Expo 2025 - ohlédnutí za světovou výstavou v japonské Ósace
Expo neboli světová výstava je velká mezinárodní přehlídka průmyslu a kultury jednotlivých zemí, která se pořádá každých zhruba pět let už od poloviny 19. století. Zpočátku mělo Expo především vědecký a technický charakter - představovaly se zde nové objevy a vynálezy z období industrializace. V polovině 20. století se jeho charakter proměnil spíše v kulturní výměnu a od 80. let 20. století se zaměřuje zejména na prezentaci jednotlivých zemí, které se výstavy účastní.
Od roku 1851, kdy se konalo první Expo pod záštitou Mezinárodního úřadu pro výstavnictví (BIE - Bureau International des Expositions, založeného roku 1928), se uskutečnilo více než třicet světových výstav v různých zemích a na různých kontinentech.
Poslední ročník Expo 2025 se konal v japonské Ósace, která výstavu hostila již potřetí. Výstava probíhala na uměle vytvořeném ostrově Yumeshima Island a zaměřovala se na to, jak lze využívat robotiku a umělou inteligenci pro veřejné dobro. Ikonickou stavbou letošního ročníku se stal takzvaný Grand Ring - dřevěná pochozí plošina a úkryt před sluncem obíhající celý ostrov. Autorem návrhu je architekt Sou Fujimoto. Stavba se zapsala i do Guinnessovy knihy rekordů jako největší dřevěná architektonická konstrukce na světě s rozlohou přes 61 000 m².
Česko na Expo
Česká republika se světových výstav účastní pravidelně od svého vzniku v roce 1993. Už jako Československo měla zavedenou dlouhou tradici účasti sahající na počátek 20. století. Naše expozice byly často považovány za originální, technicky vyspělé a umělecky propracované - například v roce 1958 v Bruselu jsme získali hlavní cenu za architekturu a pavilon se stal symbolem moderní architektury a designu.
Na letošním Expu 2025 s tématem Designing Future Society for Our Lives jsme představili pavilon spadající do zóny Empowering Lives, navržený ateliérem Apropos Architects. Stavba patřila mezi největší dřevěné konstrukce v Japonsku a byla inspirovaná českým sklářstvím a tradičními řemesly, která se zde propojily s moderními technologiemi, inovacemi a současným uměním.
Elegantní spirálovitá stavba ze dřeva a skla se stala vůbec první CLT dřevostavbou bez kovové nosné konstrukce v celém Japonsku. Vítězný návrh byl vybrán z 38 soutěžních projektů.
„Tématem našeho pavilonu je ,sochání vitality'. Fasáda je navržena z tabulového spékaného skla, přičemž využití skla bylo pro nás jasnou volbou už od začátku. Řemeslné zpracování skla na českém území má nesmírnou tradici a jeho využití nám logicky zapadlo jak do tématu světové výstavy Expo, tak do námi zvoleného tématu vitality. Jako společnost se budeme dožívat vyššího věku v plné síle. K posílení vnitřní vitality si potřebujeme uvědomovat i společenské a kulturní hodnoty, neustále si je připomínat a posilovat. Proto pavilon ze dřeva a skla, řemeslně a kreativně pojatý, naplněný českým umem a kreativitou - ve tvaru dynamické spirály jako té nejideálnější cesty," vysvětluje pojetí vítězného návrhu architektka Nikoleta Slováková ze studia Apropos Architects.
Uvnitř pavilonu byla expozice inspirovaná Alfonsem Muchou, současným uměním, mistrovským sklářstvím a doplněná o živá vystoupení.
Pavilon přilákal velké množství návštěvníků - během šesti měsíců ho navštívilo přes 1,5 milionu lidí. V očích české veřejnosti však byla výstava do jisté míry kontroverzní. Kvůli zaměření na moderní sklo a umění, které vynechalo některé tradiční prvky považované za „typicky české", byla částí publika vnímána jako méně reprezentativní. Naopak návštěvníci ze zahraničí, zejména z Japonska, ocenili její originalitu, propojení architektury s uměním i možnost ochutnat tradiční českou kuchyni, která byla nabízena ve dvou restauracích přímo v pavilonu.
