když je máme, a tudíž odvádíme dobrou práci jako celek, práce si nás najde. Takže myslím, že v porovnání s jinými obory se u nás musí vynaložit výrazně méně prostředků na získávání nových zakázek, příležitostí, tedy nízké náklady na marketing a reklamu, ale naopak výrazně více do vyhledávání a zaučování talentovaných nových kolegů a udržení si těch, kteří s námi jsou.

Naše profese je hodně o důvěře. Není snadné si ji někdy získat, ale pokud ji máte, tak je to dobrý základ pro opravdu dlouhodobou spolupráci. Proto také těch větších klientů nemáme mnoho, jsou stálí a dlouhodobí a jen čas od času se někdo vymění nebo přibude nový.

T: Domnívám se, že náš obor je velmi komplexní a vyžaduje spoustu dovedností, znalostí, analytické myšlení, schopnost čelit velké zodpovědnosti a k tomu ovládat celou řadu běžných disciplín, jako jsou komunikační dovednosti apod. Samotné vystudování našeho oboru není vůbec snadná cesta a po dokončení studia je člověk na začátku a moc toho po praktické stránce neumí.

Hlavní rozdíl oproti mnoha oborům tedy vnímám v jeho dlouhodobosti. V tom, že člověk postupem času, když na sobě pracuje, získává zkušenosti a stává se z něj odborník a s tím souvisí i jeho hodnota na trhu práce a růst mzdy. Bohužel, student - absolvent při pohovoru tuto skutečnost chce jen těžko akceptovat a chápat. Vidí mnoho svých kamarádů z jiných oborů a škol, kteří po nástupu do zaměstnání dostanou mzdu, kterou si představují a my se jim nemůžeme divit.


Zaměřujete se ve své práci na nějaký konkrétní typ projektů či posudků, jen na nějaké klienty, nebo pracujete pro každého, kdo za vámi přijde? A jakou práci máte nejraději?

T: Postupem času jsme se zaměřili spíše na středně velké až velké projekty, neboť v našem počtu je to nejefektivnější. Děláme čistě statiku nosných konstrukcí a netříštíme naši pozornost jiným směrem, vyjma provádění stavebních průzkumů, které jsme postupem času přiřadili do našeho portfolia.

Navrhujeme různorodé konstrukce pozemních staveb od bytových domů přes administrativní budovy až po budovy občanské, jako jsou obchodní centra či sportovní haly. Praxe nás nejvíce vyprofilovala v navrhování železobetonových konstrukcí spolu se zděnými – je to u nás nejpoužívanější materiál pro budovy. Z byznysového pohledu to opět možná není nejlepší zvolená strategie, ale věříme v dlouhodobou cestu, a hlavně se chceme podílet na nejzajímavějších možných projektech a nechceme si k nim zavírat cestu neznalostí jedné či více disciplín statiky.

Naše klienty bych rozdělil do tří skupin: architekti (stavaři), stavební firmy a developeři. Pro každého klienta je práce trochu jiná.

Architekt nemá na startu projektu často za cíl úspornou stavbu, ale aby především byla funkční, skvěle zapadla do okolí, byla spolehlivá a s neotřelým designem, mnohdy představujícím velké výzvy pro nás statiky. To nás moc baví a mrzí mě, když někde slýchám o nevraživosti mezi statikem a architektem. Vše je o konstruktivní spolupráci.

Stavební firmy a developeři naproti tomu mnohdy hledají úspory ve svých rozpočtech, což je zcela pochopitelné a my se snažíme naše návrhy maximálně optimalizovat tak, aby konstrukce nebyly předimenzované, a přesto zůstaly spolehlivé a funkční v souladu s předepsanými normami.


Jakých jste v oboru dosáhli úspěchů? A jak se vlastně úspěch ve Vašem oboru měří či posuzuje?

P: Dlouho se říkalo, že úspěšný statik je ten, o kterém se nikde veřejně nemluví, neb to znamená, že nejspíš nemá žádný průšvih. Přitom je mnoho krásných a zajímavých staveb, které by bez spolupráce architekta a statika nevznikly, jen se o tom neví.

Nejvíc mé kolegy v práci mrzí, když je při prezentaci zajímavé stavby pod dílem kromě architekta, projektanta a stavební firmy podepsán také krajinář, vzduchař, fotograf, marketingový poradce, PR agentura, sochař… Ale statik není zmíněný ani jedním slovem, jakoby statiku na tom domě nikdo neřešil. A je to bohužel zcela běžné.

T: V našem portfoliu máme celou řadu pěkných projektů. V Praze a okolí jsme po sobě již zanechali poměrně pěknou stopu a naplňuje nás pocit, že se spolupodílíme na kvalitě života mnoha lidí, kteří budovy obývají a tráví v nich značnou část svého času. Těší nás rovněž, že jsme získali s některými stavbami titul "Stavba roku", ačkoliv je to především zásluha našich kolegů architektů a stavařů, kteří tvoří výsledný dojem ze stavby.

