Cena Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020 nebude mít vítěze

Praha – Letošní 31. ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého nebude mít vítěze. Rozhodli tak zúčastněné umělkyně a umělci, kteří odmítají princip soutěže. Společná výstava v ostravské galerii Plato se uskuteční 14. října bez tradičního vyhlášení. Letošní finalisté doufají v to, že se díky tomu dostane stejného prostoru a pozornosti všem z nich a publikum se bude moci plně soustředit na jejich nově vznikající umělecká díla, bez nutnosti jejich vzájemného srovnávání. Namísto ceremoniálu se bude v Ostravě 4. a 5. prosince konat dvoudenní sympozium pro veřejnost. ČTK o tom za Společnost Jindřicha Chalupeckého informovala Veronika Čechová.

Chalupeckého cena je ocenění pro mladé umělce do 35 let. Pro rok 2020 má pět finalistů. Protože ale porota do finále poslala i jednu dvojici a jedno umělecké uskupení, je ve finále celkem devět mladých umělců. Desítku umělců ještě doplňuje finalistka z loňského ročníku Alma Lily Raynerová, která se ho nemohla zúčastnit ze zdravotních důvodů.

"V našich očích není Cena Jindřicha Chalupeckého trofejí jediného laureáta či laureátky, jediného pomyslného vítěze, nýbrž společným oceněním pestré směsice umělkyň a umělců a jejich odlišných uměleckých východisek, jejichž porovnávání nemá smysl," uvedli finalisté ve společném prohlášení.

"Otázku, zda je opravdu nutné v rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého volit laureátku nebo laureáta, jsem si kladla hned po prvním ročníku, který jsem organizovala v roce 2015," uvedla Karina Kottová, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého, která je společně s Veronikou Čechovou také kurátorkou letošní výstavy. "Považuji za zásadní, aby cena podporovala práci umělkyň a umělců a co nejsrozumitelněji ji komunikovala širší veřejnosti. Nemyslím si, že je k tomu nutně potřeba, aby někdo nakonec 'vyhrál', navíc v disciplíně, ve které z principu soutěžit nelze. Jsem ráda, že se letošní finalistky a finalisté takto rozhodli, a doufám, že se nám také s jejich pomocí podaří prosadit dlouhodobější změny," dodala.

Podobný vývoj lze sledovat i na mezinárodní scéně. Umělkyně a umělci nominovaní na loňskou prestižní britskou Turnerovu cenu odmítli vzájemné srovnání vzhledem k sociální citlivosti a politické angažovanosti svých děl. Už v roce 2017 udělali podobné gesto finalisté slovenské Ceny Oskára Čepana, kteří namísto individuálních prezentací vytvořili společný výstavní projekt a cenu získali jako kolektiv. V německé Ceně Národní galerie se finalistky ve společném prohlášení ohradily vůči způsobům organizace a prezentace ceny, zejména ve smyslu absence autorských honorářů a zdůrazňování genderu nebo původu umělkyň namísto charakteru jejich práce. I v Ceně Jindřicha Chalupeckého už v minulosti zaznamenali ze strany laureátů podobné tendence. Roman Štětina v roce 2014 a loňský laureát Andreas Gajdošík se rozhodli při vyhlášení rozdělit ocenění mezi všechny finalistky a finalisty.

Výstava finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého se původně měla konat v Národní galerii. Ta však letos dlouholetou vzájemnou spolupráci odmítla proto, že čelí masivnímu výpadku příjmů, musí měnit výstavní plán a před realizací partnerských programů dává přednost vlastnímu.