Kromě samotného pavilonu stojí za zmínku také maskot René a uniformy od Jana Černého. René byl navržen ve dvou verzích - první skleněná vznikla jako pocta významnému českému skláři a umělci Renému Roubíčkovi a po 55 letech se tak symbolicky „vrátil" do Ósaky. Druhá verze byla přizpůsobena japonskému marketingu, kde jsou maskoti velmi populární. Měla svítivě zelenou barvu odkazující na uranové sklo, které bylo v pavilonu také vystaveno. Uniformy českého týmu navrhl módní návrhář Jan Černý - měly výrazný, moderní design a byly volně dostupné i veřejnosti, díky čemuž bylo na první pohled jasné, kdo je součástí českého týmu.
Osobní zkušenost
Na Expo 2025 jsem zavítala 14. srpna. Byl to pro mě hlavní důvod, proč jsem se chtěla podívat do Japonska a jsem vděčná rodičům, že mě tam vzali. Měli jsme koupenou vstupenku na jeden den i když její získání nebylo úplně jednoduché - oficiální stránka nechtěla přijmout žádnou z našich karet, takže jsme ji museli koupit přes neoficiální server. Naštěstí vše dopadlo dobře. Příjezd na ostrov Yumeshima byl jednoduchý - z jedné strany se přicházelo od aut, z druhé přijížděla hromadná doprava. Lístky se kupovaly podle vchodu, aby se rozmělnil dav, i tak ale byla návštěvnost obrovská. Než jsme se dostali přes vstupní kontrolu, strávili jsme téměř hodinu na ostrém japonském slunci.
Uvnitř jsme nejprve hledali pití - příjemně mě překvapilo, že byly k dispozici stanice s vodou zdarma, a dokonce tam nechali postavit i místní obchod 7/11. Stejně jako po celém Japonsku tu byly na každém rohu automaty, ale u všech se tvořily dlouhé fronty.
Od příchodu až do odchodu jsme byli v neustálém stresu z množství lidí. Přestože byly pavilony krásné, bylo velmi těžké se do nich dostat. Rezervace časů na prohlídky byly rozebrané už více než dva měsíce dopředu, takže jsme se pokusili o tzv. ruletu - doufali jsme, že nám nějaký termín náhodně vyjde. Nevyšlo nic. Nakonec jsme zvládli navštívit jen tři pavilony, protože na každý se stála fronta minimálně hodinu, což nebylo možné, pokud jsme chtěli obejít celý areál.
I prohlídky zvenku nebyly snadné - davy lidí často zakrývaly výhled na samotné budovy. Přesto se dalo načerpat spoustu inspirace a obdivovat, jak každá země pojala svou prezentaci zcela jinak.
V tomto směru pro nás český pavilon představoval naprosto výjimečný zážitek. Když si česká výprava všimla, že mluvíme česky, vzali nás dovnitř bez čekání a dopřáli nám individuální prohlídku. Procházet spirálou a obdivovat umění přímo na stěnách byl nádherný zážitek. Dozvěděli jsme se, jak se sklářské kusy vyráběly a že celá budova byla exportována z České republiky, což nebylo vůbec jednoduché. V nejvyšším patře, které se otevíralo na terasu, byl krásný výhled na celé Expo. Nacházela se zde i restaurace s českým kuchařem, kde jsme ochutnali japonsky přizpůsobené české speciality - například kulajdu a snad nejdražší plzeň našeho života. Pozorovat Japonce s půllitrem piva byl zážitek sám o sobě.
Další fantastickou stavbou byl Grand Ring. Vedlo na něj několik eskalátorů, schodů a výtahů a dal se projít celý dokola. Nebyla to ale jen prázdná plocha - byla doplněna zelení a odpočinkovými místy, takže působila jako umělý pobytový kopec.
Závěr
Být na Expu byl zážitek na celý život. Kdyby mě ale nelákalo i samotné Japonsko, asi bych návštěvu Expa nevyhledávala. Jednotlivé pavilony je totiž mnohem snazší prohlédnout si online na oficiálních stránkách, kde jsou vidět i detaily staveb, které se v davu ztrácejí. Vnitřní expozice jiných zemí, například Portugalska, kde jsme byli, nebyly zdaleka tak zajímavé, aby stály za hodinové čekání na slunci.
