Dlažební kameny na památku obětí holokaustu i v Česku

Berlín/Praha - Německo je doslova poseto pamětními "kameny", které připomínají jednotlivé oběti holokaustu - Židy, Romy a homosexuály. V chodnících a dlažbě 345 německých měst je už zapuštěno více než 15.000 kovových destiček, a to v rámci ojedinělého projektu kolínského umělce Guntera Demniga. Tyto nepřehlédnutelné pomníčky - Stolpersteine - mají být brzy odhaleny také v Praze a českém Kolíně.
    Úspěch projektu Stolpersteine je založen na jednoduché myšlence. Kamenná kostka s mosazným povrchem o rozměrech deset krát deset centimetrů se zapouští do dlažby vždy v místech, kde nacisté z  domovů vyhnali své oběti, které pak odvezli do koncentračních táborů.
    Na každém kameni je stručný popisek vztahující se k osobě, která v daném místě žila. Nechybí místo narození, datum deportace a místo zavraždění. "Jméno se má vrátit tam, kde ti lidé měli domov," vysvětlil Demnig podle deníku Die Welt hlavní myšlenku svého občanského projektu, jenž začal pomalu realizovat už v  roce 1996.
    Mezitím prý vzrostla poptávka po pamětních kamenech i v zahraničí. Prvních 12 jich bylo položeno v Rakousku, mimo jiné i v městečku Braunau am Inn, rodišti Adolfa Hitlera. Několik kamenů je i v Maďarsku a Nizozemsku a v říjnu k nim přibudou Česká republika a Polsko. V Praze na projektu s Demnigem spolupracuje Česká unie židovské mládeže. "Autor počátkem října do Prahy přijede a zúčastní se instalace prvních devíti kamenů," řekl dnes ČTK předseda unie Petr Mandl. Přesná místa, kam kameny přijdou, budou podle něj známa koncem měsíce. Demniga kontaktovali proto, že by si i Praha podle nich tuto připomínku svých někdejších občanů zasloužila.
    "Máme žádost z  židovské obce na umístění do chodníku," řekl ČTK Jakub Vaculín z radnice Prahy 1. Podle Vaculína je to nestandardní, protože podobné předměty jsou většinou umisťovány na domech. Žádost nyní posuzuje odbor výstavby, protože kámen musí získat stavební povolení, potom o ní bude rozhodovat ještě odbor dopravy, pod který spadají pro změnu chodníky.
    Příští rok by se kameny měly objevit i  v Belgii, zájem je prý i z Francie a Itálie. Informace o projektu jsou na internetové stránce www.stolpersteine.com.
    Slavnostních umísťování kamenů se často účastní potomci obětí. Výroba a instalace jednotlivých kamenů je financována výhradně ze soukromých zdrojů - jeden stojí 95 eur (2300 korun).
    Naplno se projekt rozběhl po roce 2000, kdy se v Berlíně do objasňování osudu zmizelých příbuzných zapojil potomek Židů Steven Robins i školáci. Stále více lidí se začalo zajímat o to, jací lidé v jejich domě či ulici žili a kam se poděli. I ti, kteří o stinné minulosti domu do té doby neměli tušení, byli najednou ochotni z vlastní kapsy přispět k odhalení kamenného památníčku.
    Mimořádnou odezvu myšlenky dokládá i skutečnost, že o projektu byl natočen dokumentární film, jenž byl o víkendu promítnut na mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu a který 13. listopadu v Německu vstoupí do kin.
    Kamenné desky má však i své prominentní odpůrce, jimž se nelíbí, že lidé po osudech obětí holokaustu doslova šlapou a "zakopávají" o ně. Ke kritikům patří například předsedkyně Ústřední rady Židů v Německu Charlotte Knoblochová a mnichovský primátor Christian Ude. V důsledku toho na městských pozemcích bavorské metropole dosud není jediný pamětní kámen, zatímco v Hamburku jich je 2380 a v Berlíně jich budou dvě tisícovky v listopadu.
    Demnig argumentuje výhodami, které kameny mají oproti tradičním pamětním deskám na fasádách domů: Lidé je jen tak nepřehlédnou a pokud si chtějí přečíst, co je na nich napsáno, musí se před památkou oběti doslova sklonit. Je tu ovšem i  praktický důvod. Pro pokládání pamětních desek na dlažbu není třeba svolení majitelů jednotlivých domů; stačí jedno obecné povolení radnice.
    Se zvlášť nepříjemným odporem se Demnig potýká ve východoněmeckých spolkových zemích, kde kvůli silné neonacistické scéně každé odhalení kamene doprovází silná policejní přítomnost. Na východě Německa už bylo 41 těchto památníků poškozeno a ve městě Halle dokonce bylo osm z nich ukradeno.