Městský architekt Liberce - závěr první veřejné diskuze

Ve čtvrtek 17. března 2011 se na pozvání mjölk architekti uskutečnila ve Fryčově knihkupectví v centru Liberce první z veřejná debata o znovuzavedení a specifikaci úlohy městského architekta. Na úvodní sezení moderované Kryštofem Hanzlíkem byli přizvání sekretář České komory architektů Jiří Plos, propagátor architektury Adam Gebrian a architekt Ondřej Císler. Posledně jmenovaný se kvůli nemoci omluvil, a tak ho pohotově zastoupil hlavní architekt města Jičína Radek Jiránek. Jeho role byla téměř ideální, neboť se mohl s publikem přímo podělit o zkušenosti člověka, kterého  místní radnice zatím hledá. Zatímco jinde se zdlouhavě řeší maličkosti a obsazují již přichystaná místa, tak nespornou výhodou Liberce je, že stojí na úplném začátku začátku a může tak zcela ovlivnit výslednou podobu institutu městského architekta, kterého Liberec postrádá po čtyři dekády. Velikost krajského města jen stěží připouští, aby koncepcí rozvoje byl pověřen jediný člověk. Vzešlý tým bude postaven před dvě strany jedné mince: neměl by svými regulativy pouze omezovat, ale svými podněty vytvářet kreativní prostředí.
Za rozvoj města jsou zodpovědní především politici, kteří, jakožto noví představitelé zastupitelské demokracie, sebekriticky uznali, že nejsou odborníci na všechno a projevili zájem nechat si poradit. Dle Jiřího Plose není lepším architektem, než je poučený primátor nebo starosta, který používá institut hlavní architekta jako poradní nástroj. Zvolená osoba by se měla těšit všeobecné vážnosti a její mandát by neměl být vázán se čtyřletým politickým kolotočem. Architektura je běh na dlouhou trať a krátkodobá optika by obrazu města mohla uškodit.
V průběhu večera byl k debatnímu stolu přizván profesor Jiří Klokočka, který se již čtvrt století zabývá urbanismem v belgickém Ghentu a nyní přicestoval na libereckou Fakultu umění a architektury TUL, kde se od letního semestru začal komplexně řešit urbanismus v celé šíři, ale současně hledícího na zadání až naivní optikou studentů. Doposud byla na univerzitě opomíjela multioborovost a k úkolům se přistupovalo jako k velkému architektonickému zadání tvořenému souborem domů.
Profesor Klokočka poukázal, že v Belgii se plány měst do roku 2000 příliš nelišily od těch našich, ale pak se uznalo, že územní plány jsou příliš statické, aby vyhovovaly potřebám dnešní dynamické společnosti a přišli tak s plány prostorových struktur, které nejsou pevně určující, ale flexibilně se přizpůsobující. Dalším zajímavým poznatkem z Belgie bylo, že hlavního architekta musí mít každá obec ze zákona, osobu určuje stát, je ve službách města a pozice je nad rámcem šestiletého politického cyklu. Podle Jiřího Plose je tato varianta dobře uplatnitelná také u nás. V 90. letech u nás byla tendence ubírat se tímto belgickým směrem, což se kvůli novém stavebnímu zákonu podařilo zcela odstavit. Na historickém příkladu Hradce Králové Jiří Plos doložil, že když poučený starosta František Ulrich přizval do města výborného architekta Josefa Gočára, nemohlo vzniknout nic jiného než skvělý výsledek.
Jsou politici, kteří se domnívají, že spolkli všechnu moudrost světa a nemají potřebu ptát se. Pak jsou tu politici otevření dalším názorům, ale pro jejich vlastní škodu se ptají těch, co také sami nevědí. Adam Gebrian zmínil příklad z nedalekých Semil, kam si nově zvolené zastupitelstvo pozvalo odborníky, jejichž názoru si váží. Při večerní debatě v místním kině vzbudili tito cizáčtí kritici jako stmelující prvek pro celou komunitu, což jim pak umožnilo shodnout se na podstatných věcech a spojit svoje síly pro dobro obce.
Na závěr se k diskuzi připojil také primátor Jan Korytář, který svůj pozdní příchod zdůvodnil tím, že chvátá z veřejného projednávání územního plánu s občany. Předtím než vznikne nějaká vize má primátor v plánu uspořádat celkem šestnáct sezení, kde se bude občanů ptát, aby zjistil, co opravdu chtějí. Čím více lidí se totiž shodne na vizi města, tím pak má větší šanci, že může přežít déle než jedno volební období. Podle Adama Gebriana by se měla na jednom poli setkávat hluboká místní znalost s povrchním pohledem zvenku, čímž se oba tyto světy mohou obohatit a může vzniknout “ideální kompromis.“

Hosté prvního večera shrnuli svoje rady do dalších debat o městském architektovi do následujících vět:
J.Klokočka: „Architekt by měl přežít politika.“
A.Gebrian: „Nevzdávat se zodpovědnosti a nenakládat na cizí hřbety. Architekt všechno nevyřeší.“
J.Plos: „Otevřenost mysli a všeobecnou kulturu při debatě. Mít delší mandát a nebýt snadno odvolatelný."