No More Architecture - Fran Edgerley
Assemble: New Orientatios in Architecture
Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně, ve spolupráci s Galerií Architektury Brno, zve na přednášku „Nová zaměření v architektuře“ Fran Edgerley z kolektivu Assemble, která je součástí přednáškové série „No More Architecture“ na téma nerůstu v architektuře. Akce se uskuteční ve středu 2. prosince 2020 v 19:00 online prostřednictvím aplikace Teams. Přednáška bude vedena v angličtině.
Přednáška a následná diskuze bude moderována Viktórií Mravčákovou.
Odkaz pro online sledování na YouTube.
Pro organizaci MS Teams FA VUT.
FRAN EDGERLEY / ASSEMBLE: NOVÁ ZAMĚŘENÍ V ARCHITEKTUŘE
Architektura musí najít nová profesní zaměření, aby byla schopna reagovat na současné potřeby komunit. Na několika příkladech alternativních přístupů a projektů ve Velké Británii umožní naší diskusi prozkoumat paralely, které rezonují v České republice i mimo ni.
Fran Edgerley je partnerkou architektonického a designérského kolektivu Assemble, který kriticky pohlíží na procesy vytvářející naše vystavěné prostředí. Franina práce se zaměřuje na možnosti kolektivních a kooperativních vztahů tvořených různými sociálními a environmentálními strukturami. V současné době pracuje na vzniku nového sociálního centra v Londýně, které je zároveň prostředkem ke zpochybnění komodifikace půdy a vlastnictví. V loňském roce se také podílela na filmu o neviditelných architekturách jazyka.
NO MORE ARCHITECTURE
Naše současná společnost čelí snad doposud největším výzvám ve své historii – klimatické krizi a ztrátě biodiverzity, vedle toho i rostoucí sociální nerovnosti, přesunu válečných i klimatických uprchlíků apod. Architektura má na tomto stavu také svůj podíl – stavební průmysl se podílí 40 % na světových emisích oxidu uhličitého a zároveň nemovitosti představují nejvýhodnější způsob investic, což vede ke spekulacím, financializaci bydlení, privatizaci služeb i veřejného prostoru atd., což přispívá k dalšímu růstu sociálních nerovností. Musíme přehodnotit aktuálně platné premisy architektury založené na růstu (tvorbě nového). Nestačí jen např. projektovat nízkoenergetické domy či realizovat zelené střechy – některá z opatření, která jsou v českém kontextu vnímána jako „udržitelná architektura“. I přestože je lze považovat za progresivní (nikoli však běžně implementovaná), nestačí to.
Musíme usilovat o radikálnější předefinování architektury. Je třeba diskutovat, jakou roli by v naší společnosti měla architektura hrát a jak může opravdu přispívat ke zlepšování životních podmínek každého, bez negativních vlivů na životní prostředí. Promýšlejme architekturu péče, údržby, renovace nebo jen přeprogramování. Architektura, která slouží komunitě místo kapitálu a nepoškozuje, ale naopak podporuje sociální vazby a environmentální procesy. Slovy Jeremyho Tilla a Tatjany Schneider, řešením není vždy „adding more stuff to the world“. Krize nelze vyřešit pouze technologiemi (jak mnozí naznačují), vyžaduje to proměnu našeho chování, nebo – ještě lépe – našich tužeb.
Investice a růst a racionalita spojená s těmito koncepty má něco společného s určitým typem racionality „udržitelné architektury“ a zároveň je spojená s určitým způsobem praktikování architektury. Pokud se chceme opravdu postavit čelem k problémům planetární krize, je třeba změnit typ racionality (způsob uvažování), ale i architektonické praxe.
Cílem přednášky není představit přehled projektů architekta či ateliéru, ale spíše do detailu popsat průběh (včetně např. souvisejících politických a byrokratických procesů) a (sociální a environmentální) důsledky konkrétního vybraného projektu. Chtěli bychom využít přednáškový cyklus jako inspiraci pro praxi studentů i (budoucích) architektů, rozšířit jejich představy o tom, jak mohou pracovat – jak si mohou vybírat klienty, jak si mohou najít spolupracovníky, iniciovat projekty nebo najít podporu pro jejich nápady. Oceňujeme také implementaci udržitelnosti a etických standardů do struktury kanceláře. V rámci přednáškového cyklu zveme také další odborníky jako jsou kurátoři, teoretici, urbanisté, krajinářští architekti atd.