Na závěr mohu říct, že na tento výlet vzpomínám s obrovskou radostí. Pokud bych v budoucnu měla příležitost navštívit jiné Expo, určitě bych ji s chutí využila znovu.
Od roku 1851, kdy se konalo první Expo pod záštitou Mezinárodního úřadu pro výstavnictví (BIE - Bureau International des Expositions, založeného roku 1928), se uskutečnilo více než třicet světových výstav v různých zemích a na různých kontinentech.
Poslední ročník Expo 2025 se konal v japonské Ósace, která výstavu hostila již potřetí. Výstava probíhala na uměle vytvořeném ostrově Yumeshima Island a zaměřovala se na to, jak lze využívat robotiku a umělou inteligenci pro veřejné dobro. Ikonickou stavbou letošního ročníku se stal takzvaný Grand Ring - dřevěná pochozí plošina a úkryt před sluncem obíhající celý ostrov. Autorem návrhu je architekt Sou Fujimoto. Stavba se zapsala i do Guinnessovy knihy rekordů jako největší dřevěná architektonická konstrukce na světě s rozlohou přes 61 000 m².
Česko na Expo
Česká republika se světových výstav účastní pravidelně od svého vzniku v roce 1993. Už jako Československo měla zavedenou dlouhou tradici účasti sahající na počátek 20. století. Naše expozice byly často považovány za originální, technicky vyspělé a umělecky propracované - například v roce 1958 v Bruselu jsme získali hlavní cenu za architekturu a pavilon se stal symbolem moderní architektury a designu.
Na letošním Expu 2025 s tématem Designing Future Society for Our Lives jsme představili pavilon spadající do zóny Empowering Lives, navržený ateliérem Apropos Architects. Stavba patřila mezi největší dřevěné konstrukce v Japonsku a byla inspirovaná českým sklářstvím a tradičními řemesly, která se zde propojily s moderními technologiemi, inovacemi a současným uměním.
Elegantní spirálovitá stavba ze dřeva a skla se stala vůbec první CLT dřevostavbou bez kovové nosné konstrukce v celém Japonsku. Vítězný návrh byl vybrán z 38 soutěžních projektů.
„Tématem našeho pavilonu je ,sochání vitality'. Fasáda je navržena z tabulového spékaného skla, přičemž využití skla bylo pro nás jasnou volbou už od začátku. Řemeslné zpracování skla na českém území má nesmírnou tradici a jeho využití nám logicky zapadlo jak do tématu světové výstavy Expo, tak do námi zvoleného tématu vitality. Jako společnost se budeme dožívat vyššího věku v plné síle. K posílení vnitřní vitality si potřebujeme uvědomovat i společenské a kulturní hodnoty, neustále si je připomínat a posilovat. Proto pavilon ze dřeva a skla, řemeslně a kreativně pojatý, naplněný českým umem a kreativitou - ve tvaru dynamické spirály jako té nejideálnější cesty," vysvětluje pojetí vítězného návrhu architektka Nikoleta Slováková ze studia Apropos Architects.
Uvnitř pavilonu byla expozice inspirovaná Alfonsem Muchou, současným uměním, mistrovským sklářstvím a doplněná o živá vystoupení.
Pavilon přilákal velké množství návštěvníků - během šesti měsíců ho navštívilo přes 1,5 milionu lidí. V očích české veřejnosti však byla výstava do jisté míry kontroverzní. Kvůli zaměření na moderní sklo a umění, které vynechalo některé tradiční prvky považované za „typicky české", byla částí publika vnímána jako méně reprezentativní. Naopak návštěvníci ze zahraničí, zejména z Japonska, ocenili její originalitu, propojení architektury s uměním i možnost ochutnat tradiční českou kuchyni, která byla nabízena ve dvou restauracích přímo v pavilonu.
