Vila Augusta Löw-Beera

1922–1923
Neznámý autor
Hlinky 52/132–134, Brno-Pisárky

Source
Michal Doležel
Publisher
Jan Kratochvíl
14.01.2023 11:15
Původní vilu na Hlinkách číslo 134 nechal vystavět někdy po roce 1879 doktor Hieronymus Fialla. Již v té době se jednalo o samostatně stojící stavbu přibližně čtvercového půdorysu, umístěnou v zahradě, která měla v ose hlavního průčelí předsazený rizalit, v přízemí patrně prolomený vstupem do objektu a v patře lodžií, zakončenou zvalbeným štítem. V zahradě za vilou pak byla umístěna ještě podlouhlá stavba, sloužící vile patrně jako skleník. Alespoň takto lze oba objekty rekonstruovat na základě katastrální mapy Brna z roku 1906 a panoramatické fotografie Hlinek z roku 1911, které stav původního objektu zaznamenávají. Stavební dokumentace či jiné obrazové materiály k této stavbě však nejsou k dispozici. Ve směru ze Starého Brna k pisáreckému údolí se jednalo o první takto solitérně situovanou stavbu v zahradě, která vystupuje ze souvislé uliční zástavby. V jejím sousedství pak nedlouho po její výstavbě vznikla další takto situovaná vila, patřící zakladateli brněnských strojíren Carlu Friedrichu Luzovi.

V roce 1908 zakoupil vilu číslo 134 známý brněnský krejčí a majitel realit Ludvík Dukát, který ji měl ve svém vlastnictví deset let. V roce 1918 však okresní soud vydal usnesení, v němž byl Dukát: “zbaven úplně svéprávnosti pro slabomyslnost", což si patrně vyžádalo posuzování v oblasti nakládání s jeho nemovitým majetkem. Již k roku 1920 je však v pozemkové knize uvedena trojice nových majitelů, a to Dr. Ludvík Dukát, Emílie Franková a Josefa Brettschneiderová.

Ve stejném roce, kdy byl Ludvík Dukát zbaven svéprávnosti, se nejmladší syn Arnolda a Friederiky Löw-Beerových, August, stal veřejným společníkem rodinné vlnařské firmy Aron & Jakob Löw-Beer's Söhne, který již dříve přišel z rodného Brněnce do Brna. O tři roky později, v roce 1921, právě August Löw-Beer zakoupil vilu na Hlinkách 134 a k ní ještě sousední parcelu číslo 132, kde se nacházel útulek Českého srdce. Oba pozemky včetně budovy vzápětí převedl na rodinnou firmu. Nový majitel se nespokojil s historickou stavbou, která zjevně nevyhovovala potřebám osmatřicetiletého podnikatele a otce dvou dětí, staršího Ericha a mladší Margarety, a tak zadal projekt ke stavbě zcela nové, a nutno říct také monumentální, vily.

Dokumentace novostavby se dochovala opět pouze v archivu Brněnských vodáren a kanalizací v podobě instalatérských plánů, vyhotovených firmou Johann Kachlik's Witwe A. Kachlik v Brně. Instalatérský plán je datovaný do 10.2.1923, přičemž stavební plány musely vznikat jistě dříve, snad již v roce 1921, nejpozději však v roce 1922. Celkové architektonické pojetí nové stavby – blízké například dnes již neexistující berlínské vile herečky a zpěvačky Zarah Leander – německy označené plány, ale i značně kritická zmínka v socialistické Rovnosti o tom, že “Fabrikant Löw-Beer staví V hlinkách č. 132 přepychovou vilu nákladem 10 mil. korun pro 4 lidi (Je zajímavo, že provedení svěřuje Němcům z říše, nic mu nevadí nezaměstnanost domácích firem).", nás přivádí k domněnce, že autorem stavby byl některý z německých architektů.

Podle údajů v kartě nemovitosti došlo ještě v roce 1922 k demolici původní vily a 13. července téhož roku žádala firma o stavební povolení. “Na základě povolení ze dne 27.7.1922 byla vystavěna na místě staré budovy v Brně V hlinkách or. číslo 132 a 134 jednopatrová vila … povolení k používání této novostavby bylo uděleno firmě Aron a Jacob Löw-Beer's Söhne v Brně, počínaje ode dne 30. prosince 1923." Oproti předchozímu objektu, posunul architekt novou vilu hlouběji do zahrady a svým objemem zabrala prostor obou, do té doby samostatných, parcel. V raných dvacátých letech se jednalo o jednu z nejvýraznějších brněnských vil.