Vážíme si také toho, že za sebou již máme několik zahraničních spoluprací s věhlasnými architekty jako jsou např. Benthem Crouwel, BIG, SOU Fujimoto a další, se kterými jsme spolupracovali na významných stavbách, jako je z poslední doby například projekt hlavního nádraží v Brně, jehož realizaci moc fandíme.


Jaké vnímáte nové trendy ve stavebnictví (jsou nějaké) a týkají se Vás nějak? A myslíte, že jsou to trendy k lepšímu, nebo jde jen o "módní" záležitost?

P: Všude se hovoří a píše o projektování v BIMU, ale o tom se podobně intenzivně hovořilo již před 20 lety, když jsem končil VŠ. Jeho zavádění do praxe je pozvolné, má své odpůrce, překážky na straně softwarů… Ale trend je to jistě silný a správný.

Na zemi postupně docházejí stavební parcely s geologií příznivou pro jednoduché založení staveb, což ústí ve složitější řešení základů, než bylo v minulosti běžné. Stavby, někdy i rodinné domy, se zakládají na neúnosných zeminách s použitím hlubinného založení na pilotách. Je nutné řešit odclonění staveb od vibrací způsobených okolní dopravou, ochranu před agresívními podzemními vodami a před tzv. bludnými proudy způsobenými vysokonapěťovými elektrickými soustavami v okolí. To vše komplikuje proces návrhu, výstavbu a samozřejmě navyšuje finální cenu staveb.

Za trend – nešvar považuji představu investorů, že vše lze měnit téměř kdykoliv, na 1-2 kliknutí a dnes, nejpozději zítra to bude hotové. Stavební firmy pak v průběhu výstavby v podstatě za běhu zároveň rekonstruují a opravují to, co už mají hotov Ano, lze to. Ale stojí to mnoho úsilí, zbytečný stres a především to generuje chyby – někdy drobné, ale někdy závažné.

T: Trendů vnímáme opravdu mnoho a jejich výčet by mohl zabrat dvě další strany. Snažíme se jejich vývoj sledovat, přizpůsobovat se a jít tzv. s dobou.

Velký trend je samozřejmě přechod na tzv. BIM standard projektování, takže i my zpracováváme naše projekty kompletně ve 3D, a to i včetně náležitostí souvisejících s procesy týkajících se BIMu, jakkoliv je toto téma zatím živé a často i diskutabilní.

Osobně bych se rád dočkal tzv. "bezvýkresových projektů", kde bychom předali zhotoviteli podrobný a kompletní projekt ve 3D, ve kterém jsou všechny potřebné informace pro výstavbu (z pohledu statiky) zapracovány. Zhotovitel by pak měl svého specialistu, který by s našimi výstupy uměl pracovat a například ze 3D modelu uměl předávat informace pracovníkům, kteří by podle nich stavbu stavěli. Zatím tady ještě nejsme, tisknou se obrovské "plachty" papírů a z těch na stavbě pracovníci čtou. Výkresy se časem špiní, pozbývají na čitelnosti atd., zatímco práce s modelem by mohla předcházet i mnoha potenciálním chybám v koordinaci profesí a celý proces výstavby výrazně zjednodušit. Nedávno jsem ale viděl inzerát, kde stavební firma někoho takového sháněla, tak snad svítá na lepší časy.

Sledujeme také vývoj a požadavky související s udržitelností staveb a sledování uhlíkové stopy, neboli jak negativně výroba stavebních konstrukcí ovlivňuje životní prostředí, potažmo celou planetu. Je zde celá řada hledisek. Například, že restrikce zavádí pouze EU s produkcí cca do 10% objemu materiálu celosvětově a je na pováženou, jaký reálný vliv zaváděné restrikce na naše prostředí mohou mít globálně. Sledujeme také nastupující trend výstavby z udržitelných materiálů, a to nejen ze dřeva, ale např. s využitím různých recyklátů a to i do železobetonových konstrukcí. Tento trend tedy nepodceňujeme, byť se jedná o natolik komplexní téma, že ještě není jednoznačné vysledovat, kam bude mířit.

Nějaké přání na závěr?

Tak, asi bychom si přáli pěkné zakázky, které nás budou naplňovat a budou to výzvy, které nicméně zvládneme správně odbavit. Pak šikovné kolegy do týmu, kterých nikdy není dost a stále platí (ano, i u generace Z), že každý člověk je jiný a zatímco někteří studenti se rychle transformují ve skvělé statiky, z jiných – papírově podobných – statika nikdy neuděláme. A české architektuře přejeme, aby se co nejdříve přiblížila té světové a k tomu je třeba osvícených investorů a kvalitních architektů a stavařů.

Děkujeme za rozhovor!
2 comments
add comment
Subject
Author
Date
Pěkný rozhovor
Zdeněk Müller
07.03.24 02:53
show all comments