3. bienále architektury v Rotterdamu
Visionary Power – Producing the Contemporary City
„Se dvěma třetinami světové populace žijící v roce 2050 ve městech se 21. století stane urbánní dobou. Jak se pak bude město – místo, kde spolu i proti sobě působí mnohé globální síly – dále vyvíjet? A kdo ponese zodpovědnost za jeho budoucnost?
MOC vymezuje úlohu vitální architektury znovuzaměřením pozornosti na budoucnost měst.“
Když se řekne architektonické bienále, každému se okamžitě vybaví to benátské. Bezpochyby je největší architektonickou událostí a v porovnání s ostatními má také dlouhou tradici (od 1980). Nejstarší bienále se od roku 1973 koná každé dva roky v brazilském São Paulo. Do pořádání architektonických bienále se v poslední době pustila další města. Rotterdam začal v roce 2003 a Londýn s Pekingem píší tradici od roku 2004. Zatímco se Velká Británie s Čínou svůj třetí ročník teprve plánují, tak v Holandsku vypuklo bienále již na konci května. Rozhodli jsme se podniknout krátkou cestu do Holandska, která měla být korunována návštěvou Kunsthal. Jednak o předchozích ročnících panovaly samé pochvalné zprávy, ale také jsme si sami chtěli udělat srovnání podobných akcí.
Téma «město» si zvolili již minulý rok v Benátkách. Richard Burdett pod mottem «Města, architektura a společnost» představil šestnáct mediálně zajímavých analýz světových metropolí. Kurátor rotterdamského bienále, kterým byl místní Berlage Institute, se pod heslem «Visionary Power – Producing the Contemporary City» kriticky zakousl do problematiky kvapně rostoucích měst a společenské role architekta v zemích třetího světa. Do tradičních prostorů Las Palmas se přestěhoval Holandský fotografický institut a letošní pořadatelé se tak museli porozhlédnout po novém místě. Nabízel se Kunshal, který společně se sousedním NAi, disponuje dostatečnými výstavními kapacitami. Celá akce musela také vyjít s nižším rozpočtem než v minulých ročnících, což se promítlo v tom, že mohla být hlavní pozornost upřena pouze na jednu expozici. Zatímco dvěma předešlým akcím dominovaly problémy rozvoje západních měst, tak expozice letošní hlavní výstavy se věnovala ožehavým urbanistickým a společenským tématům třetího světa. Plocha je rozdělena do pěti tématických okruhů (hlavní města, korporativní města, města na podívanou všední města, skrytá města). Kurátoři se programově vyhýbali hvězdným architektonickým jménům i všeobecně známým městům. Do výstavního sálu si našly cestu spíše projekty, které nevzbuzovaly prvoplánový rozruch. Zatímco médii oslavovaní architekti představují na lesklých stránkách magazínů svoje senzacechtivé projekty stojící ve světových megapolích, tak se jejich mnohem méně známí kolegové zabývají zhodnocování slumů na jižní polokouli. Abychom se o jejich aktivitách dozvěděli taky v našich zeměpisných šířkách, přizvalo osm badatelů čtrnáct architektonických kanceláří, které představují, jak by chtěli pomoci obyvatelům těchto měst k důstojnému žití. Většině projektů je blízký citlivý pohled po stavební a sociální stránce. Například expozice «Immigrant City» dokazuje, že na práci architekta ve třetím světě nedokáže připravit žádná univerzita. Kurátoři po účastnících chtěli sociálně zodpovědnou architekturu, která by brala ohled k životnímu prostředí a na zájmy společnosti. Architekti se do zadání pustili s maximální možnou flexibilitou. V milionových slumech na okrajích měst jde více o odstranění podhoubí zločinu. Vybrané projekty pracují s povědomím o existenci “šedých zón“ či “neoficiálních měst“. Kurátoři věří, že tyto projekty mohou reaktivovat městský prostor, který by znovu nabyl svoji původní roli. Není však jasné nakolik jsou západní myšlenky přenositelné do těchto kultur.
