Brno - pokus o nový stavební typ

Publisher
Markéta Svobodová
15.01.2007 00:10

V Brně se již v roce 1900 přimlouval v městské radě prof. Makovský, aby na obecním hřbitově došlo k vybudování ústřední hřbitovní síně s přidruženým krematoriem. O místě pro budovu se však jednalo až v roce 1923, uvažovalo se např. i o Špilberku, nakonec byl zvolen pozemek na vyvýšeném místě ústředního hřbitova. Městská rada vypsala v roce 1925 omezenou soutěž, ke které vyzvala architekty: Pavla Janáka, Arnošta Wiesnera, Vladimíra Škáru a Antonína Blažka. Porotu tvořili mimo jiné Vlastislav Hofman, ing. F. Mencl, za stavební úřad Bohuslav Fuchs (1). Janák ve svém návrhu vlastním způsobem modifikoval formy na jednoduché plastické tvary blízké holandské moderní architektuře s industriálním podtextem. Dispozici tvořil uzavřený komplex, podobně jako u Wiesnera. Wiesnerův první projekt (publikovaný ve Stavbě 1925/26) (2) počítal původně se složitější dispozicí. Wiesner, velmi dobře znaly situace, podnikl samostatnou změnu stanoviště, což porota ohodnotila velmi pozitivně.
Od realizovaného projektu se liší pouze schodišťovými vstupy po třech stranách. Po uzavření soutěže komise rozhodla o užší soutěži mezi Wiesnerem a Janákem. Janákovo štítové řešení bylo od počátku znevýhodněno, protože hlavní pohled směrem od Brna je pohledem úhlopříčným, proto se porota nakonec přiklonila k Wiesnerovu projektu. Architektura brněnského krematoria je po řadě profánních staveb jedinou a poslední "sakrálně-kultovní" stavbou tohoto architekta a díky svému typu se částečně vymyká jeho tvorbě. Pro Wiesnera jsou určující "ideové předpoklady" (3) a pokouší se pro nový kult vytvořit ideální formový typ.
Brněnské krematorium tvoří celek vnitřně navzájem oddělených částí - okrsků. Každá část vyjadřuje svoji funkci samostatně. Hlavním tématem stavby je podle Wiesnerových slov "rozdělení - sled celého průvodu" (4), toto téma je reprodukováno v asymetrické a přísně funkční dispozici. Obřadní síň Wiesner neoznačuje jako síň, ale jako uzavřený dvůr, kde se setkají pozůstalí. Vnitřní prostor je osvětlen "nebem" - skleněnou střechou.
Wiesnerovým cílem bylo sakralizovat i tak profánní záležitost, jako je žároviště. Této myšlenky dosáhl tím, že spalovací prostor separoval a uzavřel. Jiným samostatným prvkem je pro Wiesnera komín, ve kterém podle něj dochází technická i ideologická myšlenka zpopelňování "nejvyššího výrazu" (5). Určitý řád, sled obřadního pochodu je ustanoven jak pro mrtvého, tak pro pozůstalé: příchod po čelním schodišti, setkání v obřadním dvoře, rozchod bočními východy. Ve vnější formě krematoria bývaly spatřovány odkazy na stavby dálného východu. Je ale také možné, že motiv obřadního průvodu se objevuje i v obklopení bílého tělesa - rakve travertinovými pilíři - pozůstalými. Abstraktní prostředky stavby jsou velice dobře zkombinovány s kvalitními kontrastními materiály.V dobové kritice, především v okruhu Stavby, recenzenti architektuře vytýkali právě její symbolistní vyznění (6). F. Mencl spatřoval ve Wiesnerově krematoriu vliv vídeňské stavby od Clemense Holzmeistra z roku 1921-23 (7). Ačkoli mají oba architekti podobně nehistoricky nadčasový vztah k dějinám, je evidentní, že Wiesnerova stavba je mnohem pokročilejší a abstraktnější, a že jde o jednu z nejkvalitnějších staveb tohoto typu v Evropě vůbec.


1) Krematorium XV, 1924, č. 11, s.107.
2) Soutěž na krematorium v Brně, Stavba IV, 1925-26, s.168.
3) Arnošt Wiesner, O stavbě krematoria, Horizont, 1928, č.11-13, s. 35.
4) Ibidem, s. 37.
5) Ibidem, s. 35.
6) Oldřich Starý, Soutěž na krematorium v Brně, Stavba IV, 1925-26, s.77.
7) Krematorium XVIII, 1926, č.9, s. 82.
0 comments
add comment

Related articles