Architektura zmocňující se prostoru: Alfred Neumann – život a dílo
ARCHITEKTURA ZMOCŇUJÍCÍ SE PROSTORU: ALFRED NEUMANN – ŽIVOT A DÍLO je vůbec první výstavou o díle Alfreda Neumanna (1900–1968). Neumann začínal v 60. letech v Izraeli a jeho navýsost originální architektura stála stranou kánonu tzv. mezinárodního stylu tehdejší doby: vyhnul se funkcionalistickému a ortogonálnímu výrazu a rozhodl se pro geometrii mnohostěnů, u níž se tradiční architektonické zásady prolínají s novými výrazovými způsoby. Díky jedinečným ukázkám jeho nejproslulejších staveb vnáší výstava světlo do Neumannovy expresivní architektury a metodologie designu. Vypráví různými prostředky o Neumannově architektuře a představuje dosud nezveřejněné fotografie, architektonické výkresy a modely ve velkém i menším měřítku, které byly zhotoveny zvlášť pro tuto příležitost. V galerii budou zbudovány čtyři prostorové modely v životní velikosti podle Neumannových nejproslulejších projektů, takže návštěvníci jimi budou moci procházet a získávat vlastní autentický dojem z jeho architektonických geometrií a prostorů. Architektonické modely v menším měřítku týchž budov poskytnou ve své úplnosti kontext prostorových modelů v životní velikosti a doloží, jak Neumann pracoval vyváženě s měřítky a prvky, aby mohl ve svých návrzích vytvářet unifikovaná schémata. Výstavu doplňuje Neumannova osobní korespondence, fotografie, malby a skici. Stejnou měrou je zastoupena historická dokumentace i rekonstruované architektonické prvky v prostoru, aby se návštěvníkovi poskytla jak informace o Neumannově architektuře, tak jakýsi autentický prožitek.
Architekt Alfred Neumann by se s největší pravděpodobností stal už dávno nejproslulejším „českým“ tvůrcem a teoretikem moderní architektury, kdyby nebylo složitosti doby, v níž žil a tvořil a která tak často a překotně měnila jeho osud. Jeho teorie, vize a profesní úspěchy překryly postupně nánosy zapomnění. Nyní zvolna poodhalujeme jeho genialitu a jsme teprve s odstupem několika desetiletí schopni pochopit jeho význam a místo v dějinách moderního umění.
Výstava a publikace věnována Alfredu Neumannovi jsou představovány v Ostravě ve světové premiéře a s největší pravděpodobnosti budou prezentovány ještě v dalších místech České republiky i v zahraničí (ve Vratislavi, Výmaru, Brně, Paříži, Tel Avivu, Montrealu a New Yorku). Chtějí upozornit nejen na architektovo dílo, ale i na jeho složité osudy v dobách krajní netolerance k původu a odlišným názorům jedince.
Příprava výstavy a vznik publikace si vyžádaly nemalé prostředky a velké úsilí. Dosud u nás nebyly v takovém objemu zajišťovány exponáty a archiválie z několika zemí, aby mohla být poprvé představena osobnost a dílo Alfreda Neumanna v náležité šíři a tak komplexně a navíc v kontextu tvůrců jeho doby i jako zdroj inspirace pro generaci současníků.
Alfred Neumann se narodil v židovské rodině ve Vídni, ale již od svých deseti let byl spojen s Brnem, kde se s rodiči přestěhoval. V Brně studoval na německé stavitelské průmyslové škole, kde později působil jako asistent a po vzniku Československa nastoupil na Německou vysokou školu technickou. Do Brna se pravidelně vracel ze svých zahraničních pobytů. Během druhé světové války se ukrýval a počátkem roku 1945 byl deportován do koncentračního tábora Terezín. Podařilo se mu přežít a vrátil se do Brna. Po válce pracuje v Zemském studijním a plánovacím ústavu v Brně, zde se podílel s Bohuslavem Fuchsem a Emanuelem Hruškou na regionálních plánech Československa, zejména Moravskoslezským zemí. V roce 1947 reprezentoval Československo na šestém srazu Congrès International d’Architecture Moderne (CIAM) v anglickém Bridgwateru mimojiné s prezentací urbanistických studií Prahy, Zlína a Ostravy. Po komunistickém převratu v únoru 1948 zaměstnání ztrácí a v roce 1949 emigroval do Izraele.
