MÍSTA PRO HRU
konference doprovázející stejnojmennou výstavu
vstup zdarma, bez registrace
Tomáš Černý – Rehwaldt Landscape Architects
Jos de Krieger – Blade-Made, Superuse
Ladislav Fuxa – hřiště.cz
Matěj Hájek – SKULL studio
Klára Koldová & Eduard Herrmann – Nami nami studio
Jiří Kotal – U / U studio
Jitka Ressová – ellement architects
Carolina Sidon – Adventure Playground
Richard Vodička – Pole designu
Dušan Záhoranský – AVU v Praze
V poslední třetině minulého století u nás začala vznikat dětská hřiště se zábavními a často i autorskými prvky, na nichž se podíleli také umělci či zahradní architekti (například Zdeněk Němeček, Olbram Zoubek a Eva Kmentová v Praze, Kurt Gebauer v Ostravě, Miroslav Jirava v Krnově, Vladimír Sitta, Tamara Divišková nebo Zdeněk Macháček v Brně, Roman Richtermoc a Oldřich Semrád v Hradci Králové). Bývala osamocená, ale často se stala ikonami a řada z nich se dočkala i nedávné restaurace, byť pod novým statusem uměleckého díla a nikoliv herního prvku. Na konci 90. let nastal boom unifikovaných a ne vždy kreativních, ale především materiálově či esteticky nezajímavých herních prvků. Tato průměrná produkce vyvolala důvod přehodnotit kvalitní produkci z předchozích let a rovněž zejména u rodičů-umělců, architektů a krajinářských architektů silnou potřebu situaci proměnit. Nemalý podíl na tom mají také příklady povedených realizací v zahraničí, často podepsané renomovanými autory a oceněné v rámci architektonických a urbanistických mezinárodních přehlídek věnujících pozornost i revitalizacím veřejných prostranství. Do povědomí českých rodičů, pedagogů i komunálních politiků se také dostává fenomén Adventure playground (dobrodružná hra; koncept nehotového hřiště, které si pod dohledem lektorů naopak děti budují samy), jenž vznikl v Dánsku ve 40. letech a během následujících osmdesáti let představuje v evropském prostředí běžnou praxi. Rovněž vzniká řada vědeckých hřišť, edukačně-sportovní prvky v přírodě, samozřejmě skateparky a prostor pro parkour.Náš výběr čtyř desítek projektů, kde jsou zastoupeny soudobé české i zahraniční příklady a pro připomenutí i starší a stále oblíbené realizace, sledoval snahu představit co nejrozmanitější pohled na toto téma. Proto tu jsou projekty přinášející povedené řešení revitalizací bývalého těžebního areálu, elektrárny, sídliště, opuštěných parků, hluchého předprostoru před školou, prostoru pod mostem, nábřeží, využití střechy parkovacího domu, prolézačky i celé sportovní, vzdělávací či pohádkové areály v přírodě, urbanistické i výtvarné proměny parku, náměstí nebo běžného sportoviště. Hřiště v našem výběru se stala místem vzniku nového komunitního života, vzniku malého sochařského muzea, prostředí pro zapojení dětí různého věku do sportovního, environmentálního, divadelního nebo výtvarného dění. Setkání s těmito projekty i jejich tvůrci pro nás bylo velkou inspirací a věříme, že jejich příběhy inspirují i návštěvníky a výstava aspoň malým dílem napomůže k pozitivním proměnám prostoru pro hry.
vstup zdarma, bez registrace
Tomáš Černý – Rehwaldt Landscape Architects
Jos de Krieger – Blade-Made, Superuse
Ladislav Fuxa – hřiště.cz
Matěj Hájek – SKULL studio
Klára Koldová & Eduard Herrmann – Nami nami studio
Jiří Kotal – U / U studio
Jitka Ressová – ellement architects
Carolina Sidon – Adventure Playground
Richard Vodička – Pole designu
Dušan Záhoranský – AVU v Praze
V poslední třetině minulého století u nás začala vznikat dětská hřiště se zábavními a často i autorskými prvky, na nichž se podíleli také umělci či zahradní architekti (například Zdeněk Němeček, Olbram Zoubek a Eva Kmentová v Praze, Kurt Gebauer v Ostravě, Miroslav Jirava v Krnově, Vladimír Sitta, Tamara Divišková nebo Zdeněk Macháček v Brně, Roman Richtermoc a Oldřich Semrád v Hradci Králové). Bývala osamocená, ale často se stala ikonami a řada z nich se dočkala i nedávné restaurace, byť pod novým statusem uměleckého díla a nikoliv herního prvku. Na konci 90. let nastal boom unifikovaných a ne vždy kreativních, ale především materiálově či esteticky nezajímavých herních prvků. Tato průměrná produkce vyvolala důvod přehodnotit kvalitní produkci z předchozích let a rovněž zejména u rodičů-umělců, architektů a krajinářských architektů silnou potřebu situaci proměnit. Nemalý podíl na tom mají také příklady povedených realizací v zahraničí, často podepsané renomovanými autory a oceněné v rámci architektonických a urbanistických mezinárodních přehlídek věnujících pozornost i revitalizacím veřejných prostranství. Do povědomí českých rodičů, pedagogů i komunálních politiků se také dostává fenomén Adventure playground (dobrodružná hra; koncept nehotového hřiště, které si pod dohledem lektorů naopak děti budují samy), jenž vznikl v Dánsku ve 40. letech a během následujících osmdesáti let představuje v evropském prostředí běžnou praxi. Rovněž vzniká řada vědeckých hřišť, edukačně-sportovní prvky v přírodě, samozřejmě skateparky a prostor pro parkour.Náš výběr čtyř desítek projektů, kde jsou zastoupeny soudobé české i zahraniční příklady a pro připomenutí i starší a stále oblíbené realizace, sledoval snahu představit co nejrozmanitější pohled na toto téma. Proto tu jsou projekty přinášející povedené řešení revitalizací bývalého těžebního areálu, elektrárny, sídliště, opuštěných parků, hluchého předprostoru před školou, prostoru pod mostem, nábřeží, využití střechy parkovacího domu, prolézačky i celé sportovní, vzdělávací či pohádkové areály v přírodě, urbanistické i výtvarné proměny parku, náměstí nebo běžného sportoviště. Hřiště v našem výběru se stala místem vzniku nového komunitního života, vzniku malého sochařského muzea, prostředí pro zapojení dětí různého věku do sportovního, environmentálního, divadelního nebo výtvarného dění. Setkání s těmito projekty i jejich tvůrci pro nás bylo velkou inspirací a věříme, že jejich příběhy inspirují i návštěvníky a výstava aspoň malým dílem napomůže k pozitivním proměnám prostoru pro hry.
0 komentářů
přidat komentář
