Rozhovor s Bolle Tham a Martin Videgård

Rozhovor s představiteli stockholmské kanceláře Tham & Videgård se uskutečnil 3. května 2018 u příležitosti přednášky a vernisáže jejich výstavy In detail uspořádaně v Galerii současného umění Domu umění v Českých Budějovicích.

Vaše životy i profesní dráha jsou úzce spjaty se Stockholmem. Co pro vás toto město znamená? Je švédská scéna něčím odlišná od současné skandinávské architektury?

MV: Je obtížné něco hodnotit nebo kategorizovat, když se v prostředí přímo pohybujete. Obecně lze skandinávský přístup k architektuře popsat tak, že vždy měl blízký vztah k přírodě. Rovněž jsme po dlouhé období - řekněme do konce druhé světové války - byli velmi chudou oblastí, než se naší ekonomice začalo dařit a mohli jsme začít budovat sociální stát, což je obecně platné pro všechny skandinávské země, ale pokud bychom mezi nimi měli hledat rozdíly a zaměřit se na architekturu, pak ve Švédku - na rozdíl od Finska nebo Dánska - nemáme žádné jasné architektonické hvězdy. Kdysi jsme měli Lewerentze či Asplunda, ale ti jsou dávno pryč. V Dánsku mají Arne Jacobsena. Ve Finsku to byl Alvar Aalto, kterého dodnes vnímají jako svého architektonického boha. My nemáme takové velké mistry, k nimž bychom se mohli vztahovat, což nám naopak může poskytovat určitou volnost.

Společně tvoříte projekty více než dvacet let. Za jisté vyvrcholení lze považovat možnost navrhnout novou budovu školy architektury, kterou jste dříve sami navštěvovali. Čemu konkrétně jste při navrhování školy architektury ve Stockholmu přikládali největší důraz? A naopak co obecně považujete za nejdůležitější při architektonickém vzdělávání?

BT: Principy architektonického vzdělávání jsou v zásadě jasné. Student se může rozhodnout, zda s těmito osnovami bude souhlasit nebo se vydá vlastní cestou. My máme blíže k volnému způsobu výuky, což může vyznívat pozitivně, ale je zároveň obtížnější, neboť si sami musíte klást spoustu otázek. Důležité pro studium architektury je také pochopení hodnot a seznámení se s obecnými kvalitami platnými pro náš obor. V případě našeho návrhu školy architektury ve Stockholmu byl důležitý vztah k místu a také splnění stavebního programu, avšak nepřímým způsobem ve formě přiznaných povrchů a zachování dílenského vzhledu, abyste cítili, že se nejedná o žádný křehký objekt, kde se nemusíte strachovat přibýt plány na stěnu. Zároveň se jedná o velice komplexní návrh s řadou meandrujících záhybů, kde žádná místnost není stejná a téměř žádný prvek se neopakuje. Jde o zcela jasně vyjádřený charakter, s nímž můžete, ale také nemusíte souhlasit.

MV: Zpátky však ke studijnímu programu. V ideálním případě bychom se na škole měli naučit používat nástroje potřebné k vykonávání profese architekta. Ty by měl student logicky zhodnocovat a při navrhování přicházet s vlastními postupy. Nemůžete začít dříve, než se naučíte ovládat své nástroje. Je to podobné jako u tesaře, který nemůže postavit dům, dříve než se naučí řezat a vrtat. Myslím si, že mnoha školám architektury chybí...

BT: ...řemeslná zručnost...

MV: …, ale také znalost historie a všeho, co z ní vyplývá. Ať už mám na mysli tektoniku nebo stavební techniky. Z historie se můžeme mnohému naučit, což v dnešní době platí více než si připouštíme.

Vím, že se snažíte vyhýbat jmenování referencí nebo tvůrců v historii švédské architektury, být sví a jít vlastní cestou. Nemusíte být tedy konkrétní, ale při pohledu zvenčí se mi zdá švédská architektura více provázaná s historií. Jak je vaše tvorba provázána se švédským prostředím? Dokázali byste po vzoru světových architektonických hvězd navrhnout stavbu kamkoliv na světě?

