Bukovanský domeček
Dlouhodobě se zabýváme tématem, jak navrhovat současný dům na vesnici nebo v historickém prostředí. Důležité je pro nás držet historický kontext a inspirovat se tradičním tvaroslovím. V Bukovanech se k tomuto tématu vracíme opakovaně. Václav Navrátil zde má rodinu, pole i vinohrad a společně s Janem Sedláčkem a týmem SENAA jsme ve zdejší sklepní uličce postupně realizovali tři projekty. Začali jsme úpravou strýcova sklípku, následovaly dva víkendové domy, které slouží rodině i hostům k pronájmu. Bukovanský domeček je nejnovější z nich. Když jsme v uličce začínali, byla zanedbaná a postupně chátrala. Nyní patří k místům, kam se místní rádi vydají na procházky.
Ulice Vývoz, dnes častěji zvaná Vinařská ulička, vznikla v hlubokém a úzkém terénním zářezu, který začíná u hlavní silnice v obci a vede směrem do polí. Po obou stranách strže vznikly domky obecní chudiny a také hluboké a dlouhé samostatné sklepy. Jednotlivé domečky přilepené ke svahu měly své sklípky, dvorečky a hospodářské budovy. Ulice je velmi úzká, uliční čáry se k sobě místy přibližují až na tři metry. Velké sklepy využívali místní sedláci k uskladnění brambor a řepy na zimu, postupem času se proměnily ve vinné sklepy. Ještě po válce zde žilo asi patnáct rodin, na začátku nového století už pouze jeden obyvatel.
Víkendový domek stojí v sevřeném prostředí drobných staveb, sklepů a dvorků. Na pozemku o ploše pouhých 180 m² navazuje novostavba na půdorysnou stopu původního domu. Mezi domem a vinným sklepem zůstávají dva malé dvorky, v zadní části pozemku je parkovací stání s kůlnou. Právě ze zadního dvora se do domu netradičně vstupuje přímo do jídelny, která otevírá hlavní obytný prostor.
Jeho dominantou je točité betonové schodiště pojaté jako socha v prostoru. Spirála vyrůstá přímo z betonové podlahy a stoupá ke skleněné podestě, přes kterou spolu se zahradním vikýřem proniká jižní slunce a shora schodiště nasvětluje. Schody byly odlity na místě z kolorovaného betonu a následně zbroušeny do finální podoby.
Směrem do uličky má obytný prostor klasická kastlová okna, do zahrady se naopak otevírá velkoformátovým rohovým bezrámovým oknem. Další velké posedové okno je vloženo do štítu. Na jídelnu navazuje sauna s malou odpočívárnou a výhledem do dvora, v podkroví jsou dvě ložnice a toaleta.
Výraznou součástí interiéru jsou staré trámy z bouraného činžovního domu v pražském Karlíně, kombinované s novým dřevěným záklopem, které architekti sami vybírali na pile. Ze starých trámů jsou vyskládány také příčky v podkroví. Dřevo zůstalo v co nejpůvodnější podobě, trámy byly pouze očištěny a vykartáčovány nylonovým kotoučem. Zbylý materiál se nařezal na desky a našel další využití jako obklad odpočívárny u sauny.
Dům vychází z tradičního tvarosloví, které rozvíjí současnými architektonickými prvky i historickými technologiemi. Obvodové stěny jsou vyzděny z cihelných bloků bez dodatečného zateplení, vnitřní omítky jsou probarvené ve hmotě a gletované bez další povrchové úpravy. Výrazný zjemňující prvek jsou zaoblené rohy ostění a nadpraží oken. Směs rozmanitosti detailů a celkové dispoziční řešení vytváří zážitek z prostoru a ukazuje možnost implementace moderní architektury do historického kontextu vinařské uličky.
Ulice Vývoz, dnes častěji zvaná Vinařská ulička, vznikla v hlubokém a úzkém terénním zářezu, který začíná u hlavní silnice v obci a vede směrem do polí. Po obou stranách strže vznikly domky obecní chudiny a také hluboké a dlouhé samostatné sklepy. Jednotlivé domečky přilepené ke svahu měly své sklípky, dvorečky a hospodářské budovy. Ulice je velmi úzká, uliční čáry se k sobě místy přibližují až na tři metry. Velké sklepy využívali místní sedláci k uskladnění brambor a řepy na zimu, postupem času se proměnily ve vinné sklepy. Ještě po válce zde žilo asi patnáct rodin, na začátku nového století už pouze jeden obyvatel.
Víkendový domek stojí v sevřeném prostředí drobných staveb, sklepů a dvorků. Na pozemku o ploše pouhých 180 m² navazuje novostavba na půdorysnou stopu původního domu. Mezi domem a vinným sklepem zůstávají dva malé dvorky, v zadní části pozemku je parkovací stání s kůlnou. Právě ze zadního dvora se do domu netradičně vstupuje přímo do jídelny, která otevírá hlavní obytný prostor.
Jeho dominantou je točité betonové schodiště pojaté jako socha v prostoru. Spirála vyrůstá přímo z betonové podlahy a stoupá ke skleněné podestě, přes kterou spolu se zahradním vikýřem proniká jižní slunce a shora schodiště nasvětluje. Schody byly odlity na místě z kolorovaného betonu a následně zbroušeny do finální podoby.
Směrem do uličky má obytný prostor klasická kastlová okna, do zahrady se naopak otevírá velkoformátovým rohovým bezrámovým oknem. Další velké posedové okno je vloženo do štítu. Na jídelnu navazuje sauna s malou odpočívárnou a výhledem do dvora, v podkroví jsou dvě ložnice a toaleta.
Výraznou součástí interiéru jsou staré trámy z bouraného činžovního domu v pražském Karlíně, kombinované s novým dřevěným záklopem, které architekti sami vybírali na pile. Ze starých trámů jsou vyskládány také příčky v podkroví. Dřevo zůstalo v co nejpůvodnější podobě, trámy byly pouze očištěny a vykartáčovány nylonovým kotoučem. Zbylý materiál se nařezal na desky a našel další využití jako obklad odpočívárny u sauny.
Dům vychází z tradičního tvarosloví, které rozvíjí současnými architektonickými prvky i historickými technologiemi. Obvodové stěny jsou vyzděny z cihelných bloků bez dodatečného zateplení, vnitřní omítky jsou probarvené ve hmotě a gletované bez další povrchové úpravy. Výrazný zjemňující prvek jsou zaoblené rohy ostění a nadpraží oken. Směs rozmanitosti detailů a celkové dispoziční řešení vytváří zážitek z prostoru a ukazuje možnost implementace moderní architektury do historického kontextu vinařské uličky.
0 komentářů
přidat komentář
