Solitér Adolf Loos ohlásil nástup moderní architektury

Source
Zuzana Lizcová
Publisher
ČTK
08.12.2010 22:35
Czech Republic

Prague

Adolf Loos

Praha - "Ornament je zločin," prohlásil ve svém nejslavnějším výroku jeden ze zakladatelů moderní architektury, brněnský rodák Adolf Loos. Zdobnost považoval za projev primitivismu, věcnost a účelnost za znaky kulturní vyspělosti. Byl provokativním tvůrcem i brilantním teoretikem. Letos 10. prosince uplyne od jeho narození 140 let.
    Adolf Loos byl odmalička potížista. Talent zdědil po svém otci, brněnském kameníku a sochaři. Ten ale brzy zemřel a chlapec vyrůstal jen s matkou a mladšími sestrami. Kvůli kázeňským problémům vystřídal hned několik středních škol, mimo jiné v Melku, Jihlavě a Liberci, nakonec odmaturoval na průmyslovce v Brně. K velkému zármutku své matky, se kterou vůbec špatně vycházel, odmítl převzít rodinný podnik a přihlásil se na techniku v Drážďanech. Ani tam ale dlouho nevydržel. Studium přerušil nejdřív kvůli roční službě v armádě a poté nadobro. Místo toho odjel sbírat zkušenosti do Ameriky. Tři roky se tam protloukal, jak se dalo - myl nádobí, pracoval jako pomocný dělník a nakonec i návrhář nábytku a architekt.
    Do Vídně, rodící se metropole tehdejší evropské moderny, se vrátil v  roce 1896 se spoustou dojmů i patřičným sebevědomím. Nastoupil do ateliéru Karla Mayredera a začal publikovat své radikální názory na kulturu, což vedlo k  roztržce s okruhem vídeňské secese. Postupem času se naopak spřátelil se známým novinářem a kritikem rakouské společnosti Karlem Krausem, spisovatelem Peterem Altenbergem či malířem Oskarem Kokoschkou. V roce 1897 stvořil své první významné dílo - Café Museum na rohu Friedrichstrasse a Operngasse. Dnes je ceněné jako přelom v designu interiéru, tehdy jej někteří současníci pro jeho strohost a "bezútěšnost" odsoudili jako Café Nihilismus.
    Poetické přezdívky si vysloužila i Loosova nejslavnější stavba v centru Vídně, obchodní dům oděvní firmy Goldman & Salatsch, dokončený v roce 1911 na Michaelerplatzu v těsném sousedství Hofburgu. Kvůli hladké fasádě a rozmístění oken mu Vídeňáci říkali obilní silo, dům bez obočí nebo rovnou dekl od kanálu. Jeho stavba způsobila obrovský skandál a sám císař prý nařídil zatáhnout v  oknech s výhledem na Loosův dům závěsy, aby se na tu ohavnost nemusel dívat.
    Po první světové válce navrhoval Loos pro město Vídeň bydlení pro sociálně slabé, když se ale se svými projekty nedokázal plně prosadit, přesídlil do Paříže. Díky svým publikacím tam požíval velké úcty a přednášel na Sorbonně. Ze všech staveb, které ve francouzské metropoli v letech 1924 až 1928 navrhl, se mu však nakonec podařilo plně realizovat jen jedinou - dům pro dadaistického básníka Tristana Tzaru.
    Opravdovým oříškem pro Loosovy životopisce zůstává soukromý život velkého umělce. Jak se vyrovnat s tím, že byl, velmi mírně řečeno, problematický? Tři manželství, řadu milenek a zřejmou zálibu ve vykřičených domech by mu ještě leckdo odpustil. Ale pravomocný rozsudek v  procesu kvůli zneužívání dětí z roku 1928? Loos si od soudu odnesl pouze podmíněný trest a jeho vlivní přátelé jej prohlásili za oběť nepřátelské justice, dobová svědectví však hovoří jiným jazykem. Bylo mu minimálně dokázáno, že opakovaně přiměl několik děvčat ve věku od osmi do deseti let, aby mu nahé stály modely v ateliéru, a maloval je v obscénních pózách. Při prohlídce jeho domu pak bylo nalezeno množství fotografií s dětskou pornografií.
    Adolf Loos zůstal po celý svůj život uměleckým outsiderem. Jen párkrát se mu podařilo najít klienta, který měl pro jeho plány plné pochopení. Na konci 20. let se takhle vzácně shodl s Františkem Müllerem, spolumajitelem významné české stavební firmy Kapsa & Müller, který jej pověřil, aby pro něj navrhl vilu v  pražských Střešovicích. Její realizaci sice provázely obvyklé potíže (sousedé si stěžovali, že převýší okolní zástavbu a že se do ní stylově nehodí), nakonec ale byla v roce 1930 slavnostně dokončena. Dnes slouží dům, ve kterém Loos geniálně uskutečnil svoji koncepci takzvaného Raumplanu (plynulého propojení různých úrovní domu s nestejně vysokými pokoji krátkými schodišti) jako muzeum a patří mezi skvosty pražské moderní architektury.
    Adolf Loos, který měl od rozpadu habsburské monarchie československé občanství, byl ve svých 60 letech oceněn čestným členstvím v rakouské obci architektů. Hned dva roky poté jej však zachvátila mrtvice a zůstal upoutaný na invalidní vozík. Výrazně se mu také zhoršila vrozená nedoslýchavost a téměř ohluchl. Přátelé se zcela zchudlému staviteli, který svým dílem psal dějiny, složili na pobyt v sanatoriu v  Kalksburgu, kde 23. srpna 1933 vydechl naposledy. Slavnostní řeč nad jeho hrobem pronesl věrný přítel Karl Kraus.
0 comments
add comment