Žehličkový dům v Lublani je situován na výjimečně dlouhém a úzkém trojúhelníkovém pozemku, který uzavírá blok starých domů. Pro Plečnika to znamenalo výzvu, chtěl vytvořit stavbu, která by uvedla ulici a dodala jí městský zvuk. Matko Prelovšek, který byl vedoucím městského stavebního úřadu, si tak usilovně přál realizaci tohoto Plečnikova projektu, že zakoupil pozemek a nabídl financování stavby. Hmotu stavby tvoří jednotlivá poschodí působící jako na sobě nezávislé architektonické části řídící se vlastním měřítkem a ornamentem. Štíhlá stavba je zakončena zimní zahradou a vlajkovým stožárem. Kvůli svému nezvyklému tvaru si budova brzy získala přezdívku „Peglezen – Žehlička“. Čelní dům uvozující ulici měl být přiměřeně vysoký, aby k němu šly napojovat další nově vzniklé stavby. Zatímco Plečnik stupňovitě navýšil svůj návrh, tak od záměru vybudování dalších nových staveb na Plojanské ulici bylo upuštěno a zůstaly stát původní nízké dvoupodlažní domy.
Asymetrická kompozice hlavní fasády je složená z renesančních prvků. Kombinace světlé omítky a šedého umělého kamene je charakteristickým prvkem
palladiánské architektury. Válcovité schodiště vedoucí k sušárně v podkroví vystupuje z nepravidelné zadní fasády. Zatímco do významné Poljanské ulice se rozvržení fasády řídí přísnými pravidly, tak průčelí obrácené do Kapitelské ulice je daleko více rozehrané a kompozice oken se výhradně řídí potřebami interiéru. Podobný novodobý přístup lze vysledovat u zimní zahrady tvořené skleněnou výplní vsazenou do
perretovských betonových okenních křížů, což Plečnik částečně zamaskoval řadou předsazených sloupů. Podobně skrytý je také jeden z nejslavnějších prvků celého domu, kterým je diagonálně rozdělené schodišťových ramen. Ramena se směrem vzhůru zužují, každé další navazující rameno se však vrací do své původní šířky, čímž vzniká optický klam zvětšující poměrně úzký schodišťový prostor. Strohost schodišťových stupňů, zábradlí omezené jen na nejnutnější spoje a bílé stěny obdélníkového schodišťového prostoru nesou stejný rukopis, jaký ve stejném období použil Plečnik u rampu ve zvonové věži kostela
kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech, kde dokázal, že umí vytvořit stejné detaily jako funkcionalisté, ale on však nemá potřebu se tím chlubit, a už vůbec to dávat lidem na obdiv.