Drážďanský chrám Frauenkirche povstal před pěti lety z trosek

Drážďany - Přes 100.000 lidí včetně mnoha čestných hostů z  celého světa si nenechalo tento historický okamžik ujít. Před pěti lety, 30. října 2005, byl v Drážďanech znovu vysvěcen kostel Panny Marie, známý také jako Frauenkirche. Jedna z hlavních dominant saské metropole povstala z trosek 60 let poté, co ji na sklonku druhé světové války zcela zničilo spojenecké bombardování. Díky své pohnuté historii se kostel Panny Marie stal celosvětovým symbolem tolerance, "dílem smíření a připomínky míru", jak jej při slavnostním znovuotevření nazval saský zemský biskup Jochen Bohl.
    Frauenkirche má za sebou bohatou tisíciletou historii. Již první církevní stavba, která stála v 11. století na místě dnešního barokního chrámu, byla zasvěcena panně Marii. Sloužila tehdy misionářům, kteří přinášeli křesťanství do okolních srbských vesnic. Začátkem 13. století, po vzniku Drážďan, se stala městským farním kostelem, kde se odehrávaly všechny důležité církevní obřady včetně křtů, svateb a pohřbů. Jak stoupala sláva Drážďan, mezitím sídla saských kurfiřtů, přestávala kapacita kostela stačit. Několikrát byl rozšířen a přestavěn. Svoje jméno si však zachoval i po reformaci, kdy byl předán do rukou protestantské církve, která nevyznává mariánský kult. Současnou podobu pak získal v letech 1726 až 1743. Tehdy vznikla většinou pod dohledem stavitele Georga Bähra i slavná kupole, zvaná kamenný zvon, která byla opravdovou konstrukční výzvou.
    Po kobercovém náletu britských a amerických jednotek 13. února 1945 zůstala budova kostela nejprve stát. Zhroutila se až za dva dny. Její pískovcové stěny dlouho odolávaly ničivému požáru, nakonec však neunesly tíhu obrovské kupole. Slavný chrám se ocitl v troskách stejně jako velká většina Drážďan, zvaných pro svou architektonickou krásu "Florencie na Labi". Dílo zkázy dokonala po válce komunistická byrokracie, která při svých stavebních úpravách ignorovala původní půdorys města a nechala řadu poničených budov prostě strhnout. Některá další torza včetně Frauenkirche zůstala neopravena na svém místě - jako připomínka válečných útrap.
    Obnova sakrální stavby nebyla pro komunistický režim přirozeně žádnou prioritou, naděje na ni tedy svitla až po pádu Ericha Honeckera a Berlínské zdi. Hned počátkem 90. let zvedly hlavu drážďanské občanské iniciativy, které pro svoji myšlenku znovupostavení Frauenkirche dokázaly nadchnout statisíce lidí po celém světě. Nejprve byly z kostela odstraněny trosky a v roce 1994 začala nová stavba. Během následujících 11 let vznikala kousek po kousku podle původních plánů George Bähra. Při její konstrukci byly použity všechny historické kameny, které byly k nalezení. Celkem jich bylo 8425 a tvoří 45 procent celé stavby. Dodnes je lze lehce rozeznat od těch nových - mají totiž mnohem tmavší barvu. Celkové náklady na rekonstrukci Frauenkirche překročily částku 180 milionů eur (asi 4,4 miliardy korun). Většinu zaplatili soukromí dárci, asi 40 procent poskytly veřejné rozpočty.
    Dnes je Frauenkirche "otevřeným kostelem" pro všechny. Slouží především jako místo setkávání a pořádají se v něm různé akce. Kromě bohoslužeb často hostí i  koncerty, literární večery, diskuse a přednášky. Nabízí turistické prohlídky interiéru i výstup na kupoli, z jejíž terasy je jedinečný výhled na celé město. Pro mnohé je obnova Frauenkirche živoucím důkazem, že smíření mezi lidmi a národy je možné a staré rány se mohou časem plně zacelit.