Britský architekt Norman Foster se dožívá 90 let

Londýn – Britský architekt Norman Foster, který se 1. června dožívá 90 let, je považován za klíčovou osobnost moder- nistické architektury. Jeho futuristické letištní haly, mrakodrapy, muzea a veřejné budovy vyrůstají po celém světě. K těm nejznámějším patří 180 metrů vysoká londýnská "okurka", most Millennium Bridge nebo newyorská stavba Hearst Tower. Foster si libuje v moderních odlehčených materiálech, jeho oblíbeným materiálem je sklo. Proslavil se i rekon- strukcí budovy berlínského Reichstagu.

Nejvíc je jeho rukopis patrný v centru Londýna. Jako obrovská šiška ze skla a železa, která přistála v londýnské City kousek od Temže, vypadá v roce 2004 otevřená Fosterova bývalá budova zajišťovny Swiss Re, které Londýňané přezdívají okurka. V zástavbě okolních domů a kostelíků působí jako objekt mimozemské civilizace. Věž o 41 patrech spotřebuje o 50 procent míň energie než podobné stavby a využívá denního světla, které sem proudí prosklenými částmi.

Ze skla a oceli je i jeho budova Nové radnice, která se usadila na opačném břehu Temže jako obrovské nakloněné vejce. Vyklání se do boku v úhlu třiceti stupňů, čímž z jihu omezí dopad slunečních paprsků a na severu naopak zpřístupní co nejvíc světla: "Nedostatek energie je celosvětovým problémem. Namísto energeticky náročných rodinných domů potřebujeme mrakodrapy, které je možno postavit a provozovat co nejúsporněji."

Jako "světelné ostří nože přetínající řeku" si Foster představoval most pro pěší, který překlenul Temži na počest nového tisíciletí v roce 2000. Ladná lávka se však po otevření nepříjemně houpala a svému tvůrci vynesla přezdívku Lord Vratký.

Při rekonstrukci berlínského Reichstagu chtěl Foster zakrýt celou stavbu skleněným baldachýnem. To ale neprošlo. Tak alespoň navrhl střechu v podobě skleněné kopule s vyhlídkovou rampou a automaticky řízenou soustavou zrcadel, která osvětlují plenární sál. Kupole je též rezervoárem vzduchu pro systém přirozeného větrání. Obkružují ji točité rampy, poskytující vyhlídku. V Německu je "podepsán" i pod 257 metrů vysokou věží Commerzbank ve Frankfurtu nad Mohanem, nejvyšší budovou v zemi.

Hluboké údolí francouzské řeky Tarn u městečka Millau v roce 2005 přeťal jiný Fosterův gigant, nejvyšší most podle výšky mostní konstrukce. Působivá stavba spojuje úseky dálnice mezi Clermont-Ferrandem a Béziers a podstatně zkrátila spojení mezi severem Francie a Středomořím a Španělskem. Jeho vozovka je široká 32 metrů, vede ve výši až 270 metrů nad zemí a nejvyšší ze sedmi pylonů dosahuje výšky 343 metry, takže překonává Eiffelovu věž o 19 metrů. Most nese sedm štíhlých betonových pilířů (nejnižší má 77 metrů, nejvyšší 343 metrů), na něž navazují pylony držící ocelová lana, na kterých je vozovka zavěšena.

Virtuos britské architektury prožil dětství v dělnické čtvrti v Manchesteru mezi modely letadel a knihami o Le Corbusierových teoriích prostoru, světla a minimalismu. V šestnácti odešel ze školy a sloužil u britského letectva (RAF). Na pozdější studia architektury na Manchesterské univerzitě si vydělával prodejem zmrzliny. Po skončení školy se rozjel do USA, kde "pěšky, autem a busem" obrazil co možná nejvíc staveb Franka Lloyda Wrighta. V USA studoval architekturu na Yaleově univerzitě a seznámil se s budoucím obchodním partnerem Richardem Rogersem. Po návratu z USA si založil vlastní studio a v roce 1964 na sebe poprvé výrazně upozornil v Cornwallu budovou částečně zakopanou v zemi s názvem Kokpit.

V roce 1990 byl Foster povýšen do šlechtického stavu. V roce 1999 získal prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu a o deset let později Cenu prince asturského za umění (nyní Cena princezny asturské). V současnosti věhlasný architekt spíše dohlíží na svůj tým.


V září 2024 byla společnost Foster + Partners pověřena fotbalovým klubem Manchester United, aby vypracovala masterplan pro čtvrť Old Trafford. V březnu 2025 architekti představili veřejnosti svůj návrh.