Areál internačního tábora v Rivesaltes od Rudy Ricciotti
Vojenský tábor Joffre, který vznikl v polovině 30. let minulého století na severním předměstí Rivesaltes na úpatí Pyrenejí, představoval pro francouzskou armádu významný strategický bod na hranici se Španělskem. V letech 1939-1977 původně vojenská základna sloužila jako internační tábor pro civilisty. Nejtemnější období zažil tábor v roce 1942, kdy odtud byl vypraven transport 2251 Židů do Osvětimi. Po následující čtyři desetiletí byl areál využíván k umísťování válečných zajatců a francouzských kolaborantů. Po vyhlášení nezávislosti Alžírska uprchla řada muslimů se svými rodinami do Francie, kde jich byla řada držena v areálu internačního tábora Rivesaltes. Poslední z celkem 20.000 uprchlíků opustili tábor až v roce 1977.
Za tímto temným historickým obdobím se Francouzi rozhodli udělat jasnou čáru v roce 2005 vypsáním architektonické soutěže, v níž zvítězil návrh Rudyho Ricciotti společně s ateliérem Passelac & Roques. Přestože zdaleka nebyla zmapována celá historie tábora, ozývaly se hlasy ke zbourání areálu, proti čemuž vystoupil místní rada Christian Bourquin s cílem vybudovat důstojné vzpomínkové místo na lidi, kteří tu byli zadržováni a někteří zde také našli smrt.
Rocciottiho návrh, který byl otevřen letos v říjnu, představuje 220 metrů dlouhý a 20 metrů široký monolit částečně zapuštěný do terénu v místech bývalého vojenského cvičiště. Betonový objekt má navozovat tíživé pocity a připomenout události, které se tu v historii odehrály. Okrový odstín nízkého kvádru se přizpůsobuje barvě okolní písčité zeminy. Vložená trojice menších vnitřních dvorů s horním osvětlení má v uzavřené atmosféře dodávat chvíle naděje. Do podzemní expozice se vstupuje ze severu po dlouhé rampě, kudy se návštěvník dostane do prostorného západního atria s řadou výukových místností a velkým přednáškovým sálem. Na východním konci se nachází výstavní sály a restaurace s technickým zázemím. Střecha objektu od východu mírně stoupá. Během přístupu lze objekt snadno přehlédnout, aby byly stále patrné okolní polorozbořené domy internovaných zajatců.
Více informací >
Za tímto temným historickým obdobím se Francouzi rozhodli udělat jasnou čáru v roce 2005 vypsáním architektonické soutěže, v níž zvítězil návrh Rudyho Ricciotti společně s ateliérem Passelac & Roques. Přestože zdaleka nebyla zmapována celá historie tábora, ozývaly se hlasy ke zbourání areálu, proti čemuž vystoupil místní rada Christian Bourquin s cílem vybudovat důstojné vzpomínkové místo na lidi, kteří tu byli zadržováni a někteří zde také našli smrt.
Rocciottiho návrh, který byl otevřen letos v říjnu, představuje 220 metrů dlouhý a 20 metrů široký monolit částečně zapuštěný do terénu v místech bývalého vojenského cvičiště. Betonový objekt má navozovat tíživé pocity a připomenout události, které se tu v historii odehrály. Okrový odstín nízkého kvádru se přizpůsobuje barvě okolní písčité zeminy. Vložená trojice menších vnitřních dvorů s horním osvětlení má v uzavřené atmosféře dodávat chvíle naděje. Do podzemní expozice se vstupuje ze severu po dlouhé rampě, kudy se návštěvník dostane do prostorného západního atria s řadou výukových místností a velkým přednáškovým sálem. Na východním konci se nachází výstavní sály a restaurace s technickým zázemím. Střecha objektu od východu mírně stoupá. Během přístupu lze objekt snadno přehlédnout, aby byly stále patrné okolní polorozbořené domy internovaných zajatců.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
