Vzdělávací a konferenční centrum svatého Virgila
Bildungshaus St. Virgil
Objekt slouží Salcburské arcidiecézi ke vzdělávání dospělých. Plní řadu funkcí a v tomto ohledu je směsicí - nebo překrýváním - kulturního fóra a studentské koleje, hotelu a školy, církevního a konferenčního centra.
Dalším důležitým bodem při navrhování byla možnost paralelního pořádání více vzdělávacích kurzů a oddělení jednotlivých akcí, což by mělo zajistit vysoký stupeň nezávislosti a soukromí účastníků v rámci každé skupiny. Půdorysné rozvržení bylo určené již předem: Centrální prostor se táhne podél osy pozemku a obsahuje společně užívané místnosti. V této části se nachází vstupní hala, velký přednáškový sál, knihovna, jídelna a další společné místnosti. Po obou stranách jsou postupně seřazeny prostory pro jednotlivé skupiny, které mají v přízemí své vlastní školicí a seminární místnosti. Ubytovací prostory pro účastníky různých akcí jsou rozloženy ve dvou horních patrech. Rozlehlé chodby po obou stranách centrální části zároveň slouží jako prodloužení vstupní haly a umožňují zdi neformální diskuse v rámci jednotlivých skupin.
Střešní terasa nad centrální částí má v architektonickém konceptu své výlučné místo. Jde o veřejný městský prostor, „agora“ v rámci budovy, která se liší od okolní parkově laděné krajiny. Výhledy z této „agory“ vytvářejí vizuální spojení s přírodou. Ve střešní krajině se odráží prostory pod ní - střecha přednáškového sálu se stává venkovním auditoriem, střechy seminárních místností se proměňují ve schodiště, která se rozbíhají do krajiny. Vstupní prostor do objektu vymezují kaple a meditační místnost. Konečnou velikost určují výřezy, které těmto válcovým místnostem dávají definitivní rozměry a tvar. Tyto „výřezy“ představují skleněné fasády a zbytek vnitřních povrchů válcových stěn je kompletně vymalován podobně jako v gotických „kostnicích“. Výmalby kaple se zhostil Josef Mikl a meditační místnost vymaloval Peter Pongratz.
Jídelna, která je umístěná kolmo k podélné ose domu, se nachází na konci celého komplexu. Prostorová koncepce jídelní haly se snaží nově interpretovat barokní klášterní refektáře: vysoký, úzký, protáhlý prostor zaplavený světlem z horních otvorů. Dvě čtvercové tapisérie pověšené na protilehlých stěnách jsou od Gertie Fröhlich.
Kompozice domu tvoří ucelený soubor, kde bylo cílem vedle čistě funkční náplně také dát také jednotlivým aktivitám, které se uvnitř odehrávají, jejich jedinečný výraz. Všechny kompoziční prvky jsou na sobě závislé; pouze celek jasně odhaluje snahu architektonicky vyjádřit myšlenku klasického „fóra“ (místa v antickém Římě, kde se lidé scházeli a diskutovali) v „en miniatura“ (minimalistickém provedení).
Rekonstrukce a rozšíření vzdělávacího centra, 1995-96
Tento projekt představuje zatím poslední sérii opatření, která byla provedena k nápravě několika nedostatků ve stavebně-fyzikálním řešení původní budovy. Před několika lety byl na obvodový plášť z pohledového betonu betonových aplikován izolační materiál a pískově zbarvená omítka. Dalším nedostatkem bylo, že neustále se rozšiřující aktivity místního centra v podobě seminářů, konferencí a kongresů vedly k tomu, že se budova stala příliš malou. Přístavba zahrnuje nový víceúčelový konferenční sál, který lze jednoduše rozdělit na několik menších jednotek, zvětšenou jídelnu, kavárnu s terasou a v suterénu místnost pro meditaci a ateliér. Staré a nové je viditelně oddělené, ale zároveň je harmonicky propojené použitím žluté a bílé barvy, což je pro město Salcburk typická barevná kombinace. Lze doufat, že střešní terasa v prvním patře, kterou před několika lety narušili jiní architekti, bude vhodně integrována do celkového konceptu nové budovy.
