Ústecký Hraničář představil spolu s architekty Archport svou vizi rozvoje
Veřejný sál Hraničář v Ústí nad Labem je známou kulturní institucí s bohatým programem a širokým záběrem tvůrčích aktivit, v letošním září odstartoval svou již 10. sezónu. Budova, ve které spolek sídlí, je v rámci města pojmem s přesně stoletým výročím svého postavení. Neexistuje tak příhodnějšího roku, kdy si nadělit komplexní vizi budoucího rozvoje. Hraničář se tak spojil s architekty ateliéru Archport, aby tyto myšlenky společně zformovali do komplexní studie kulturního centra pro 21. století.
Budova byla postavena na počátku 20. let 20. století jako spolkový dům německé sociální demokracie. Nedlouho poté začaly v programu převládat moderní projekce kina a v roce 1960 byl sál přestavěn čistě pro provoz kina a dům také získal svůj dnešní název. Kino bylo v provozu až do roku 2010, kdy jej tehdejší vlastník zavřel.
Od roku 2014 však Hraničář opět slouží pro širokou veřejnost jako scéna pro filmové projekce, festivaly, výstavní činnost umělecké galerie, koncerty, divadla, přednášky a semináře, workshopy a jiné výchovné, vzdělávací či tvůrčí aktivity, kulturní pořady pro školská zařízení a další kulturně společenský program. V krátké době se spolek stal jedním z největších poskytovatelů kultury ve městě Ústí nad Labem a je zásadní institucí na české kulturní scéně.
Hraničář se nachází v širším centru krajského města Ústí nad Labem, v boční ulici s piazzettou, stranou od ruchu hlavní ústecké třídy, Masarykovy ulice. Za svou historii jím prošly celé generace obyvatel, v jejichž nostalgických vzpomínkách zůstává navěky zapsán.
Prototyp kulturní instituce pro 21. století
Široké spektrum akcí každodenně testuje možnosti stávajícího objektu a odkrývá jeho limity. Cílem přestavby domu je vytvořit prototyp nového místa, které nabízí prostředí pro kulturního člověka současnosti. Prostředí pro aktivní i pasivní zábavu, odpočinek, inspiraci, poznání, tvorbu a setkávání. Prostředí, které reaguje na průběh dne a s ním se měnící náladu návštěvníků a které stále vybízí k aktivnímu životu. Zásadním je pohodlí jednotlivce, který se necítí být ostatními omezován, přesto je jimi ale inspirován. Vědomí o všech zároveň probíhajících činnostech v domě je důležité.
Vstupní, uliční část domu s charakteristickým průčelím je obrazem Hraničáře. Po celých 100 let si zachovala svou tvář i kvality. Pozdější přestavba zadní části, tedy samotného sálu, se podepsala jak na dispozičních, tak zejména na technických kvalitách domu. K tomu bezesporu přispělo omezení investic do údržby domu v posledních 20 letech. Prvotní rozhodnutí o rozsahu přestavby tak bylo opřeno o předpoklad, že rekonstrukce stávajícího sálu na multifunkční prostor a zkvalitnění vnitřních dispozic by bylo neefektivní, neekonomické a provozně komplikované. Proto byl zvolen přístup, který zachovává pouze uliční část a část se sálem kompletně odstraňuje.
Navrhované využití původní uliční části objektu se takřka nemění. V přízemí bude kavárna ve vazbě na veřejný prostor před Hraničářem, nově ale i na foyer a sál v jedné výškové úrovni. V suterénu bude ve výhodné provozní návaznosti umístěno zázemí kavárny a sklady, spolu se šatnou a toaletami pro návštěvníky. V horních patrech pak bude i nadále umístěna galerie s kvalitnějším a variabilnějším výstavním prostorem, který bude přímo osvětlen střešním světlíkem a přímým vstupem na střešní terasu přístavby. Ta může sloužit jako exteriérové rozšíření plochy galerie nebo pro vernisáže.
Hlavní změnou je vložení víceúrovňového foyer mezi původní část a sál. To bude sloužit nejen pro pohyb napříč budovou, ale především umožní návštěvníkům získat přehled, kontakt se všemi činnostmi, které v daný moment budou v Hraničáři probíhat. Může fungovat jako rozšíření sálu či kavárny, jako prostor pro menší koncerty, stane se tepnou domu. Jeho nepravidelné členění s různě tvarovanými ochozy a schodišti má navodit dojem nahodilosti blízké pavlačovým dvorkům a vnitroblokům. Nad vstup do sálu bude také přenesena malovaná “mozaika” Ladislava Lapáčka ze stávajícího foyer. Věříme, že prostor foyer se bude vlivem svých návštěvníků postupně zabydlovat a bude domáckou kulisou pro veškeré aktivity.
