 |
—— V té době komunisti odsoudili mého bratra před maturitou 1948 a zakázali mu školy v ČSR. Za války jsem byl členem jedné komunistické buňky, ale nesouhlasil jsem s vyhnáním všech Němců z jejich staletých domovů a s odsouzením bratra za nesmyslný prohřešek a s komunisty jsem se navždy rozloučil
Vzpomenete si, kterou architektonickou otázku jste považoval v té době za důležitou, případně jakou otázku vám kladla vaše diplomová práce?
—— Mojí diplomovou prací byl návrh krematoria a bytů zaměstnanců, kde jsem se rozešel s prof. Ausobským, mým konzultantem v urbanistických otázkách. Porota se vyjádřila kladně k mým urbanistickým názorům se slovy – dobře, že jste na takový hloupý špek neskočil. (Stuchl, Slova tvůrců, Architektura ČSSR, č. 9-10)
Ovlivnil některý z učitelů významněji váš náhled na obor?
—— Nejvíce jsem si vážil prof. Otakara Štěpánka, který mne učil již na průmyslovce architekturu, když byl předtím na stáži v USA. Rozdal nám též náčrtníky s nadpisem Architektura je tvorba prostorů.
Uvažujete-li o škole architektury „budoucnosti“, jaký rys by měla (pře)nést ze školy, do které jste chodil?
—— Je záhodno, aby se během výuky probíraly nejvíce otázky humanizace, což v urbanismu považuji za podstatné. Když jsem měl řešit město Žilinu, z příkladů řešení stotisícového města mne nejvíce zaujala kniha The planning of a new town – Hook. Řešitelé si museli nejdříve prostudovat 120 titulů a odborné literatury a posoudit devět návrhů stotisícových nových měst, jejich klady a zápory…
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.