Výstavy «Visionary Power» a «New Dutch City» probíhají v Kunsthal od 24. května do 2. září 2007. Součástí bienále je také expozice «A Better World – Another Power» v NAi, která potrvá do 21. října 2007. Letní nabídku NAi doplňuje výstava s názvem «Le Corbusier - The Art of Architecture». Kde je ke spatření 450 zařizovacích předmětů, kusů nábytku, návrhů budov a měst, kreseb, obrazů, fotografií, textilu, koláží, filmů a sochařských děl, které nepocházejí jen od LC, ale i jeho současníků Picassa, Braque, Ozenfanta a Légera. Přestože jsou zde představeny notoricky známé projekty, dokázali se na ně autoři výstavy
Stanislaus von Moos a Arthur Rüegg podívat zcela novým způsobem. Na podzim se výstava přesune do Vitra Design Museum ve Weilu nad Rýnem.
O historii
Mezinárodní architektonické bienále v Rotterdamu (IABR) je událostí shromažďující znalosti a zkušenosti návrhářských disciplín (architektura, urbanismus a krajinářská architektura) z celého světa a přináší je do Rotterdamu, aby je představila širokému publiku.
IABR spojuje architekty, urbanisty, teoretiky, studenty, developery a politiky z domova i zahraničí. IABR se od jiných bienále liší tím, že neobsahuje pouze výstavy, ale spolupracuje převážně s mladou generací architektů a provádí výzkum.
V roce 1999 tehdejší ředitelka NAi Kristin Feireiss zahájila v Holandsku mezinárodní architektonické bienále. Země se častěji stávala důležitým bodem mezinárodních architektonických debat. Nápad byl tedy přijat s nadšením a byla zmobilizována potřebná podpora.
První IABR začalo 7. května 2003. Jeho tématem bylo «Mobilita: místo s výhledem» a kurátorkou byla Francine Houben. Druhé bienále nazvané «Povodeň» se otevřelo 26. května 2005 a kurátorem byl Adriaan Geuze.
MOC vymezuje úlohu vitální architektury znovuzaměřením pozornosti na budoucnost měst.“
motto bienále
Když se řekne architektonické bienále, každému se okamžitě vybaví to benátské. Bezpochyby je největší architektonickou událostí a v porovnání s ostatními má také dlouhou tradici (od 1980). Nejstarší bienále se od roku 1973 koná každé dva roky v brazilském São Paulo. Do pořádání architektonických bienále se v poslední době pustila další města. Rotterdam začal v roce 2003 a Londýn s Pekingem píší tradici od roku 2004. Zatímco se Velká Británie s Čínou svůj třetí ročník teprve plánují, tak v Holandsku vypuklo bienále již na konci května. Rozhodli jsme se podniknout krátkou cestu do Holandska, která měla být korunována návštěvou Kunsthal. Jednak o předchozích ročnících panovaly samé pochvalné zprávy, ale také jsme si sami chtěli udělat srovnání podobných akcí.
