Pokud je architektura hodnotou, která závisí na ucelených kulturních odkazech, pak je tato studentská kolej jednou z nejvýznamnějších budov rakouské architektury od roku 1945. Stavba je prostorově koncipovaná jako »klášter« s centrální kaplí obklopenou ze všech stran halou (»křížovou chodbou«) má pro komunitu studentů teologie jednoduchou a snadno srozumitelnou symboliku. Konstrukční řešení využívající ocel a s ní spojené tvarosloví představují odklon od industriální estetiky ocelových konstrukcí na počátku 60. let 20. století. Především prostorotvorné a dominantní plechové střešní nosníky ve tvaru písmene V vytvářejí prvek, který prochází všemi vnitřními zónami a také definuje venkovní vzhled budovy. Toto relativně volné zacházení s ocelovou konstrukcí by bylo jen stěží myslitelné bez tradičního kontextu a povědomí, v němž tehdy působilo sdružení
arbeitsgruppe 4. Pokud jde o vyváženost konstrukce, barvu, prostorovou koncepci, vztah mezi vnitřkem a vnějškem, ale také o proporce, čitelnost jednotlivých částí (například červená barva konstrukce, kterou uživatelé později symbolicky spojili s »Řádem drahocenné krve«), zkrátka pokud jde o celou komplexnost návrhu, lze bez jakéhokoli přerušení navázat přímý vztah k architektonické doktríně
Otto Wagnera.
Friedrich Achleitner. Österreichische Architektur im 20. Jahrhundert, Band 1, Salcburk: Residenz Verlag, 1980, s.274