Sál je navržen bez pevné elevace, variabilita bude zajištěna především novým posuvným hledištěm a výsuvným jevištěm. S kapacitou 280 sedících diváků bude nabízet filmová a vybraná divadelní představení, stejně jako plnohodnotný prostor pro konání klubově pojatých koncertů, přednášek a dalších společenských akcí. Nad sálem je vytvořen nový ateliérový prostor pod rytmicky členěnou šedovou střechou, osvětlený střešními světlíky a přímo přístupnými dvěma střešními terasami.
Projekt, který v Ústí zvedne náladu
Důležitost záměru je pro město Ústí nad Labem zcela zásadní. Obecně je záměrem vytvořit dům jako současnou multikulturní platformu v podobě a technickým řešením odpovídajícím současným a budoucím nárokům. Spolek Veřejný sál Hraničář je již zavedeným nositelem těchto témat, jeho jméno a příběh rezonuje nejen v místní či regionální úrovni. Přestavbou sálu by se tak podařilo koncept posunout na výrazně vyšší úroveň. Nejen že přinese benefit tvůrcům působícím v Hraničáři, návštěvníkům rozmanitých kulturních programů, nabídne také možnosti, jak tyto aktivity rozšířit a dále profesionalizovat. Jsme přesvědčeni, že samotná realizace přestavby bude silným impulzem pro stagnující město Ústí nad Labem, a to jak svým měřítkem a kvalitou, tak především tím, že je aktivitou občanské společnosti. To může přispět ke zlepšení a osvěžení nálady i těm obyvatelům města, kteří nejsou a třeba ani v budoucnu nebudou chtít být přímými návštěvníky Hraničáře.
Budova Hraničáře je v soukromém vlastnictví a spolek je v ní v nájmu. Samotný nákup budovy je v současné době mimo finanční možnosti spolku Veřejný sál Hraničář. Technický stav budovy navíc v dohledné době bude vyžadovat razantní investice či se budou zvyšovat náklady na průběžné opravy či havárie. Odkup budovy a následná navrhovaná přestavba je nejekonomičtější a nejlogičtější variantou pokračování příběhu Hraničáře. Nalézt cestu, jakou projekt zrealizovat, je úkolem, který se nám společně musí podařit!
Více informací >
Budova byla postavena na počátku 20. let 20. století jako spolkový dům německé sociální demokracie. Nedlouho poté začaly v programu převládat moderní projekce kina a v roce 1960 byl sál přestavěn čistě pro provoz kina a dům také získal svůj dnešní název. Kino bylo v provozu až do roku 2010, kdy jej tehdejší vlastník zavřel.
Od roku 2014 však Hraničář opět slouží pro širokou veřejnost jako scéna pro filmové projekce, festivaly, výstavní činnost umělecké galerie, koncerty, divadla, přednášky a semináře, workshopy a jiné výchovné, vzdělávací či tvůrčí aktivity, kulturní pořady pro školská zařízení a další kulturně společenský program. V krátké době se spolek stal jedním z největších poskytovatelů kultury ve městě Ústí nad Labem a je zásadní institucí na české kulturní scéně.
Hraničář se nachází v širším centru krajského města Ústí nad Labem, v boční ulici s piazzettou, stranou od ruchu hlavní ústecké třídy, Masarykovy ulice. Za svou historii jím prošly celé generace obyvatel, v jejichž nostalgických vzpomínkách zůstává navěky zapsán.
Prototyp kulturní instituce pro 21. století
Široké spektrum akcí každodenně testuje možnosti stávajícího objektu a odkrývá jeho limity. Cílem přestavby domu je vytvořit prototyp nového místa, které nabízí prostředí pro kulturního člověka současnosti. Prostředí pro aktivní i pasivní zábavu, odpočinek, inspiraci, poznání, tvorbu a setkávání. Prostředí, které reaguje na průběh dne a s ním se měnící náladu návštěvníků a které stále vybízí k aktivnímu životu. Zásadním je pohodlí jednotlivce, který se necítí být ostatními omezován, přesto je jimi ale inspirován. Vědomí o všech zároveň probíhajících činnostech v domě je důležité.