Nutno říct, že označení stavby v úředních dokumentech jako jednopatrová vila, je dosti zavádějící. Z pohledu k hlavnímu průčelí od ulice Hlinky se totiž jedná o čtyřpatrovou stavbu obdélné hmoty krytou mansardovou střechou. Vzhledem ke svažitému terénu zvedajícímu se směrem k Vinařské ulici jsou však dvě patra stavby situována v podzemí. Před hlavním průčelím vily se nachází podesta s dvojicí komponovaných stromů. Samotná stavba pak spočívá na kamenném stupni, do něhož jsou proraženy otvory do suterénu a také hlavní vchod, který lemuje dvojice iónských sloupů. Za vstupem se nachází zaklenutá vstupní hala, jejíž strop je opatřen jednoduchým štukovým ornamentem. Vstupní chodba je zakončená centrálním schodištěm s litinovým zábradlím. Vyjma vstupní chodby je druhé podzemní podlaží věnováno provoznímu zázemí stavby se sklepy, místností pro zásoby, nebo místností k uložení kožichů.

Centrální schodiště přivádělo majitele a návštěvníky vily do předsálí, odkud se vstupovalo do hlavní haly s travertinovým krbem a štukovou výzdobou stropu. Hala byla napojena na jídelnu, umístěnou v půlválcovém rizalitu. Na jídelnu přirozeně navazovala přípravna a kuchyně. V pravém polygonálním rizalitu se pak nacházel pánský pokoj a sluneční lázně. Z haly, jídelny i slunečních lázní bylo možné vstoupit na prostornou terasu. V prvním nadzemím patře se nacházely obytné prostory majitelů, tedy ložnice Augusta a Alice Löw-Beerových se samostatnými koupelnami a pokoje syna Ericha a dcery Margarety. Do mansardové střechy byly umístěny pokoje pro hosty.

Z dobového tisku se můžeme dozvědět alespoň kusé informace také o osobách, které majitelům poskytovaly potřebný servis, například: “Zahradnický příručí, 21-letý a láskou pracující hledá stálé místo. Ctěné nabídky na adr. Jindřich Klodner, zahradnický příručí Brno, V hlinkách 132." Ve třicátých letech pak správcem, či dozorcem vily měl být jistý Franz Gottwald.

Majitel, respektive uživatel vily s ohledem na firemní majetek, August Löw-Beer patřil v meziválečném Brně přirozeně k vlivným osobám. Kromě spoluvlastnictví rodinné firmy, působil také jako člen správní rady společnosti pro gumový průmysl Viktoria, dále jako majitel obchodní společnosti s textilem Perfect a rovněž byl honorárním konzulem Rakouska. Ještě před okupací odešel August Löw-Beer s rodinou do zahraničí a v roce 1942 zemřel v britském Galashiels.

V době úmrtí stavebníka již se stavbou disponoval nacistický aparát a majetek rodiny byl zkonfiskovaný: “Celý stojící i ležící, movitý i nemovitý majetek, jakož i všechna nepřípustná práva Žida. August Israel Löw-Beer, továrník, narozen 1. května 1883 v Elsenthalu, dnes říšský příslušník, bydlel v Brně Lehmstätte 132, a jeho manželka Alice, rozená Gottlieb, narozená 10. srpna 1889 v Brně, oba neregistrovaní obyvatelé … byl zkonfiskován. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání. Tajná státní policie." Po zajištění stavby německou státní policií projevila pravděpodobně v roce 1940 o vilu zájem německá bezpečností služba Sicherheitsdienst, známá pod zkratkou SD, jejíž brněnskou služebnu založil a poté i vedl Vilém Benedikt Biermann. O činnosti SD v Brně během protektorátu víme poměrně málo informací. Nicméně můžeme tušit, že se právě tato budova stala jedním z tragických míst, odkud byly inscenovány represe vůči českým obyvatelům, jak ostatně dokládá poválečná zmínka v tisku: “Svědkové tvrdí, že Horák byl postrachem Podivína spolu s dalším konfidentem Antonínem Hřebačkou. Není jasné, jak se Horák ke konfidentství pro SD dostal, pravděpodobné však je, že se "uvedl" dopisem, který 5. ledna 1943 poslal K. H. Frankovi. V něm psal o nepatrném procentu českých lidí, kteří "opravdu hrdě, poctivě, nekompromisně, ba přímo fanaticky stojí za vůdcem A. Hitlerem a idejemi jím vytyčenými." ... Ze všech svědeckých výpovědí bylo patrno, že Horák vystupoval vůči českým lidem jako agent provokatér a zprávy o tom, jak Češi reagovali, podával přímo do ústředí SD v Brně V hlinkách č. 132."

Mnohem zajímavější informaci ve vztahu k vile Augusta Löw-Beera uvádí dvojice autorů, František Vašek a Zdeněk Štěpánek, ve své knize První a druhé stanné právo na Moravě (1941–1942). Autoři zde popisují situaci během prvního stanného práva a způsob nakládání nacistických ozbrojených a bezpečnostních sborů s těly popravených osob, které byly dopraveny do krematoria města Brna a za dozoru příslušníků gestapa spáleny. Když ovšem došlo ze strany zřízenců krematoria k vydání několika uren příbuzným, měl nacistický aparát zasáhnout a urny s popelem přemístit právě do ústředí SD na Hlinkách. Zde pak měl být popel rozprášen v zahradě. Pokud by se tuto informaci podařilo potvrdit, stala by se vila Augusta Löw-Beera mimo jiné podstatným symbolickým a pietním místem domácího protinacistického odboje v Brně.

