Tištěná architektura: Hubert Guzik
27. díl přednáškového cyklu Tištěná architektura v jabloneckém knihkupectví Serius představí v pátek 22. května 2015 v 18:30 hodin historika architektury Huberta Guzika, který v rámci volné série přednášek o bydlení uvede svoji knihu Čtyři cesty ke koldomu. Kniha mapuje kolektivní bydlení v českých zemích a v Československu v období 1900–1989. Autor na koldomy nahlíží jakožto na architektonický, politicko-ideologický, sociologický a kulturní fenomén.
Kniha je rozdělená do čtyř kapitol:
První se zabývá obdobím 1900-1918, kdy o tématu debatovali hlavně sociologové (Tomáš Garrigue Masaryk, Innocenc Arnošt Bláha) a představitelky českého ženského hnutí.
Druhá mapuje koncept kolektivního bydlení, jak jej formuloval teoretik Karel Teige a jeho kolegové-architekti na konci dvacátých let. Právě díky Teigemu si dobové tuzemské návrhy koldomů v ničem nezadají s těmi zahraničními.
Ve třetí kapitole jsou představeny dvě realizace postavené po druhé světové válce: koldomy v Litvínově a Zlíně patří v evropském kontextu k nejkvalitnějším příkladům tohoto obytného typu. Na základě archivního výzkumu autor dokazuje, že oba koldomy měly jen málo společného s komunismem stalinského střihu a jejich koncept byl vypracován už během války managementem firmy Baťa.
Poslední kapitola popisuje fenomén tzv. domů hotelového typu, který se v Československu nakrátko prosadil na přelomu padesátých a šedesátých let. Analyzuje také důvody, proč se kolektivní bydlení v následujících dekádách ocitlo na okraji zájmu architektů a urbanistů a které prvky státního socialismu rozhodly nakonec o neúspěchu koldomů.
Více informací >
 |
Kniha je rozdělená do čtyř kapitol:
První se zabývá obdobím 1900-1918, kdy o tématu debatovali hlavně sociologové (Tomáš Garrigue Masaryk, Innocenc Arnošt Bláha) a představitelky českého ženského hnutí.
Druhá mapuje koncept kolektivního bydlení, jak jej formuloval teoretik Karel Teige a jeho kolegové-architekti na konci dvacátých let. Právě díky Teigemu si dobové tuzemské návrhy koldomů v ničem nezadají s těmi zahraničními.
Ve třetí kapitole jsou představeny dvě realizace postavené po druhé světové válce: koldomy v Litvínově a Zlíně patří v evropském kontextu k nejkvalitnějším příkladům tohoto obytného typu. Na základě archivního výzkumu autor dokazuje, že oba koldomy měly jen málo společného s komunismem stalinského střihu a jejich koncept byl vypracován už během války managementem firmy Baťa.
Poslední kapitola popisuje fenomén tzv. domů hotelového typu, který se v Československu nakrátko prosadil na přelomu padesátých a šedesátých let. Analyzuje také důvody, proč se kolektivní bydlení v následujících dekádách ocitlo na okraji zájmu architektů a urbanistů a které prvky státního socialismu rozhodly nakonec o neúspěchu koldomů.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
Související články
0
21.10.2016 | Tištěná architektura: Anežka Bartlová
0
30.09.2016 | Tištěná architektura: Jan Šépka a Mirka Tůmová
0
17.06.2016 | Tištěná architektura: Tomáš Pospěch
0
27.11.2015 | Tištěná architektura: Petr Vorlík
0
13.11.2015 | Tištěná architektura: Jindřich Vybíral
0
03.06.2015 | Tištěná architektura: Ján Stempel a Jan Jakub Tesař
0
04.04.2015 | Tištěná architektura: Michal Kohout, František Štáfek
0
13.03.2015 | Tištěná architektura: Helena Doudová, Marek Kopeć
0
23.01.2015 | Tištěná architektura: Martin Hejl
0
20.05.2014 | Hubert Guzik: Kolektivní a hotelové domy