Vstupní, uliční část domu s charakteristickým průčelím je obrazem Hraničáře. Po celých 100 let si zachovala svou tvář i kvality. Pozdější přestavba zadní části, tedy samotného sálu, se podepsala jak na dispozičních, tak zejména na technických kvalitách domu. K tomu bezesporu přispělo omezení investic do údržby domu v posledních 20 letech. Prvotní rozhodnutí o rozsahu přestavby tak bylo opřeno o předpoklad, že rekonstrukce stávajícího sálu na multifunkční prostor a zkvalitnění vnitřních dispozic by bylo neefektivní, neekonomické a provozně komplikované. Proto byl zvolen přístup, který zachovává pouze uliční část a část se sálem kompletně odstraňuje.
Navrhované využití původní uliční části objektu se takřka nemění. V přízemí bude kavárna ve vazbě na veřejný prostor před Hraničářem, nově ale i na foyer a sál v jedné výškové úrovni. V suterénu bude ve výhodné provozní návaznosti umístěno zázemí kavárny a sklady, spolu se šatnou a toaletami pro návštěvníky. V horních patrech pak bude i nadále umístěna galerie s kvalitnějším a variabilnějším výstavním prostorem, který bude přímo osvětlen střešním světlíkem a přímým vstupem na střešní terasu přístavby. Ta může sloužit jako exteriérové rozšíření plochy galerie nebo pro vernisáže.
Hlavní změnou je vložení víceúrovňového foyer mezi původní část a sál. To bude sloužit nejen pro pohyb napříč budovou, ale především umožní návštěvníkům získat přehled, kontakt se všemi činnostmi, které v daný moment budou v Hraničáři probíhat. Může fungovat jako rozšíření sálu či kavárny, jako prostor pro menší koncerty, stane se tepnou domu. Jeho nepravidelné členění s různě tvarovanými ochozy a schodišti má navodit dojem nahodilosti blízké pavlačovým dvorkům a vnitroblokům. Nad vstup do sálu bude také přenesena malovaná “mozaika” Ladislava Lapáčka ze stávajícího foyer. Věříme, že prostor foyer se bude vlivem svých návštěvníků postupně zabydlovat a bude domáckou kulisou pro veškeré aktivity.
Sál je navržen bez pevné elevace, variabilita bude zajištěna především novým posuvným hledištěm a výsuvným jevištěm. S kapacitou 280 sedících diváků bude nabízet filmová a vybraná divadelní představení, stejně jako plnohodnotný prostor pro konání klubově pojatých koncertů, přednášek a dalších společenských akcí. Nad sálem je vytvořen nový ateliérový prostor pod rytmicky členěnou šedovou střechou, osvětlený střešními světlíky a přímo přístupnými dvěma střešními terasami.
Projekt, který v Ústí zvedne náladu
Důležitost záměru je pro město Ústí nad Labem zcela zásadní. Obecně je záměrem vytvořit dům jako současnou multikulturní platformu v podobě a technickým řešením odpovídajícím současným a budoucím nárokům. Spolek Veřejný sál Hraničář je již zavedeným nositelem těchto témat, jeho jméno a příběh rezonuje nejen v místní či regionální úrovni. Přestavbou sálu by se tak podařilo koncept posunout na výrazně vyšší úroveň. Nejen že přinese benefit tvůrcům působícím v Hraničáři, návštěvníkům rozmanitých kulturních programů, nabídne také možnosti, jak tyto aktivity rozšířit a dále profesionalizovat. Jsme přesvědčeni, že samotná realizace přestavby bude silným impulzem pro stagnující město Ústí nad Labem, a to jak svým měřítkem a kvalitou, tak především tím, že je aktivitou občanské společnosti. To může přispět ke zlepšení a osvěžení nálady i těm obyvatelům města, kteří nejsou a třeba ani v budoucnu nebudou chtít být přímými návštěvníky Hraničáře.
Budova Hraničáře je v soukromém vlastnictví a spolek je v ní v nájmu. Samotný nákup budovy je v současné době mimo finanční možnosti spolku Veřejný sál Hraničář. Technický stav budovy navíc v dohledné době bude vyžadovat razantní investice či se budou zvyšovat náklady na průběžné opravy či havárie. Odkup budovy a následná navrhovaná přestavba je nejekonomičtější a nejlogičtější variantou pokračování příběhu Hraničáře. Nalézt cestu, jakou projekt zrealizovat, je úkolem, který se nám společně musí podařit!
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
