František Grossmann
*3. 8. 1876 – Pustějov, Česká republika
†8. 11. 1933 – Ostrava, Česká republika
Biografie
Po získání potřebné praxe provozoval od roku 1904 samostatnou stavitelskou firmu ve Frýdku. Na jaře 1906 přenesl svoji koncesi do Moravské Ostravy, kde společně s architektem Františkem Fialou otevřel stavitelskou kancelář. Jejich firma tehdy realizovala větší stavby kostelů v Mariánských Horách, Hrabůvce a Chabičově či tzv. jubilejní školy ve Štramberku. Už v září 1911 se však oba společníci rozešli a nadále vykonávali každý svoji stavitelskou živnost samostatně. Stalo se tak krátce poté, co firma Grossmann & Fiala získala velké zakázky na přestavbu průmyslových areálů dolu Zárubek v Polské Ostravě a částečně též dolu Michal v Michálkovicích v letech 1910-15. V meziválečné době se zařadil mezi nejúspěšnější ostravské stavební podnikatele, prováděl řadu velkých průmyslových i obytných staveb, získal např. zakázku Vítkovických železáren na stavbu cementáren ve Štramberku, kde rovněž stavěl úřednické domy a domy pro dělníky při lomu na Kotouči (1921). Větší zakázku na stavbu skupiny obytných domů mu zadalo rovněž město Nový Jičín. Ze soukromých staveb prováděl např. obytný a kancelářský dům průmyslového manažera Josefa Koblihy v Moravské Ostravě (1922–1923), vilu praktického lékaře Dr. Viléma Kožucha v Přívoze (1927) či víkendové domy v Beskydech pro přednostu administrativního oddělení horního inspektorátu Severní dráhy Ferdinandovy Dr. Lea Belzu (Kunčice pod Ondřejníkem) a prokuristu banky Jaroslava Hůlka (Čeladná). V roce 1925 získal zakázku Klubu československých turistů ve Štramberku na stavbu Rašínovy chaty. O rok později mu německý turistický spolek Beskidenverein svěřil přestavbu Ostravské chaty na Lysé hoře. Realizaci svých soukromých staveb si u něj roku 1932 objednali též představitelé mariánskohorského Sokola Antonín Záviš a Antonín Kuchař, což se stalo předmětem útoků sociálnědemokratického tisku na ostravské národní demokraty, neboť Grossmannova firma byla považována za německou.
Byl velkým milovníkem umění a kultury, což se odráželo mj. v provedení a přepychovém zařízení jeho vlastní vily, vybudované v letech 1922–1923 společně s reprezentativním sídlem firmy. Sbíral umělecké předměty, zejm. obrazy, sochy, porcelán a nábytek, které získával na aukcích i z rozprodávaných zámeckých mobiliářů. Jeho národnostní charakteristika nebyla zcela jednoznačná. Narodil se do české rodiny, stejně jako jeho manželka, ovšem již před první světovou válkou se hlásil k německé národnosti a rovněž po státním převratu 1918 se identifikoval s německou částí ostravské společnosti.
Na konci 20. let prováděl několik staveb velkého finančního objemu. Po nástupu hospodářské krize mu však zákazníci přestávali platit a vzniklé pohledávky se stávaly obtížně vymahatelnými.
Po získání potřebné praxe provozoval od roku 1904 samostatnou stavitelskou firmu ve Frýdku. Na jaře 1906 přenesl svoji koncesi do Moravské Ostravy, kde společně s architektem Františkem Fialou otevřel stavitelskou kancelář. Jejich firma tehdy realizovala větší stavby kostelů v Mariánských Horách, Hrabůvce a Chabičově či tzv. jubilejní školy ve Štramberku. Už v září 1911 se však oba společníci rozešli a nadále vykonávali každý svoji stavitelskou živnost samostatně. Stalo se tak krátce poté, co firma Grossmann & Fiala získala velké zakázky na přestavbu průmyslových areálů dolu Zárubek v Polské Ostravě a částečně též dolu Michal v Michálkovicích v letech 1910-15. V meziválečné době se zařadil mezi nejúspěšnější ostravské stavební podnikatele, prováděl řadu velkých průmyslových i obytných staveb, získal např. zakázku Vítkovických železáren na stavbu cementáren ve Štramberku, kde rovněž stavěl úřednické domy a domy pro dělníky při lomu na Kotouči (1921). Větší zakázku na stavbu skupiny obytných domů mu zadalo rovněž město Nový Jičín. Ze soukromých staveb prováděl např. obytný a kancelářský dům průmyslového manažera Josefa Koblihy v Moravské Ostravě (1922–1923), vilu praktického lékaře Dr. Viléma Kožucha v Přívoze (1927) či víkendové domy v Beskydech pro přednostu administrativního oddělení horního inspektorátu Severní dráhy Ferdinandovy Dr. Lea Belzu (Kunčice pod Ondřejníkem) a prokuristu banky Jaroslava Hůlka (Čeladná). V roce 1925 získal zakázku Klubu československých turistů ve Štramberku na stavbu Rašínovy chaty. O rok později mu německý turistický spolek Beskidenverein svěřil přestavbu Ostravské chaty na Lysé hoře. Realizaci svých soukromých staveb si u něj roku 1932 objednali též představitelé mariánskohorského Sokola Antonín Záviš a Antonín Kuchař, což se stalo předmětem útoků sociálnědemokratického tisku na ostravské národní demokraty, neboť Grossmannova firma byla považována za německou.
Byl velkým milovníkem umění a kultury, což se odráželo mj. v provedení a přepychovém zařízení jeho vlastní vily, vybudované v letech 1922–1923 společně s reprezentativním sídlem firmy. Sbíral umělecké předměty, zejm. obrazy, sochy, porcelán a nábytek, které získával na aukcích i z rozprodávaných zámeckých mobiliářů. Jeho národnostní charakteristika nebyla zcela jednoznačná. Narodil se do české rodiny, stejně jako jeho manželka, ovšem již před první světovou válkou se hlásil k německé národnosti a rovněž po státním převratu 1918 se identifikoval s německou částí ostravské společnosti.
Na konci 20. let prováděl několik staveb velkého finančního objemu. Po nástupu hospodářské krize mu však zákazníci přestávali platit a vzniklé pohledávky se stávaly obtížně vymahatelnými.