Přednášková série „No More Architecture“ se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.
Více informací >
Přednáška a následná diskuze bude moderována Viktórií Mravčákovou.
Odkaz pro online sledování na YouTube.
Pro organizaci MS Teams FA VUT.
FRAN EDGERLEY / ASSEMBLE: NOVÁ ZAMĚŘENÍ V ARCHITEKTUŘE
Architektura musí najít nová profesní zaměření, aby byla schopna reagovat na současné potřeby komunit. Na několika příkladech alternativních přístupů a projektů ve Velké Británii umožní naší diskusi prozkoumat paralely, které rezonují v České republice i mimo ni.
Fran Edgerley je partnerkou architektonického a designérského kolektivu Assemble, který kriticky pohlíží na procesy vytvářející naše vystavěné prostředí. Franina práce se zaměřuje na možnosti kolektivních a kooperativních vztahů tvořených různými sociálními a environmentálními strukturami. V současné době pracuje na vzniku nového sociálního centra v Londýně, které je zároveň prostředkem ke zpochybnění komodifikace půdy a vlastnictví. V loňském roce se také podílela na filmu o neviditelných architekturách jazyka.
NO MORE ARCHITECTURE
Naše současná společnost čelí snad doposud největším výzvám ve své historii – klimatické krizi a ztrátě biodiverzity, vedle toho i rostoucí sociální nerovnosti, přesunu válečných i klimatických uprchlíků apod. Architektura má na tomto stavu také svůj podíl – stavební průmysl se podílí 40 % na světových emisích oxidu uhličitého a zároveň nemovitosti představují nejvýhodnější způsob investic, což vede ke spekulacím, financializaci bydlení, privatizaci služeb i veřejného prostoru atd., což přispívá k dalšímu růstu sociálních nerovností. Musíme přehodnotit aktuálně platné premisy architektury založené na růstu (tvorbě nového). Nestačí jen např. projektovat nízkoenergetické domy či realizovat zelené střechy – některá z opatření, která jsou v českém kontextu vnímána jako „udržitelná architektura“. I přestože je lze považovat za progresivní (nikoli však běžně implementovaná), nestačí to.
Musíme usilovat o radikálnější předefinování architektury. Je třeba diskutovat, jakou roli by v naší společnosti měla architektura hrát a jak může opravdu přispívat ke zlepšování životních podmínek každého, bez negativních vlivů na životní prostředí. Promýšlejme architekturu péče, údržby, renovace nebo jen přeprogramování. Architektura, která slouží komunitě místo kapitálu a nepoškozuje, ale naopak podporuje sociální vazby a environmentální procesy. Slovy Jeremyho Tilla a Tatjany Schneider, řešením není vždy „adding more stuff to the world“. Krize nelze vyřešit pouze technologiemi (jak mnozí naznačují), vyžaduje to proměnu našeho chování, nebo – ještě lépe – našich tužeb.
Investice a růst a racionalita spojená s těmito koncepty má něco společného s určitým typem racionality „udržitelné architektury“ a zároveň je spojená s určitým způsobem praktikování architektury. Pokud se chceme opravdu postavit čelem k problémům planetární krize, je třeba změnit typ racionality (způsob uvažování), ale i architektonické praxe.
Cílem přednášky není představit přehled projektů architekta či ateliéru, ale spíše do detailu popsat průběh (včetně např. souvisejících politických a byrokratických procesů) a (sociální a environmentální) důsledky konkrétního vybraného projektu. Chtěli bychom využít přednáškový cyklus jako inspiraci pro praxi studentů i (budoucích) architektů, rozšířit jejich představy o tom, jak mohou pracovat – jak si mohou vybírat klienty, jak si mohou najít spolupracovníky, iniciovat projekty nebo najít podporu pro jejich nápady. Oceňujeme také implementaci udržitelnosti a etických standardů do struktury kanceláře. V rámci přednáškového cyklu zveme také další odborníky jako jsou kurátoři, teoretici, urbanisté, krajinářští architekti atd.
Přednášková série „No More Architecture“ se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.
Více informací >
0 comments
add comment
