Architekt Ladislav Machoň pomáhal dát tvář nejen Pardubicím

Praha – Jméno architekta Ladislava Machoně je nejčastěji spojované s Pardu- bicemi, v jejichž centru mezi válkami navrhl několik nepřehlédnutelných sta- veb. Tento spolupracovník a následovník Jana Kotěry ale zanechal výraznou stopu i v Praze a pracoval také v cizině. Machoň, který zemřel 22. prosince 1973 ve věku 85 let, navrhoval nejen poštovní úřady nebo činžovní domy, ale i menší stavby včetně například rodinné dvojvily bratří Čapků na pražských Vinohradech.

Pro východočeskou metropoli, odkud po- cházela jeho matka a kde je také Machoň uložen k poslednímu odpočinku ve společné hrobce s železničním stavitelem Janem Pernerem, navrhl například budovu ředi- telství pošt a telegrafů. Stavba ve stylu moderního dekorativismu stojí na okraji historického centra, podobně jako státní reálka, kde dnes sídlí elektrotechnická průmyslovka. Podle Machoňova projektu vyrostly i funkcionalistické sídlo soudu a berního úřadu nebo ve stejném slohu pojatý poštovní a telegrafní úřadu na dnešní třídě Míru.

Ladislav Machoň se zabýval také podobou Smetanova náměstí, jeho nejznámější pardubickou realizací je ale nájemní dům s obchodní pasáží, která dnes nese jeho jméno. Původně se mělo jednat o běžný dům, který by nahradil starší nižší stavbu, stavebníci se ale nakonec rozhodli pro budovu, ze které by mohli mít vyšší výdělek. Machoň pro ně navrhl pasáž po vzoru těch pařížských, kam se vešlo mnohem více obchodních prostorů.

Menších změn se dočkala i obytná část domu - místo původně uvažovaných 26 bytů jich nakonec bylo 31, ovšem menších, hlavně se ale Machoňovi podařilo na poměrně malém prostoru vytvořit prostor pro 28 obchodů, v suterénu navíc vznikla restaurace. Modernistická "passage" dokončená v roce 1925 se mezi roky 2013 a 2015 dočkala rozsáhlé rekonstrukce, které jí vrátila někdejší lesk, byť obchody v ní to dnes kvůli konkurenci nedalekého novodobého obchodního centra nemají lehké.

Pardubická pasáž ale aspoň funguje v prakticky stejné podobě, jako ji Ladislav Machoň navrhl, na rozdíl od jiného kdysi velmi oblíbeného veřejného prostoru z jeho ateliéru. Machoň totiž vytvořil interiér pražského automatu Koruna, který se otevřel v roce 1931 v přízemí pozdně secesního paláce na dolním konci Václavského náměstí. Místo, jež inspirovalo i obdobný podnik v londýnské Regent Street, také navržený Machoněm, a kterým denně prošlo na 18.000 strávníků, se definitivně zavřelo v roce 1992.

Zanikl i další Machoňův restaurační interiér v Praze, Černý pivovar na Karlově náměstí, po stu letech má namále i jím navržená kolonie rodinných domů stavebního družstva Domov na pražském Žižkově. Z původních 63 domů a dvoj- nebo trojdomků navržených v jednotném stylu včetně oplocení, které vyrostly pro policisty nebo zaměstnance elektrických podniků v první polovině 20. let na tehdejší pražské periferii, se v původním stavu zachoval jen zlomek. Většina prošla méně či více povedenými přestavbami.

Lépe je na tom o pár kilometrů jižněji postavený jiný Machoňův návrh, symetrická dvojvila pro bratry Čapky, která vznikala ve stejné době jako žižkovská kolonie. Z ateliéru Ladislava Machoně pocházejí i dům, který si na Vinohradech nechal postavit spisovatel Adolf Wenig, nebo vila sochaře Otakara Španiela, který vyrostla na Ořechovce. Tyto domy v konzervativnějším národním stylu se většinou zachovaly v původní podobě, na rozdíl od funkcionalistické vily na Babě, kterou poškodily necitlivé novodobé úpravy.

V metropoli navrhl Ladislav Machoň také nájemní domy v Korunní ulici na Vinohradech, sokolovnu s kinem v Hostivaři nebo funkcionalistickou poštu na Letenském náměstí v Holešovicích. Pracoval také v samotném centru Prahy, podle koncepce navržené Kotěrou dokončil budovu Právnické fakulty Univerzity Karlovy - interiéry ovšem už navrhl sám -, stál za výraznou přestavbou Klementina, kde například vytvořil novou budovu čítárny na nádvoří.

Pražský rodák, za matčiny strany spřízněný s Janem Pernerem, studoval architekturu na české technice u Josefa Schulze a Josefa Fanty, po škole nastoupil u Jana Kotěry. V mládí Ladislav Machoň podnikl mnoho studijních cest, navštívil Německo, Belgii, Francii, Nizozemsko nebo Británii. Architekturu ale zkoumal také v Dalmácii, na Istrii a Itálii, v rámci svých výprav se Machoň vydal i do severní Evropy, projel Dánsko, Švédsko nebo Norsko.

Vedle rodinných domů, činžáků a úředních staveb se Ladislav Machoň věnoval také menším stavbám, navrhl třeba funkcionalistickou benzinovou pumpu na pražském Zličíně, která byla - už notně zdevastovaná - bohužel v červnu 2022 zbouraná. V nizozemském Naardenu upravil kapli, v níž je pochován Jan Ámos Komenský, pro francouzské město Nimes navrhl s Otakarem Španielem pomník francouzského historika Ernesta Denise, a který významně podporoval vznik Československa.

Machoň většinu profesního života působil ve vlastním ateliéru, od roku 1928 také byl členem pražské regulační komise. Za války byl aktivní v odboji, zejména během květnového povstání, po osvobození působil v národním výboru a po únoru 1948 pracoval v Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy. Zasáhly ho ale politické procesy, načas byl i ve vězení, v 60. letech se ale dočkal rehabilitace. Architektkou byla i jeho manželka Augusta Machoňová-Müllerová, s níž občas spolupracoval.