Olomouc likviduje památky poučeně

Tak jsem tady opět, Vážení přátelé – a jistě i nepřátelé. Samozřejmě mi to nedalo a jak jsem si přečetla článek pana Berana, tak jsem musela jako velká olomoucká patriotka reagovat. Právě včera jsem vystoupala na věž kostela svatého Mořice (kdy ten se jenom dočká opravy?!?), abych se pokochala výhledem na historické centrum města. No, co Vám budu povídat, po skvostném točitém schodišti jsem sestupovala – takřka běžela – v hlubokém a smutném zamyšlení. Přede dvěma roky jsem projížděla Švýcarskem a navštívila i město Bern, kde se Vám z věže katedrály naskytne rozkošný výhled na historické jádro města. Jak líbezný je to pohled! Všechny domy mají původní střechy a jsou pokryty malebně působící červenou taškou – myslím, že se jí říká bobrovka. Nikde žádné ploché střechy, terasy, nástavby, hrozivá střešní okna v tupých řadách, žádné křiklavé vikýře. Kdepak, všechno, jako před 200 lety! Tam je si svého dědictví po předcích zjevně váží. Ale co Olomouc? Jak vypadá střešní krajina druhé nejvýznamnější památkové rezervace v České republice? Různé patvary a terasy, plech a hnusný bonský šindel, neorganické řady velkých střešních oken, podivné vikýře! Zcela nejhůř vypadá řada domů před kostelem svatého Michala, kde se zadní části střech mění v nevkusné a hrubé střešní nástavby a vestavby. Pokud se nemýlím, tak byly před nedávnem dokončeny právě dvě takové hrůzy a to na domu v Mahlerově ulici č. 23 a na Žerotínově náměstí č. 13. Právě u půvabného domu na Žerotínově náměstí – jistě kulturní památky – mě zadní vestavba zaráží nejvíc. To je opravdu moc peněz, známostí a arogance v Olomouci tak silná? To máme tak slabý systém památkové péče a je nám lhostejné, že starobylá krása Olomouce je ničena zájmy a lhostejností několika lidí? Jak je možné, že památkové oddělení města Olomouce něco takového připustí? Na co je takové památkové oddělení, když jenom připouští takové věci? Opravdu bych ráda slyšela vysvětlení té paní Kauerové, která toto oddělení řídí.
Tak to je pro dnešek všechno přátelé. Slyšela jsem o dalších hrůzách, které se v Olomouci chystají, ale o nich příště. Bylo by toho najednou přece jenom trochu moc. )

PS: Mí němečtí přátelé Vás pozdravují. Z České republiky už samozřejmě odjeli, bylo to tu pro ně příliš depresívní. Nejspíše se budou léčit ve Švýcarsku.

Dobrý den paní Smutná,
je smutné, že stále jen kritizuje bez znalostí celé problematiky a ani nemáte chuť si fakta ověřit. Toto není první článek takového charakteru z Vašeho pera. Tak jsem Vás touto chtěla pozvat - přij'dte kdykoliv " k té paní Kauerové" a ta si s Vámi ráda o problémech popovídá. Je velmi jednoduché házet špínu a vykládat si věci jen z jedné strany. PS Doufám, že přijdete.

Pozor pozor paní Smutná! Nikam na magistrát nechoďte. Přece víte jak dopadlo pozvání Janu Husovi do Kostnice k přátelskému poplku o církevních problémech!
Nejspíš byste dostala pořádnou úřednickou vymývárnu mozku, po které by Vám bylo jasné, že v Olomouci mají prostě nejlepší památkové oddělení v Čechách! A že všechny ty ošklivosti, které se v Olomouci v poslední době dějí jsou jen nutnými zlepšováky památkové rezervace!
Tůhle! )

Dobrá rada od člověka, který se neumí ani podepsat pod svůj názuor. Paní Smutná je jistě svéprávná bytost a pokud jí jde o věc skutečně, tak si zjistí fakta. Nemusí jen na Magistrátě, stačí vzít vyhlášky a zákon. Jsem poučena, že takovým lidem jako jste vy, není radno vůbec něco odpovídat, natož nabízet možnost komunikace z očí do očí. Kauerová

Podle mého docela dobře postihla vnější projevy urbánního života v našich městech. Je skutečně s podivem, jak "neviditelné" jsou pro naše urbanisty a architekty. Podle mého se paní Kauerová nemusí cítit až tak moc dotčeně – mně se třeba zdá docela dobře pochopitelné, že ne vše, co se mi v nějakém městě nelíbí, je výsledek cílené snahy památkového úředníka. Nemá tedy cenu se soustřeďovat na působení jednotlivého úředníka či třeba pracovníka NPÚ, a vlastně ani architekta. Některé zjevné škody jsou výsledkem složitých procedur, jejichž výsledkem zdaleka ne vždy bývá spokojenost všech zúčastněných s výsledkem svého úsilí. Na druhé straně se zdá, že není jiné cesty, než se pokoušet usměrnit počínání těch osob, které ovlivňují situaci – jak se zdá – rozhodujícím způsobem. Mě tedy hlavně udivuje spokojenost většiny architektů s aktuální produkcí v historických městech, ale i tam, kde je památkáři "nedusí" (vřele doporučuji exkurzi na Budějovickou v Praze, kde se opravdu pěkně stupňuje "masáž" olloku – možná se tu rodí adept na cenu v kategorii rekonstrukce v některé z našich architektských soutěží).

A to se nemusí lézt nikam na věž, stačí se jen dobře rozhlédnout a mít otevřené oči.
Vidím, že úředníci jsou všude stejní. Nařízení, vyhlášky, papíry, razítka. Vše co má kulaté razítko je v pořádku, úředník má vždy pravdu, další odpor je marný. A hlavně o ničem nepřemýšlet.
Až zmizí z úřadů šedé myši a místo nich nastoupí odborníci, budem žít jako ve švýcarsku. (možná)

Zajímavé počtení i po několika letech, zvláště v kontextu s kauzou Šantovka Tower. Paní Kauerová rozdává souhlasná stanoviska pro stavbu výškové budovy v ochranném pásmu MPR. To nebude náhoda, někdo tu má nejspíš rád peníze... Je to opravdu smutné zjištění, paní Smutná