MV: Myslím, že můžeme stavět i jinde, než jsou naše kořeny. Naopak velmi oceňujeme, když dostaneme příležitost staveb v kulturách s odlišnou stavební tradicí. Vypracovali jsme si metodu, kterou lze použít na jakémkoliv místě. Takže nám to určitě nečiní problém. Mimochodem v těchto dnes se v Praze účastníme velké soutěže, takže uvidíme, zda metoda funguje a náš návrh uspěje.

Ve vaší tvorbě lze vysledovat dvě polohy: malé rodinné domy vedoucí dialog se širou krajinou a velké veřejné budovy uprostřed historické zástavby. Existuje nějaký společný postup nebo pravidlo pro navrhování těchto dvou odlišných druhů staveb v rozdílných podmínkách.

BT: Ano.

MV: Ano, v průběhu času jsme si pracovali vlastní metodu k analyzování konceptu, kterou můžeme aplikovat pro jakékoliv měřítko.

Martine, Vy vystudoval interiérovou architekturu na Konstfack. Při zařizování interiérů volíte předměty designérských mistrů uplynulého století. Měli jste již možnost navrhnout do svých domů také váš nábytek?

MV: To, co jsem ještě nezmínil, je, že s Bollem pracujeme na všech projektech společně a máme takový postup, že nevnímáme rozdíl mezi měřítky. Ačkoli jsme architekti s trochu odlišným zázemím, neboť já jsem několik let studoval navrhování interiérů. Na počátku naší kariéry jsme začínali navrhováním drobných interiérů. S postupem času se zakázky zvětšovaly, ale přístup zůstal stejný.

BT: Nečiníme rozdíly mezi měřítky. Neupřednostňujeme jedno na úkor druhého. V současnosti intenzivně pracujeme na návrzích lamp, které by se měly začít vyrábět. Navrhli jsme také řadu vlastních stolů a židlí. Na začátku jsme intenzivně studovali umění. Aniž bychom si to přímo uvědomovali, tak nás velice zaujala historické pozice architekta, který byl zodpovědný za kompletní dílo včetně nudných částí jako ekonomie a management, ale i těch nejmenších detailů jako je výběr vypínačů nebo navrhování klik u dveří. Kdykoli dostaneme příležitost, snažíme se zajít s návrhem do nejmenšího detailu. Je faktem, že dnes řada architektonický prvků vzniká průmyslově, takže se nelze pokaždé pustit do navrhování vlastního nábytku a musíme si vybrat z bohaté nabídky hotových produktů, což je v pořádku. S přibývajícím počtem projektů a zvětšujícím se měřítkem staveb, roste i kolekce našich vlastních interiérových doplňků, které můžeme použít.

MV: Co se snažíme popisováním našeho způsobu práce sdělit je, že se cítíme být tvůrci starající se o postavené prostředí. V jakémkoli měřítku od urbanistického návrhu po kliku a vše, co leží mezi tím. Architekti by měli tuto zodpovědnost vnímat celistvě a nevytrhávat jednotlivé částí.

Ve vaší tvorbě lze na jedné straně sledovat zakořenění a podvědomě si vybavovat známé, ale při bližší studiu půdorysů lze odhalit snahu experimentovat s dispozicemi a stále hledat nové lepší způsoby bydlení. Je tomu tak?

BV: U každého projektu hledáme jedinečné prostory, ale závisí na tom, co máte konkrétně máte na mysli.

MV: Nemůžeme vynalézt nový prostor. Vše již bylo objeveno. Vždy záleží na funkci a správném zasazení do kontextu.

BV: Možná jste měl na mysli způsob prozkoumávání. U každého projektu se snažíme hledat novou cestu nabízející individuální zážitek.

Juhani Pallasmaa vaši tvorbu popisuje jako “Sensuous rationality“. Souhlasili byste s ním?

MV: Myslím, že to krásně popsal. Sami v architektuře spatřujeme, že může být současně pragmatická i nádherná. Bylo by škoda, pokud by architektura byla jen úzce spojená s efektivitou a ekonomií. Racionální aspekty se starají o možnosti, jak projekt postavit. Domy však musí být také nádherné a nabídnout člověku zážitek, který v sobě dlouhodobě uchová.
0 comments
add comment

Related articles