Rozšíření Städel-Museum

Rozšíření Städel-Museum
Podzemní přístavba frankfurtského muzea Städel ukrytá pod vzdouvajícím se dokonale zastřiženým trávníkem s kruhovými světlíky je věnovaná sbírkám moderního umění po 2. světové válce. Rozšíření od Schneider+Schumacher řeší za pomocí kvadratury kruhu dilema, jak se držet v pozadí historické budovy, ale zároveň stát ikonou, která bude novým symbolem celého muzea. Urbanisticky přesvědčivý návrh místních architektů Tilla Schneidera a Michaela Schumachera neproměňuje tvář celého areálu dalšími dodatečnými stavbami, ale veškeré provozy (výstavní plochy, sklady a zázemí) jsou umístěny do podzemí v návaznosti na podsklepení staré zástavby. Denní osvětlení je do interiéru distribuováno prostřednictvím kruhových světlíků o průměru od 1,50 do 2,50 metru. Stropní okna přitom dobře korespondují s kruhovými okny a oválnými oblouky zahradního křídla historické stavby z roku 1921 od architektů Hermanna von Hovena a Franze Heberera. Vypouklý strop se rovněž odkazuje ke stávajícímu objektu a podle Michaela Schumachera je paralelou k 'Städel kupoli na Schaumainkai'. Jednou z mála věcí, které se nepodařilo zachovat, byly staré stromy, které musely být během stavby pokáceny a později nahrazeny nově vysázeným stromořadím. Uzavřením fasád stávajícího objektu se zahrada proměnila spíše na dvůr a ztratila svoje dřívější rekreační kvality.
Z celkových nákladů 52 milionů euro (34 milionů na rozšíření a 18 milionů na sanaci původní stavby) pochází polovina zdrojů ze soukromých darů. Städel-Museum, které pochází z roku 1878, prošlo cellkem čtyřmi úpravami, přičemž poslední z nich byla v roce 1990 dostavba západního křídla od Gustava Peichla. Od té doby se sbírky moderního umění díky darům a novým akvizicím výrazně rozrostly, až musela vzniknout nová výstavní plocha o rozloze 3000 m², čímž se celková kapacita muzea zdvojnásobila. Do hlavní výstavní haly se návštěvníci dostanou po schodišti z foyer hlavního vchodu. Složitá úloha rozšíření starého objektu byla v tomto případě provedena jasně a přesvědčivě. Cesta vede návštěvníka z úrovně starého foyer po velkolepém skulpturálně ztvárněném schodišti do prosvětleného suterénu. Prostor se směrem dolů postupně otevírá a budí skutečný obdiv: pod baldachýnem vzedmutého stropu působí stěny a vložené objemy jako kulisy tvořící jeviště pro prezentaci umění. Výška centrální 'sally terreny' činí úctyhodných osm metrů a dává zcela zapomenout, že se jedná o podzemní prostor. Díky horním světlíkům, které mohou být rovněž regulovány umělým osvětlením vznikají jasné a velkorysé prostory se sváteční atmosférou. Výstavní koncepce pochází od muzejních specialistů Kuehn Malvezzi, jejichž soutěžní návrh před čtyřmi lety skončil na druhém místě. Architekti však byli záhy přizváni vítězným týmem ke spolupráci na interiérech. Podobně jako u jejich přestavby pivovarnické haly pro potřeby Documenty 11 je i zde velký prostor rozčleněn řadou menší bílých kvádrů, které připomínají 'malé domy uvnitř města'. Různé rozvržení kubusů nutí upustit od klasických výstavních tras a ponechávají návštěvníkům objevovat exponáty svým vlastním způsobem. Wilfried Kuehn přirovnává svoji koncepci k 'dynamickému a intuitivnímu parcouru návštěvníků'. Zatímco výstavní kompozice působí praktickým dojmem, tak na úplně opačném konci stojí mírně zvlněný strop spočívající na dvanácti štíhlých sloupech. Přestože je výstavní prostor rozdělen sloupy a stěnami, tak je stále čitelný účinek měkkého 'polštářového' stropu. V místech hlavní vzedmutí ponechali Kuehn Malvezzi volný prostor s asymetrickým středem.
0 komentářů
přidat komentář

Více staveb od Schneider+Schumacher