Tadao Ando : Síla nerealizované vize

Source
Lubomír Kostroň
Publisher
Petr Šmídek
09.03.2013 08:55
Tadao Ando

Když přestanou platit normy nějaké éry, vzniká iluze, že vše je najednou možné. A pak všechno rychle upadne do bezbřehé jalovosti. Tvůrci v architektuře jsou dnes jako jezdci, křižující nekonečnou pustinou. Kdysi se těšili přepychu cestování po pevných cestách, dnes jsou v nezmapovaných, opuštěných krajích, bez orientačních bodů v dohledu. Měli bychom asi říci, že v libovolné době i libovolné oblasti lidského úsilí je právě toto prostor, ve kém se nevyhnutelně pohybují tvořiví lidé. Každý, kdo se odváží v tomto prostoru pohybovat a chce nakonec opět dosáhnout známých území, musí si, jak se pohybuje orientační body před sebou představovat. Pouze s pocitem intenzivního vztahu, závazku k archiře si architekt může udržet vizi směru, který ho žene vpřed.
Pro architekta, tvůrce v neplodné zemi, je budování struktur projekcí jeho silného vztahu k budoucnosti. Co je nejdůležitější, je intenzita tohoto vztahu, jak jej architektura odráží. Opravdové podněty poskytuje jen tehdy, když se budovou otevře nový svět. A skutečně, základní požadavek, kladený na architekturu je, aby trvale podněcovala lidského ducha. Čím je přece úsilí architekta silnější, tím větší má naději, že se vymkne z rámce realistiých podmínek. Nebo naopak, tím je pravděpodobnější, že společnost bude váhat s přijetím opravdu podnětného plánu. I když se projekt nerealizuje nebo dokonce protože nerealizuje, myšlení architekta se prohloubí a posune dále směrem k nějaké nové projekci svého závazku.
Tento význam měl pro mne projekt bytového komplexu Okamoto z roku 1976. V projektu této budovy jsem se pokusil realizovat složitý, labyrintový prostor pomocí jednoduché sítě. Rozhodl jsem se znovu vzkřísit složitou, dvojznačnou lidskou bytost v rámci ideálu Modernistické architektury s jejími jednoduchými a uspořádanými tvary: dosáhnout poněkud abstraktní, geometrické vnímavosti v organické přírodě. Naneštěstí, vlivem technických obtíží, právnických problémům a ekonoým omezením muselo být od projektu upuštěno. Ideje, vypracované v oné době se však podařilo realizovat o několik let později v projektu bytového komplexu Rokko I a posunout je ještě dále ve vícepodlažní podobě v bytovém komplexu Rokko II.
Také projekt Shibuya z roku 1985 vyjádřil mou silnou touhu umístit do kontextu únavného moderního města živý prostor, naplněný kulturou. Tuto snaha ve podařilo realizovat v projektu Nakanoshina, sestávajícího z muzea, konferenčního sálu, koncertního sálu a dalších zařízení tak, aby ostrov Nakanoshina, ležící v ósackém zálivu, se stal oblastí kultury a umění. Bez konkrétního klienta nebyl způsob, jak realizovat projekt Shibuya - celé to však začalo jednoduše díly intenzitě mé vlastní touhy.
I když se projekt nerealizuje, architekt by si měl své ideje, průměty budoucna, uchovat. Určitě se jednou, v pozdější době a na jiném místě, znovu vynoří. Když se obrátím zpět a podívám se na své nerealizované projekty vím, že všechny tyto ideje sloužily jako zdrojeenergie, které mne soustavně poháněla vpřed. Tato nerealizovaná architektura se nejhlouběji otiskla do mne, svého tvůrce.

Tadao Ando: The Power of Unrealized Vision
Zdroj: SD-Space Design 333, June 1992
Překlad: Doc. PhDr. Lubomír Kostroň, M.A., CSc. / www.kostron.cz
0 comments
add comment

Related articles