Když 10. srpna roku 258 shromáždil arcijáhen Vavřinec křesťanský lid, učinil tak, aby římskému císaři Valeriánovi (jenž údajně sledoval tuto troufalost z oken paláce), představil svůj největší poklad: církev. O 1736 let později, v roce 1994, byla v Peci pod Sněžkou obnovena tradice svatovavřinecké pouti, uctívající památku světce. Vzápětí jedna z iniciátorek, Jaroslava Skrbková, oživila další zdejší tradici - poštovnu na vrcholu Sněžky. A mnozí z účastníků novodobého poutního procesí přišli letošního 10. srpna také zhlédnout "poklad": na nejvyšší české hoře se totiž otevírala poštovna nová.
Strmě se zvedajícím Obřím dolem (redakce archiwebu), případně ostře diskutovanou sedačkovou lanovkou (redakce nejmenovaných medií) vystoupaly na temeno hory stovky rozličně motivovaných nadšenců. V mlze, větru a poměrně nízké teplotě se zde tak shromáždil lid věřící, lid adorující kult těla i ten vyznávající se z obdivu k moderním stavbám. Prohlídka objektu předcházela proti oficiálnímu programu samotné mši. A podobně jako před staletími v Římě odehrálo se představení za účasti nejvyšších státních i církevních hodnostářů. Arcibiskup Otčenášek sledoval dům z davu s neskrývaným potěšením, biskup Duka po citlivě sestavené řeči stavbu vysvětil, pan prezident před netrpělivými zástupy prohlásil, že je "přijatelnější" než budova knihovny na Letné. A taky se sem prý víc hodí. Časově neomezený mandát církevní hierarchie jakoby nabyl v té chvíli na smysluplnosti.
"Dělat v této zemi moderní architekturu je mnohem těžší než dělat politiku," poznamenal následně Martin Rajniš. Jak známo, společně s Patrikem Hoffmanem předložili po řadě průtahů v únoru 2005 v uzavřené soutěži pět variant projektu. Zvítězila jejich nejmilejší - Anežka. Stejně jako u zbylých čtyř řešení pro ni zvolili vlastní - dnes už patentovaný - stavebnicový lešeňový systém SSBS. V autorské zprávě říkají: "Koncipujme dům jako rozumnou dřevěnou stavebnici, která je lehká, lze ji poměrně snadno vyrobit, přepravit, smontovat, upravit, a také, což je podstatné i rychle demontovat. Lidské dílo je jen dočasným 'návštěvníkem' v přírodě a dává si velmi záležet na tom, aby při svém vzniku, trvání i zániku vyvolalo jen minimum zásahů do přírodních systémů."
Platí-li, že každá nová stavba je svým způsobem prototypem nesoucím s sebou i riziko, shodneme se zřejmě, že v případě poštovny to platí dvojnásob: Ponechána na milost větrům, sněhovým bouřím i slunci bude Anežka ve výšce 1602 metrů nad mořskou hladinou vystavena extrémním podmínkám. Jde o experiment. K takovému kroku je třeba odvahy, a snad i víry. A stejně jako sv. Vavřinec našli tyto hodnoty v Krkonoších architekti, investor i další zúčastnění. Díky nim dnes zdobí nejvyšší místo země stavba, která svým faktickým i symbolickým významem daleko přesahuje utilitární poslání, kvůli kterému byla zbudována. Není jen poštovní schránkou. Řečeno s jejími autory, je schránkou na nádherné pocity, jež si do ní lidé přinesou. A uvidíme-li skrz mlžný opar ještě dál, zahlédneme tuto kostru chránící zdánlivě banální oranžovou krabici jako depozit paměti místa. Anežka stojí na tradicích a nové vytváří. Sněžku pozvedá do výšky.
Dům se bude ještě několik týdnů dokončovat (v současnosti chybí např. hydraulika, elektro nebo instalace nábytku v interiéru). Poté bude definitivně otevřen veřejnosti a samozřejmě také v úplnosti představen čtenářům archiwebu. V mezidobí nicméně redakce položila nejvýznamnějším aktérům zdánlivě jednoduchou otázku:
Co bylo z vašeho pohledu během přípravy a stavby nové České poštovny nejnáročnější?