Dalším důležitým bodem při navrhování byla možnost paralelního pořádání více vzdělávacích kurzů a oddělení jednotlivých akcí, což by mělo zajistit vysoký stupeň nezávislosti a soukromí účastníků v rámci každé skupiny. Půdorysné rozvržení bylo určené již předem: Centrální prostor se táhne podél osy pozemku a obsahuje společně užívané místnosti. V této části se nachází vstupní hala, velký přednáškový sál, knihovna, jídelna a další společné místnosti. Po obou stranách jsou postupně seřazeny prostory pro jednotlivé skupiny, které mají v přízemí své vlastní školicí a seminární místnosti. Ubytovací prostory pro účastníky různých akcí jsou rozloženy ve dvou horních patrech. Rozlehlé chodby po obou stranách centrální části zároveň slouží jako prodloužení vstupní haly a umožňují zdi neformální diskuse v rámci jednotlivých skupin.
Střešní terasa nad centrální částí má v architektonickém konceptu své výlučné místo. Jde o veřejný městský prostor, „agora“ v rámci budovy, která se liší od okolní parkově laděné krajiny. Výhledy z této „agory“ vytvářejí vizuální spojení s přírodou. Ve střešní krajině se odráží prostory pod ní - střecha přednáškového sálu se stává venkovním auditoriem, střechy seminárních místností se proměňují ve schodiště, která se rozbíhají do krajiny. Vstupní prostor do objektu vymezují kaple a meditační místnost. Konečnou velikost určují výřezy, které těmto válcovým místnostem dávají definitivní rozměry a tvar. Tyto „výřezy“ představují skleněné fasády a zbytek vnitřních povrchů válcových stěn je kompletně vymalován podobně jako v gotických „kostnicích“. Výmalby kaple se zhostil Josef Mikl a meditační místnost vymaloval Peter Pongratz.
Jídelna, která je umístěná kolmo k podélné ose domu, se nachází na konci celého komplexu. Prostorová koncepce jídelní haly se snaží nově interpretovat barokní klášterní refektáře: vysoký, úzký, protáhlý prostor zaplavený světlem z horních otvorů. Dvě čtvercové tapisérie pověšené na protilehlých stěnách jsou od Gertie Fröhlich.
Kompozice domu tvoří ucelený soubor, kde bylo cílem vedle čistě funkční náplně také dát také jednotlivým aktivitám, které se uvnitř odehrávají, jejich jedinečný výraz. Všechny kompoziční prvky jsou na sobě závislé; pouze celek jasně odhaluje snahu architektonicky vyjádřit myšlenku klasického „fóra“ (místa v antickém Římě, kde se lidé scházeli a diskutovali) v „en miniatura“ (minimalistickém provedení).
Rekonstrukce a rozšíření vzdělávacího centra, 1995-96
Tento projekt představuje zatím poslední sérii opatření, která byla provedena k nápravě několika nedostatků ve stavebně-fyzikálním řešení původní budovy. Před několika lety byl na obvodový plášť z pohledového betonu betonových aplikován izolační materiál a pískově zbarvená omítka. Dalším nedostatkem bylo, že neustále se rozšiřující aktivity místního centra v podobě seminářů, konferencí a kongresů vedly k tomu, že se budova stala příliš malou. Přístavba zahrnuje nový víceúčelový konferenční sál, který lze jednoduše rozdělit na několik menších jednotek, zvětšenou jídelnu, kavárnu s terasou a v suterénu místnost pro meditaci a ateliér. Staré a nové je viditelně oddělené, ale zároveň je harmonicky propojené použitím žluté a bílé barvy, což je pro město Salcburk typická barevná kombinace. Lze doufat, že střešní terasa v prvním patře, kterou před několika lety narušili jiní architekti, bude vhodně integrována do celkového konceptu nové budovy.
Wilhelm Holzbauer
0 komentářů
přidat komentář
