Zadavatelem domu byl vídeňský továrník Johann Evangelist Zacherl (vyrábějící prášek proti molům), který v roce 1900 uspořádal pro
Wagnerovy asistenty interní soutěž, v níž se prosadil Plečnikův návrh. Pozemek budoucího bytového domu s obchody ležel v samém centru Vídně nedaleko Katedrála svatého Štěpána a po svém dokončení se stal první skutečně moderní stavbou ve středu města. Plečnik do projektu zapracoval všechny klientovy připomínky, a přesto se mu podařilo udržet čistý koncept, jak z provozní tak estetické stránky. Fasáda byla na tehdejší dobu nebývalé hladká bez překypujícího dekoru. Jediným ornamentem jsou půl válcové kamenné pásky překrývající spoje granitových desek. Dům však zdaleka není puristický. O sochařskou výzdobu posledního patra se svými Atlanty postaral všerubský rodák František Metzner, který v době vzniku Zacherlova domu vyučoval na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole.
Na zaobleném nároží nejvíce pozornosti poutá bronzová socha archanděla Michaela od Ferdinanda Andri. Dům je rovněž zajímavý z konstrukční stránky. Aby mohly být výkladce obchodů v přízemí co nejvíce otevřené do ulice, je celé první patro postaveno na železobetonových sloupech. Zbývající horní poschodí jsou již klasicky zděná. Uvnitř městského bloku bloku pak z domu vystupuje čočkovitá hmota schodiště provedená v duchu nastupující vídeňské secese.
Přestože Plečnikovým odchodem do Prahy roku 1910 jeho vídeňské období pomalu končí, tak si Zacherlovi přivolali Plečnika ještě v roce 1912, aby upravil jejich rodinnou hrobku v karmelitánském kostele ve čtvrti Dobling.