Postřehy z pracovní skupiny s Fabiem Gramaziem a Tonim Kotnikem

Ve čtvrtek, 15. 5. 2014, proběhla v rámci švýcarské série, pořádané sdružením Kruh, přednáška Fabia Gramazia a Toniho Kotnika. Tématem bylo digitální navrhování a výroba s pomocí robotů. Oba přednášející působí ve výzkumu a výuce na světoznámé ETH Zürich. Toni Kotnik se zaměřuje na digitální navrhování na základě statických analýz a Fabio Gramzio na robotickou výrobu z různých materiálů. Jedná se o specifický výzkum, kdy pomocí algoritmů vzniká nová architektura. Tento způsob navrhování umožňuje kontrolovat design předem určenými parametry, které si architekt podle vlastního uvážení stanoví. Proto tedy mýtus, že digitální navrhování není ovládané architektem, ale počítačem, který „něco vygeneruje“ rozhodně neplatí.
Den po přednášce zorganizoval Kruh na ČKA pracovní skupinu, které se zúčastnili přednášející architekti (ETH Zurich), Marcela Steinbachová (AVU/Kruh/Skupina), Imro Vaško (VŠUP), Martin Gsandtner (VŠUP/Recode.Nature), Lukáš Kurilla (FA ČVUT), Shota Tsikoliya (VŠUP), Martin Pospíšil (FA ČVUT) a já (FUA TUL/FA ČVUT/Collaborative Collective). Tématem diskuse byla především pozice výzkumu a výuky na jednotlivých školách. Čeští pedagogové si především stěžovali na jeho podfinancování, což byl pro švýcarské architekty nepochopitelný fakt. Český stát prostě do výzkumu v architektuře neinvestuje. Bylo zajímavé zjištění, že ale ani ve Švýcarsku není situace ideální. Fabio Gramazio se například o svou pozici dělí se svým partnerem Matthiasem Kohlerem a dělá tak tedy plnohodnotnou práci na poloviční úvazek. V čem se ale situace liší, je pozice doktorandů. Ve Švýcarsku nevypíší místo pro doktoranda, aniž by neměli zajištěno jeho financování. Nevzniká tak u nás běžná praxe, že se doktorandi musí při studiu živit, či že jejich výzkum stagnuje, protože právě nedostali grant.
Kromě Liberecké školy není ani u nás ani ve Švýcarsku běžnou praxí zapojování ostatních profesí do projektů v ateliérech, což bylo všeobecně kritizováno. Jednotlivé ústavy a fakulty na školách, opět s výjimkou Liberce, běžně nespolupracují a nekomunikují. Ostatní parametry architektury jsou tedy rozděleny do jednotlivých předmětů, místo toho aby byly zapojeny do hlavního ateliérového projektu, což brzdí veškerý výzkum.
Zajímavá byla také diskuse o realizačním projektu, který se dělá na VŠUP a na FA ČVUT na místo ateliéru. Fabio Gramazio k tomu uvedl, že jsou patřičně hrdí na to, že dávají jiné vzdělání, než stavební školy. Je to to, co dělá ETH specifickou a elitní školou. Studenti si na místo toho osvojují nejnovější trendy v architektuře.
Ani u nás, ani ve Švýcarsku není situace ideální. Všeobecně je výzkum podfinancován a jednotlivé instituce spolu nekomunikují. V Zurichu a v Liberci ale pochopili, že základem úspěchu je vyučovat architekturu a ne stavitelství, ale pouze v Liberci je možnost konzultovat svůj ateliérový projekt s ostatními profesemi a dosáhnout tak komplexity architektonického návrhu.