Rozhovor s Patrickem Lüthem z ateliéru Snøhetta

U příležitosti výstavy Snøhetta: Arctic Nordic Alpine pořádané Galerií Jaroslava Fragnera v Praze jsme mohli krátce vyzpovídat rakouského architekta Patricka Lütha, který byl žákem Kjetila Thorsena na univerzitě v Innsbrucku, před šestnácti lety nastoupil do norského ateliéru Snøhetta a v současnosti vede innsbruckou pobočku této světoznámé kanceláře, která klade velký důraz na trvale udržitelnou výstavbu a vytváří příjemné uživatelské prostředí. Zahrnutí ekologických a sociálních aspektů do projektu nijak nevylučuje, že mohou vzniknout ikonické stavby jako Alexandrijská knihovna v Egyptě, Národní opera v Oslu nebo Památník 11. září na Manhattanu.

Příběh vzniku norského ateliéru Snøhetta po vítězství v mezinárodní soutěži na Alexandrijskou knihovnu je všeobecně známý. Kdy však vznikla rakouská pobočka a proč právě v Innsbrucku?
Vše se událo souhrou šťastných náhod, spíše než že by šlo o výsledek dlouhodobého záměru. V Oslu jsem do ateliéru Snøhetta, který měl tehdy padesát lidí, nastoupil před šestnácti lety a pracoval tam šest roků. Následně se Craig Dykers přestěhoval do New Yorku, kde jsme zvítězili s projektem na Ground Zero a já jsem se před deseti lety rozhodl z osobních důvodů vrátit zpět do Rakouska.
Důvodem, proč jsem zamířil do Osla, bylo, že Kjetil Thorsen, druhý ze zakladatelů Snøhetta, byl mým profesorem na univerzitě v Innsbrucku a sám předtím studoval architekturu ve Štýrském Hradci (TU Graz). Takže lidé ve Snøhettě mají k Rakousku blízký vztah. Založení ateliéru v Oslu po vítězství na egyptskou knihovnu také nemělo žádný strategický důvod. Po návratu do rodného Innsbrucku jsme se začali účastnit různých soutěží, v nichž jsme často zvítězili a nyní jsme třetí největší pobočkou Snøhetta s více než třiceti zaměstnanci. Název kanceláře nám připadá vhodný, protože to je jméno nejvyšší hory v Norsku.

Nejvyšší hora v Čechách se také jmenuje Sněžka (Snøhetta v norštině znamená hora se zasněženým vrchem).
Není to jméno vedoucího architekta nebo konkrétní osoby. Náš rakouský ateliér se nachází uprostřed hor, které jsou velkou část roku zasněžené, takže nám název kanceláře připadal adekvátní. Město má navíc velmi dobrou geografickou polohu, neboť jsme uprostřed Rakouska, odkud je blízko do Švýcarska, Itálie i Německa. Na samotném městě tolik nesejde.

Domníval jsem se, že prvotním impulsem k založení rakouské pobočky byla firma Swarovski sídlící ve Wattens nedaleko Insbrucku, pro kterou jste navrhli několik budov.
Přitom tomu bylo naopak. Zpočátku jsme měli zakázky v Německu a teprve pak jsme zvítězil v soutěži, kterou Swarovski uspořádal pro areál Kristallwelten. Tato zakázka nám významně napomohla v růstu, ale přišla až později.

Stejně tak jsem se domníval, že v innsbrucké pobočce Snøhetty pracujete především na rakouských projektech.
V současnosti nemáme v Tyrolsku jedinou zakázku a pracujeme na projektech do Švýcarska, Itálie, Maďarska a výhledově doufáme také do České republiky.

Snøhetta má sedm kanceláří na čtyřech kontinentech. Mají oba spoluzakladatelé Kjetil Thorsen a Craig Dykers přehled o veškerém dění v jejich ateliérech? Má Snøhetta něco jako svůj rukopis, podle kterého bychom rozpoznali vaše práce?
Kjetil ani Craig nekontrolují naši práci. Umožňují nám svobodně pracovat. Vedeme s nimi však dialog, který se nezabývá formou, ale obsahem, metodami a co chceme naším návrhem docílit. Vždy se jedná o dlouhý proces a individuální přístup ke klientovi, kde tvary a geometrie nehrají ústřední roli. Snøhetta působí globálně. Jednotlivé ateliéry řeší místní specifika a klimatické podmínky, které ovlivňují výsledný projekt.

V poslední době zaznamenal úspěch váš návrh cestovní kanceláře ASI Reisen v Natters jižně od Innsbrucku, který je esencí vaše způsobu uvažování o architektuře.
Nevím, zda jde přímo o esenci, ale je jedním z příkladů toho, čím se nyní intenzivně zabýváme. Dřevěnou konstrukci jsme použili, protože chceme snížit emise oxidu uhličitého. Stavbu jsme osázeli rostlinami, protože jsme jednak chtěli podpořit místní biodiverzitu a pozitivní vztah lidí k přírodě. To, co vytváříme, není prvotně zamýšleno, aby působilo krásně na fotografiích, ale především vytvářelo příjemné pracovní prostředí, které dodá lidem dobrý pocit a nabije je pozitivní energií. Při navrhování sledujeme spíše tyto tendence, než že bychom hledali složité architektonické vize.