Po emigraci byl hlavně spojen s děním nově vzniklého států Izrael a pak s Kanadou, kde mimo jiné působil jako vysokoškolský pedagog na Lavalově univerzitě v Quebécku. S jeho projekty a realizacemi kromě Československa, se můžeme setkat v Německu, Polsku, Rakousku, Alžíru, Jihoafrické republice, Francii a Kanadě. Svými teoriemi ovlivnil celou generaci architektů a umělců, a stále inspiruje i ty současné.
Architekt Alfred Neumann by se s největší pravděpodobností stal už dávno nejproslulejším „českým“ tvůrcem a teoretikem moderní architektury, kdyby nebylo složitosti doby, v níž žil a tvořil a která tak často a překotně měnila jeho osud. Jeho teorie, vize a profesní úspěchy překryly postupně nánosy zapomnění. Nyní zvolna poodhalujeme jeho genialitu a jsme teprve s odstupem několika desetiletí schopni pochopit jeho význam a místo v dějinách moderního umění.
Výstava a publikace věnována Alfredu Neumannovi jsou představovány v Ostravě ve světové premiéře a s největší pravděpodobnosti budou prezentovány ještě v dalších místech České republiky i v zahraničí (ve Vratislavi, Výmaru, Brně, Paříži, Tel Avivu, Montrealu a New Yorku). Chtějí upozornit nejen na architektovo dílo, ale i na jeho složité osudy v dobách krajní netolerance k původu a odlišným názorům jedince.
Příprava výstavy a vznik publikace si vyžádaly nemalé prostředky a velké úsilí. Dosud u nás nebyly v takovém objemu zajišťovány exponáty a archiválie z několika zemí, aby mohla být poprvé představena osobnost a dílo Alfreda Neumanna v náležité šíři a tak komplexně a navíc v kontextu tvůrců jeho doby i jako zdroj inspirace pro generaci současníků.
Alfred Neumann se narodil v židovské rodině ve Vídni, ale již od svých deseti let byl spojen s Brnem, kde se s rodiči přestěhoval. V Brně studoval na německé stavitelské průmyslové škole, kde později působil jako asistent a po vzniku Československa nastoupil na Německou vysokou školu technickou. Do Brna se pravidelně vracel ze svých zahraničních pobytů. Během druhé světové války se ukrýval a počátkem roku 1945 byl deportován do koncentračního tábora Terezín. Podařilo se mu přežít a vrátil se do Brna. Po válce pracuje v Zemském studijním a plánovacím ústavu v Brně, zde se podílel s Bohuslavem Fuchsem a Emanuelem Hruškou na regionálních plánech Československa, zejména Moravskoslezským zemí. V roce 1947 reprezentoval Československo na šestém srazu Congrès International d’Architecture Moderne (CIAM) v anglickém Bridgwateru mimojiné s prezentací urbanistických studií Prahy, Zlína a Ostravy. Po komunistickém převratu v únoru 1948 zaměstnání ztrácí a v roce 1949 emigroval do Izraele.
Po emigraci byl hlavně spojen s děním nově vzniklého států Izrael a pak s Kanadou, kde mimo jiné působil jako vysokoškolský pedagog na Lavalově univerzitě v Quebécku. S jeho projekty a realizacemi kromě Československa, se můžeme setkat v Německu, Polsku, Rakousku, Alžíru, Jihoafrické republice, Francii a Kanadě. Svými teoriemi ovlivnil celou generaci architektů a umělců, a stále inspiruje i ty současné.
0 komentářů
přidat komentář
