2003 — Štěpán Valouch (* 1977, Praha)

Anketa mezi absolventy oboru architektura na ČVUT 1945 – 2010

Vložil
Jiří Horský
13.04.2011 05:20
Štěpán Valouch

Jaké společenské téma si vybavujete v roce vašeho absolutoria?
—— Ukončil jsem školu na jaře 2003 a mohu napsat o tématech, o kterých se mluvilo v mém blízkém okolí a v mé generaci. Mluvilo se o ekologii, i když o tříděném odpadu se říkalo, že plasty, sklo a papír popeláři stejně sesypou do jednoho vozu. Mluvilo se o globalizaci, s ironií se komentoval sraz MMF v Praze a působení levicových bojůvek radikálů Ya basta. Hudební kapela, jejíž jsem členem, vystřídala po 11. září kostým sudetských Němců za vousaté Tálibánce. Párkrát do roka se začaly prodávat velmi levné letenky.

Vzpomenete si, kterou architektonickou otázku jste považoval v té době za důležitou, případně jakou otázku vám kladla vaše diplomová práce?
—— Na jedné straně, i když to zní hloupě pateticky, hledání pravdy v architektuře. Přemýšlení o návrhu jako etickém problému. Co je v logice a cítění návrhu pravda, a co už je krok stranou. Vedle tohoto vyhroceného pohledu existovala naštěstí spousta méně těžkých témat. Zajímala mne práce Rema Koolhaase a jeho spekulativní přístup. Drze se zabýval tématy, která se netýkala „velké architektury“. Třeba nakupování, slumy, práce pro totalitní Čínu. Překvapující bylo, že se neptá, jestli něco smí, nebo ne, ale jak na problém odpovědět dobře.
U Herzoga s De Meuronem mne zajímalo, jak se návrh propíše do vnější tváře domu. Co dalšího použijí na fasádu, jakou kanálovou mříž nebo jinou novotu.
Jako téma diplomní práce jsem zvolil Velký čin do Prahy. Víc než vymýšlení perfektní novostavby mne zajímalo popasovat se s nějakým stávajícím problémem. Vybral jsem si chátrající stadion na Strahově. Otázka byla vcelku jednoduchá. Zbourat nebo nezbourat. Odpověď už byla složitější.

Ovlivnil některý z učitelů významněji váš náhled na obor?
—— Inspirativních setkání bylo s učiteli více. Lidsky a profesně mne ale nejvíce zasáhlo setkání s paní Šrámkovou.
V prvním ročníku jsme měli navrhnout dům pro sebe. Práce začala tím, že jsme měli přinést plachtu, na níž bude zobrazen sen, jak by měl vypadat život v domě. Mimo jiné jsem tam nakreslil kumpány, se kterými popíjím u kulečníku a nahotinu ve vaně. Paní Šrámková seděla čelem proti dveřím u stolu, kouřila cigarety a tichým hlasem mluvila o snech na papíru. Jeden za druhým jsme se spolužáky rozprostřeli na stůl své představy, někdy hodně intimní. "Pokoj pro hosty nepotřebuješ, v domě se bydlí, kamarádi ať přijdou na návštěvu a ať zase odejdou“... Během semestru se představy dostaly do půdorysu a staly se domem. To byl zážitek.

Uvažujete-li o škole architektury „budoucnosti“, jaký rys by měla (pře)nést ze školy, do které jste chodil?
—— Škola by měla najít skvělé učitele, třeba i z ciziny. To ostatní není tolik podstatné.
Z profesního životopisu: Po třech letech spolupráce s ateliérem duma zakládá s Jiřím Opočenským architektonickou kancelář opočenský valouch architekti.
0 komentářů
přidat komentář