Foreign Office Architects

Vložil
Sofie Othmanová
25. 11. 05. 06:00
Rádi bychom poděkovali všem, kteří se podíleli na říjnové přednášce FOA - British Council, Galerie Jaroslava Fragnera a kino Světozor - a umožnili nám po přednášce londýnskou architektonickou dvojici krátce vyzpovídat.


Studovala jste v Anglii i Americe. V současnosti učíte na vídeňské Akademii a v Londýně máte úspěšnou kancelář. V každé této zemi, kde jste žila, jste však byla svým způsobem cizinec. V názvu své kanceláře však tuto skutečnost chápete v jiném smyslu slova a děláte z ní výhodu - “alienation as a creative moment”. Můžete nám k tomu říct něco bližšího?

Farshid: Ano. Myslím si, že když jste cizinec, jste volný, vidíte možnosti a můžete být více kreativní. Pro mě osobně - patřím tam, kde zrovna jsem. Víte, studovala jsem na různých místech a žila v mnoha zemích a nikdy jsem si nemyslela a ani jsem se necítila, že bych někam nepatřila. Podle mě pocit, že někam patříte je určitý stav mysli. Nemyslím si tedy, že by to byl problém. Myslíme si, že pokud dokážete být trochu odpoutáni z vašeho „kontextu“, opravdu vám to dovoluje být více kreativní. Doufáme, že toto je určitý návrh pro ty, kteří žijí v původní zemi, nebo velmi dlouho na určitém místě – že si udržíte určitý odstup od pravidel a kultury daného místa.

Na založení vlastní kanceláře jste se společně s Alejandrem dohodli u Rema Koolhaase v Rotterdamu, kde většinu jeho zaměstnanců tvoří cizinci. Jaký měl pobyt v OMA vliv na váš způsob myšlení a možná i název kanceláře?
Farshid: Samozřejmě tam to bylo mezinárodní a velmi si to užívali. My jsme si mysleli, že když více lidi z různých míst diskutuje nad projektem, znamená to, že se nemůžete dohodnout na konsenzu jak interpretovat nebo jak porozumět problému. Ale tam přesto byly projekty diskutovány - v neskutečně široké perspektivě a my si uvědomili, že právě to tvořilo velmi zdravou a dobrou situaci, kterou by bylo vhodné zopakovat. Ale také jsme v ten okamžik objevili, že tam byl i handicap mezi určitými cizími a holandskými skupinami v ateliéru a my chtěli prosadit tu část ateliéru, kde jsme si to více užívali a to inspirovalo toto jméno.

Expozice britského pavilonu na 8. bienále architektury v Benátkách byla hned v několika případech novátorská. V čem pro vás byla nejvíc NEXT?
Farshid: Myslíte v tom, co jsme dělali my v britském pavilonu nebo obecně?
Obecně.
Farshid: Je to zvláštní, protože si myslím, že se to jmenovalo NEXT, ale bylo to velmi…
Petr: Celý britský pavilón byl jen váš projekt, nebylo to ani o britské architektuře, bylo to o japonském terminálu...
Alejandro: Myslím, že to na tom bylo velmi zajímavé..
Petr: Bylo tam mnoho next…
Alejandro: Ano, ano, ale myslím si, že v zásadě to byl velmi odvážný postoj Britské rady, která chtěla ukázat, že ve skutečnosti je Británie schopna uspořádat takový druh kultury lidí, kteří pocházejí z celého světa, různých kultur a pracují v Londýně nebo v Spojeném království, ale nerealizují tam, ale realizují japonské projekty. Bylo to vyjádřením určité praktiky, která je stále běžnější a já myslím, že i efektivní nejen v Anglii, ale i kdekoliv jinde a která zatím nebyla poznána na takových událostech, které mají prezentovat národní identitu. Takže jsme svým způsobem byli nástrojem pro sdělení, které Britská rada chtěla vzkázat při té příležitosti.

Pro koho byste si nejvíc přáli stavět ? Dream client?
Farshid: Na to se nás nikdo předtím neptal…
Alejandro: Myslím…Klientem snů by pro nás teď bylo Ground Zero.
Farhid: Skutečně?
Petr: Pro některé architekty, je to ten nejtěžší klient…
Alejandro: Je to těžké, ale řekněme, že pracovat pro dobrého klienta znamená postavit velmi podstatné, velké a důležité centrum ve velmi významném městě. To je skvělá příležitost k práci.
Farshid: Ano, ale nejsem si jistá. Mohl by to být klient snů, ale nevím, zda bych to tak chápala. Myslím si, že emoce spojené s Ground Zero jsou tak obrovské a nevěřím, že v takové situaci uděláte dobrou architekturu. A proto bych si nepřála takový projekt dělat, i když jsme si mysleli, že by to mohlo být a i když jsme spekulovali o tom, co by to mohlo být, ale nemyslím si, že by to byl dobrý klient a také ukázali, že nejsou dobrým klientem. Ale nyní, co se týče klientů, které máme, tak BBC je klientem snů, pokud ten projekt vyjde. Protože v zásadě děláte budovu pro muzikanty, kteří naprosto přesně vědí a jsou těsně spjati se svou prací stejně jako my. A takový způsob komunikace je vzrušující .

Má spolupráce s ostatními architekty z United Architects nějaké pokračování?
Neuzavřeli jsme se vůči této možnosti, ale museli bychom najít správnou příležitost, kdy by spolupráce měla smysl. Myslím si, že Ground Zero byl tak mohutný projekt, že žádný z ateliérů by sám neměl šanci na něj dosáhnout. Protože ten projekt byl svým způsobem mezinárodní záležitost. Základ byl sice v New Yorku, ale v ten okamžik to byl mezinárodní problém – proč vlastně věže spadly. Mysleli jsme si, že bylo mnohem zajímavější to neobrátit na evropské spekulace, co by Amerika měla mít, nebo co by Američani chtěli zpátky v Americe bylo spousta témat, která dala spolupráci smysl. Pokud se objeví další příležitost, vycházeli jsme spolu velmi dobře a spolupráce byla skvělá.
0 komentářů
přidat komentář