Kromě samotného pavilonu stojí za zmínku také maskot René a uniformy od Jana Černého. René byl navržen ve dvou verzích - první skleněná vznikla jako pocta významnému českému skláři a umělci Renému Roubíčkovi a po 55 letech se tak symbolicky „vrátil" do Ósaky. Druhá verze byla přizpůsobena japonskému marketingu, kde jsou maskoti velmi populární. Měla svítivě zelenou barvu odkazující na uranové sklo, které bylo v pavilonu také vystaveno. Uniformy českého týmu navrhl módní návrhář Jan Černý - měly výrazný, moderní design a byly volně dostupné i veřejnosti, díky čemuž bylo na první pohled jasné, kdo je součástí českého týmu.
Osobní zkušenost
Na Expo 2025 jsem zavítala 14. srpna. Byl to pro mě hlavní důvod, proč jsem se chtěla podívat do Japonska a jsem vděčná rodičům, že mě tam vzali. Měli jsme koupenou vstupenku na jeden den i když její získání nebylo úplně jednoduché - oficiální stránka nechtěla přijmout žádnou z našich karet, takže jsme ji museli koupit přes neoficiální server. Naštěstí vše dopadlo dobře. Příjezd na ostrov Yumeshima byl jednoduchý - z jedné strany se přicházelo od aut, z druhé přijížděla hromadná doprava. Lístky se kupovaly podle vchodu, aby se rozmělnil dav, i tak ale byla návštěvnost obrovská. Než jsme se dostali přes vstupní kontrolu, strávili jsme téměř hodinu na ostrém japonském slunci.
Uvnitř jsme nejprve hledali pití - příjemně mě překvapilo, že byly k dispozici stanice s vodou zdarma, a dokonce tam nechali postavit i místní obchod 7/11. Stejně jako po celém Japonsku tu byly na každém rohu automaty, ale u všech se tvořily dlouhé fronty.
Od příchodu až do odchodu jsme byli v neustálém stresu z množství lidí. Přestože byly pavilony krásné, bylo velmi těžké se do nich dostat. Rezervace časů na prohlídky byly rozebrané už více než dva měsíce dopředu, takže jsme se pokusili o tzv. ruletu - doufali jsme, že nám nějaký termín náhodně vyjde. Nevyšlo nic. Nakonec jsme zvládli navštívit jen tři pavilony, protože na každý se stála fronta minimálně hodinu, což nebylo možné, pokud jsme chtěli obejít celý areál.
I prohlídky zvenku nebyly snadné - davy lidí často zakrývaly výhled na samotné budovy. Přesto se dalo načerpat spoustu inspirace a obdivovat, jak každá země pojala svou prezentaci zcela jinak.
V tomto směru pro nás český pavilon představoval naprosto výjimečný zážitek. Když si česká výprava všimla, že mluvíme česky, vzali nás dovnitř bez čekání a dopřáli nám individuální prohlídku. Procházet spirálou a obdivovat umění přímo na stěnách byl nádherný zážitek. Dozvěděli jsme se, jak se sklářské kusy vyráběly a že celá budova byla exportována z České republiky, což nebylo vůbec jednoduché. V nejvyšším patře, které se otevíralo na terasu, byl krásný výhled na celé Expo. Nacházela se zde i restaurace s českým kuchařem, kde jsme ochutnali japonsky přizpůsobené české speciality - například kulajdu a snad nejdražší plzeň našeho života. Pozorovat Japonce s půllitrem piva byl zážitek sám o sobě.
Další fantastickou stavbou byl Grand Ring. Vedlo na něj několik eskalátorů, schodů a výtahů a dal se projít celý dokola. Nebyla to ale jen prázdná plocha - byla doplněna zelení a odpočinkovými místy, takže působila jako umělý pobytový kopec.
Závěr
Být na Expu byl zážitek na celý život. Kdyby mě ale nelákalo i samotné Japonsko, asi bych návštěvu Expa nevyhledávala. Jednotlivé pavilony je totiž mnohem snazší prohlédnout si online na oficiálních stránkách, kde jsou vidět i detaily staveb, které se v davu ztrácejí. Vnitřní expozice jiných zemí, například Portugalska, kde jsme byli, nebyly zdaleka tak zajímavé, aby stály za hodinové čekání na slunci.
Na závěr mohu říct, že na tento výlet vzpomínám s obrovskou radostí. Pokud bych v budoucnu měla příležitost navštívit jiné Expo, určitě bych ji s chutí využila znovu.
Saša Šimečková
0 komentářů
přidat komentář