Po skončení války byla výnosem Zemského národního výboru z ledna 1946 uvalena na objekt národní správa, a ještě téhož roku byl národním správcem ustanoven Leopold Reittr. Od té doby začal československý stát s objektem nakládat ve svůj prospěch. Stejně tak byla znárodněna i někdejší firma rodiny Löw-Beer a její majetková podstata byla začleněna do Moravskoslezských vlnařských závodů a poté do vlnařských závodů Mosilana. V roce 1947 se ve vile dočasně nacházela oblastní úřadovna Osidlovacího úřadu, sloučeného krátce před tím s Fondem národní obnovy. Záhy se však o vile Augusta Löw-Beera začalo uvažovat jako o objektu, kam dislokovat kojenecký ústav. Již v květnu roku 1948 informovaly Svobodné noviny “o jednání s Vlnařskými závody, které se dobrovolně vzdaly nároků na dům č. 132/134 v Hlinkách, ve prospěch kojeneckého ústavu, pro který je budova v Pisárkách nejvhodnějším objektem." V září téhož roku nově ustanovená dislokační komise při Ústředním národním výboru umístila kojenecký ústav právě sem. V srpnu 1949 již brněnská Rovnost přinesla zprávu, že potřebné adaptační práce ve vile již započaly. “Křenovický kojenecký ústav, který byl nevhodně položen mimo rámec Brněnského kraje a který byl nedostatečně vybaven, bude přeložen do budovy v Brně, V hlinkách 132-134. Tuto budovu již Čs. stavební závody vhodně adaptují, aby dokonale vyhovovala potřebám ústavu." Je ovšem zajímavé, že ve stejném roce, kdy již v objektu probíhaly stavební úpravy pro jeho nové využití, byl podán restituční návrh pozůstalosti po Augustu Löw-Beerovi ve smyslu § 12 restitučního zákona. Restituční nárok neuspěl, a definitivně tak přešlo vlastnické právo na československý stát, Městský národní výbor v Brně a vzápětí na Státní kojenecký ústav v Brně – Zdravotnický odbor Krajského národního výboru v Brně.

Z doby působení kojeneckého ústavu je řada velmi necitlivých úprav exteriéru i interiéru vily čitelných doposud. K objektu byl například ze západní části přistaven nákladní výtah nebo v ose hlavního průčelí postaven komín kotelny. V přízemí objektu se nacházely šatny pro sestry, ve dvou patrech byla situována jednotlivá oddělení ústavu a v posledním patře bylo oddělení předčasně narozených dětí. Svoji činnost zde ukončil kojenecký ústav teprve v roce 2011, kdy se přestěhoval do nových prostor v Bystrci. V roce 2013 pak Magistrát města Brna prodal budovu za 65 milionů korun společnosti Energocentrum MK. V současnosti je objekt ve vlastnictví soukromé fyzické osoby. Podle sdělení Stavebního úřadu je aktuálně zahájeno stavební řízení na "novostavbu garáží zapuštěných do svažitého terénu zahrady v areálu budoucího Rehabilitačního ozdravného centra."

Vila Augusta Löw-Beera patří mezi objekty tzv. pozdně zapsaných památek, u nichž Nejvyšší správní soud zrušil na konci roku 2020 památkovou ochranu. Je tedy vážnou otázkou, jaká bude budoucnost této ohrožené stavby.

Mgr. Michal Doležel



Poděkování:
Petr Houzar, Archiv města Brna
Silvie Klimešová, Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.
Lenka Kudělková, Muzeum města Brna

Zdroje:
Archiv města Brna
Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.
Geni.com
Internetová encyklopedie dějin Brna
Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov
Magistrát města Brna, Odbor vnitřních věcí Moravská zemská knihovna
Muzeum města Brna
Národní památkový ústav, Územní odborná pracoviště Brno

Literatura:
  • Adresář Velkého Brna. 28. ročník - 28. Jahrgang. 1930. [Brünn]: Friedr. Irrgang Verlag,
  • Brünner Morgenpost. 21.9.1921, roč. 56, s. 3.
  • CZAJKOWSKA, Lenka; CZAJKOWSKI, Petr. Zástavba ulice Hlinky po roce 1850 a majetková struktura jednotlivých objektů se zvláštním přihlédnutím k roku 1910. Příspěvek k poznání předměstské architektury města Brna. In: Brno v minulosti a dnes : sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, Brno 2006, s. 445-477.
  • SMUTNÝ, Bohumír. Brněnští podnikatelé a jejich podniky: 1764-1948 : encyklopedie podnikatelů a jejich rodin. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2012.
  • VAŠEK, František; ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. První a druhé stanné právo na Moravě (1941-1942). Brno, 2002, s. 115.
0 comments
add comment

Related articles