Téma «město» si zvolili již minulý rok v Benátkách. Richard Burdett pod mottem «Města, architektura a společnost» představil šestnáct mediálně zajímavých analýz světových metropolí. Kurátor rotterdamského bienále, kterým byl místní Berlage Institute, se pod heslem «Visionary Power – Producing the Contemporary City» kriticky zakousl do problematiky kvapně rostoucích měst a společenské role architekta v zemích třetího světa. Do tradičních prostorů Las Palmas se přestěhoval Holandský fotografický institut a letošní pořadatelé se tak museli porozhlédnout po novém místě. Nabízel se Kunshal, který společně se sousedním NAi, disponuje dostatečnými výstavními kapacitami. Celá akce musela také vyjít s nižším rozpočtem než v minulých ročnících, což se promítlo v tom, že mohla být hlavní pozornost upřena pouze na jednu expozici. Zatímco dvěma předešlým akcím dominovaly problémy rozvoje západních měst, tak expozice letošní hlavní výstavy se věnovala ožehavým urbanistickým a společenským tématům třetího světa. Plocha je rozdělena do pěti tématických okruhů (hlavní města, korporativní města, města na podívanou všední města, skrytá města). Kurátoři se programově vyhýbali hvězdným architektonickým jménům i všeobecně známým městům. Do výstavního sálu si našly cestu spíše projekty, které nevzbuzovaly prvoplánový rozruch. Zatímco médii oslavovaní architekti představují na lesklých stránkách magazínů svoje senzacechtivé projekty stojící ve světových megapolích, tak se jejich mnohem méně známí kolegové zabývají zhodnocování slumů na jižní polokouli. Abychom se o jejich aktivitách dozvěděli taky v našich zeměpisných šířkách, přizvalo osm badatelů čtrnáct architektonických kanceláří, které představují, jak by chtěli pomoci obyvatelům těchto měst k důstojnému žití. Většině projektů je blízký citlivý pohled po stavební a sociální stránce. Například expozice «Immigrant City» dokazuje, že na práci architekta ve třetím světě nedokáže připravit žádná univerzita. Kurátoři po účastnících chtěli sociálně zodpovědnou architekturu, která by brala ohled k životnímu prostředí a na zájmy společnosti. Architekti se do zadání pustili s maximální možnou flexibilitou. V milionových slumech na okrajích měst jde více o odstranění podhoubí zločinu. Vybrané projekty pracují s povědomím o existenci “šedých zón“ či “neoficiálních měst“. Kurátoři věří, že tyto projekty mohou reaktivovat městský prostor, který by znovu nabyl svoji původní roli. Není však jasné nakolik jsou západní myšlenky přenositelné do těchto kultur.
Výstavy «Visionary Power» a «New Dutch City» probíhají v Kunsthal od 24. května do 2. září 2007. Součástí bienále je také expozice «A Better World – Another Power» v NAi, která potrvá do 21. října 2007. Letní nabídku NAi doplňuje výstava s názvem «Le Corbusier - The Art of Architecture». Kde je ke spatření 450 zařizovacích předmětů, kusů nábytku, návrhů budov a měst, kreseb, obrazů, fotografií, textilu, koláží, filmů a sochařských děl, které nepocházejí jen od LC, ale i jeho současníků Picassa, Braque, Ozenfanta a Légera. Přestože jsou zde představeny notoricky známé projekty, dokázali se na ně autoři výstavy
Stanislaus von Moos a Arthur Rüegg podívat zcela novým způsobem. Na podzim se výstava přesune do Vitra Design Museum ve Weilu nad Rýnem.
O historii
Mezinárodní architektonické bienále v Rotterdamu (IABR) je událostí shromažďující znalosti a zkušenosti návrhářských disciplín (architektura, urbanismus a krajinářská architektura) z celého světa a přináší je do Rotterdamu, aby je představila širokému publiku.
IABR spojuje architekty, urbanisty, teoretiky, studenty, developery a politiky z domova i zahraničí. IABR se od jiných bienále liší tím, že neobsahuje pouze výstavy, ale spolupracuje převážně s mladou generací architektů a provádí výzkum.
V roce 1999 tehdejší ředitelka NAi Kristin Feireiss zahájila v Holandsku mezinárodní architektonické bienále. Země se častěji stávala důležitým bodem mezinárodních architektonických debat. Nápad byl tedy přijat s nadšením a byla zmobilizována potřebná podpora.
První IABR začalo 7. května 2003. Jeho tématem bylo «Mobilita: místo s výhledem» a kurátorkou byla Francine Houben. Druhé bienále nazvané «Povodeň» se otevřelo 26. května 2005 a kurátorem byl Adriaan Geuze.
0 komentářů
přidat komentář