Na prvním místě jsou pro vás spokojení uživatelé?
Samozřejmě, ale stejný důraz klademe také na trvalou udržitelnost, kde by naše profese měla převzít větší díl zodpovědnosti. Celý stavební průmysl by se měl vážněji zabývat emisemi oxidu uhličitého. Nemůžeme v takové míře pokračovat ve stavění z betonu, který produkuje enormní množství CO2. V případě sídla cestovní společnosti ASI Reisen ani nešlo vytvořit skicu, která by popsala vnější vzhled.

Z toho důvodu, že je porostlá zelení, která se neustále mění.
Přesně tak. Ale lze si představit atmosféru, kterou budova uvnitř navodí. Stavba je ukázkou trvalé udržitelnosti. Nic neukrývá za podhledem nebo opláštěním. Dává vše přímo najevo.

V historii by se našlo pár Čechů, kteří pro Snøhettu pracovali. Martin Roubík ji dokonce pomáhal zakládat. Pracuje nyní v innsbrucké pobočce někdo od nás?
Naše kancelář má mezinárodní složení. V současnosti tu spolupracuje osm nebo devět různých národností. Hlavním jazykem je angličtina. Výjimku tvoří pouze zakázky do německy mluvících zemí. Jinak se snažíme být mezinárodní. Nechceme být lokální kanceláří a neustále rozšiřujeme pole své působnosti za geografické hranice. U každého projektu se snažíme najít lokální partnery, kteří nám pomohou snáze a rychle pochopit místní potřeby. Například u soutěže na nové hlavní nádraží v Brně jsme spolupracovali s Tomášem Ctiborem a jeho kanceláří 4ct.

Z Tyrolska rovněž pochází světoznámá šperkařská firma Swarovski, pro kterou jste navrhli hned několik objektů.
Seznamovali jsme se postupně a stejně tak rostl rozsah zakázek. Vedení firmy si oblíbilo náš přístup k projektům. Vypracovali jsme pro ně řadu různých typologií od pracovního prostředí, přes restauraci až po vertikální dětské hřiště. Markus Langes-Swarovski, vedoucí představenstva firmy, oceňuje, že nejsme tolik soustředěni na výsledný vzhled, ale zajímá nás především to, co může nabídnout lidem. Zatím největší zakázkou je budova manufaktury, kde se setkávají interní zaměstnanci z marketingu, vývoje, zlatníci a brusiči s lidmi přicházejícími zvenku a společně vytváří jedinečné šperky.

Soutěž na hlavní nádraží v Brně byl váš první projekt do České republiky?
Myslím, že ano, ale nyní jsme byli pozvání do další soutěže na Vltavskou filharmonii v Praze.

Budu vám držet palce, abyste měl častější důvod se k nám vracet. Měl jsem možnost navštívit vámi navrženou budovy opery v Oslu a velice mě překvapilo, jaké je to živé místo.
Národní operu v Oslu jsme od počátku koncipovali jako místo veřejného setkávání. Včetně těch, kteří nemají rádi operu a nikdy by si nekoupili lístek. Po oznámení výsledků soutěže proběhl v roce 2000 výzkum, z něhož vyplynulo, že jen 4% Norů se zajímá o operu. Přitom z veřejných peněz šlo 500 milionů euro na stavbu, která měla sloužit úzkému segmentu, proto jsme přistoupili k projektu s plným respektem k lidem, kteří navštěvují operní představení, ale zároveň aby mohla sloužit daleko většímu počtu lidí.

Nepřichází jen za účelem koncertu, ale jen posedět na střeše a užít si třeba západ slunce.
Nyní při kreslení městské mapy nastává dilema, zda se ještě jedná o budovu nebo jestli není náhodou náměstím.

Protože často bývá větší počet lidí venku než uvnitř.
V roce 2012 měl na plovoucím molu před operou koncert Justin Bieber a ze šikmé střechy jeho výkon sledovalo 12 000 diváků. Bylo to úchvatné. Před čtyřmi lety jsme dostali pozvání účastnit se projektu na operu do Šanghaje, kde bylo jednou z podmínek pochozí střecha. Tato stavba by měla být dokončena v roce 2024. Je pozoruhodné, jak se proměňuje způsob nahlížení na kulturní budovy.

Z původně regionálně zaměřeného rozhovoru jsme se dostali do globálního měřítka, na němž Snøhetta dlouhodobě působí.
Naše pobočka významně překračuje hornorakouský rádius, ale vždy je zapotřebí mít dostatek lokálních znalostí.
Ve stejný den, kdy vyjde tento rozhovor, budou veřejně oznámeny výsledky soutěže na nové univerzitní budovy v Celovci (Klagenfurt), kde se nám podařilo zvítězit, z čehož máme velkou radost, neboť projekt naplňuje všechny naše představy o budoucím stavení. Jedná se o CO2 negativní budovy s dřevěnou konstrukcí, solárními panely na střeše a horizontální dispozicí vybízející k návštěvě a podněcující diskuzi. Už se těšíme na jejich realizaci.
rozhovor se uskutečnil 16. září 2021 v kanceláři GJF
0 comments
add comment

Related articles