Východní Evropa se dál honosí monumentálními "paláci kultury"

Moskva/Varšava/Sofia/Berlín/Praha - Monumentálním palácem ať už kultury, vědy či republiky se honosí téměř každá země východní a střední Evropy. Okázalé dominanty jejich metropolí, vybudované za bývalých komunistických režimů, sloužily vesměs k pořádání komunistických sjezdů, politických setkání či velkolepých oslav národních svátků. Po pádu komunistů v 90. letech se většinou postupně staly centry kulturního života, ale například v Berlíně stavba chátrá.
Osud pražského bývalého Paláce kultury do značné míry odráží běh novodobých dějin. Kdysi hostil sjezdy KSČ, v prosinci 1989 se v něm jednalo o složení první polistopadové vlády a v roce 2002 si jej, už přejmenovaný na Kongresové centrum Praha, pro své zasedání zvolila Severoatlantická aliance. Od slavnostního otevření budovy uplyne 2. dubna rovné čtvrtstoletí. V letech 1998 až 2000 prošla budova rozsáhlou přestavbou.
V Rusku si komunisté svůj hlavní "chrám" postavili na jednom z nejstarších míst Moskvy. Státní kremelský palác, jehož strohá stavba z bílého mramoru se jako pěst na oko vyjímá mezi pozlacenými pravoslavnými kostely, se začal stavět v roce 1959. Dokončen byl v rekordně krátké době, za dva roky. Komunisté nutné potřebovali místo pro své sjezdy, kongresy a národní svátky.
Monumentální budova dodnes nabízí asi 800 prostor pro nejrůznější příležitosti. Konají se zde vědecké konference i divadelní představení, část repertoáru sem přeneslo moskevské Velké divadlo. V hlavním sále, který svou rozlohou 5600 metrů čtverečních patří k největším v Evropě, je na 6000 míst. Raritou 29 metrů vysoké budovy je její hloubka. Aby nenarušovala kolorit historických kremelských staveb, zapustili architekti palác 15 metrů od zem.
Známá varšavská dominanta - Palác vědy a kultury - je dodnes nejkřiklavější připomínkou reálného socialismu v polské metropoli. Jako dárek ho Poláci v 50. letech dostali od tehdejšího sovětského vůdce Josifa Stalina. Nejvyšší bod pískovcového obra se tyčí 230 metrů na městem.
V budově se nachází 3288 místností, mimo jiné i kongresový sál s kapacitou 3000 míst. Okolo paláce se vytvořila spousta legend. Jedna z nich hovoří o údajně vysokém počtu obětí při stavbě a zednících zazděných uvnitř budovy. Podle oficiálních informací však při stavbě zemřelo "jen" 16 lidí a všichni jsou pochovaní na hřbitově. Během silvestrovské noci v roce 2000 byly na věži paláce odhaleny hodiny - v duchu budovy - největší v Evropě a nejvýše položené na světě. Čtyři ciferníky mají průměr šest metrů. Nyní v paláci sídlí firmy a veřejné instituce, jako kina, divadla či muzea. či knihovny a konají se tu výstavy a veletrhy.
V bulharské Sofii byl otevřen monumentální palác v roce 1981. Po smrti dcery tehdejšího komunistického předáka Todora Živkova Ljudmily, která byla v té době ministryní kultury a členkou nejužšího vedení KS, byl palác pojmenován na její počest. Po změně režimu koncem 90. let se přejmenoval na Národní palác kultury.
Je považován za jednu z největších staveb svého druhu v jihovýchodní Evropě. Rozkládá se na ploše 123.000 metrů čtverečních, má jedenáct pater, z toho tři v podzemí. Jeho kapacita je 8000 míst. V 80. letech se v něm pořádaly sjezdy komunistické strany, později hostil zasedání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, setkali se v něm i zástupci NATO.
O smutném osudu kdysi pyšného berlínského Paláce republiky se v médiích psalo mnohokrát. Stavba, v níž se v minulosti konaly sjezdy východoněmecké komunistické SED a zasedání poslanců zaniklé NDR, byla uzavřena v roce 1990, neboť obsahovala karcinogenní azbest. Po sanaci, po které z ní zůstal jen železobetonový skelet, se už nikdy nevzpamatovala. Chátrající ruina tak v centru města tvořila nevzhlednou společnost okázalým historizujícím stavbám na přilehlém Muzejním ostrově.
Teprve v posledních dvou letech se z ní stalo nahodilé neobvyklé výstavní či konferenční místo, útočiště poskytovala například výstavě kopií pověstné čínské terakotové armády. Letos v lednu pak němečtí poslanci definitivě rozhodli o stržení stavby. Na jejím místě má vzniknout kopie berlínského císařského zámku, který nechali v roce 1950 strhnout východoněmečtí komunisté.