Biotopia: Propagative Structures
19. ročník Bienále architektury v Benátkách, kurátorovaný Carlem Rattim, nese název Intelligens: Natural. Artificial. Collective. a zkoumá architekturu jako prostředek pro redefinici inteligence ve světě, kde se propojují přírodní, umělé a kolektivní systémy. Bienále vyzývá architekty, designéry a výzkumníky, aby překročili tradiční rámce a reagovali na klimatickou krizi, urbanistické výzvy i technologické transformace prostřednictvím nových forem "inteligence" – od biologické po strojovou. Cílem je navrhovat řešení, která podporují udržitelnější, propojenější a citlivější způsoby obývání planety.
Projekt Biotopia: Propagative Structures je součástí hlavní výstavy letošního architektonického bienále kurátorovaného Carlem Rattim a je umístěn v Corderii Arsenale. Skládá se ze dvou klíčových částí – prostorové instalace a filmového eseje. Fyzickou instalaci – organicky tvarovaný objekt vytvořený technologií 3D tisku – navrhl Federico Díaz jako prototyp architektury, která není stavěna, ale "roste". Struktura reaguje na okolní prostředí, rozšiřuje se a zaniká podle potřeby a demonstruje architekturu inspirovanou kořenovým systémem mangrovů - odolným, adaptivním a soběstačným ekosystémem. Filmový esej, vytvořený týmem The Why Factory pod vedením Winyho Maase, doplňuje fyzický objekt spekulativní vizí: sleduje vývoj biomateriálů a jejich možný dopad na městské prostředí budoucnosti. Vizuálně sugestivní narativ propojuje vědecké poznatky s uměleckou imaginací a představuje svět, kde architektura funguje jako živý organismus – produkuje energii, filtruje vodu, reguluje klima a poskytuje útočiště nejen lidem, ale i dalším formám života.
Biotopia: Propagative Structures představuje fyzický model architektury budoucnosti – základní kámen nebo semeno, které je určeno k "zasazení" a růstu v konkrétním prostředí. Instalace neukazuje finální stav, ale potenciál: slouží jako prototyp adaptivního habitatu, jenž se přizpůsobuje podmínkám, do nichž je umístěn, a v průběhu času se mění, rozvíjí a regeneruje. Tento přístup překračuje tradiční pojetí architektury jako statické struktury a navrhuje místo toho živý systém – inteligentní, ekologicky propojený a materiálově cirkulární. Projekt spojuje technologickou vizi s biologickými principy, inspiruje se logikou kořenových sítí a navrhuje architekturu, která se nejen začleňuje do svého ekosystému, ale stává se jeho aktivní součástí.
Tento spekulativní model architektury se řídí principy úplné materiálové cirkularity a ekologické inteligence. Instalace navazuje na přírodní systémy, které se umí přizpůsobovat, regenerovat a reagovat na proměnlivé podmínky prostředí. Koncept vychází z ideje, že architektura budoucnosti nebude stavěna, ale poroste – s využitím materiálů, které lze opakovaně použít, rozložit nebo transformovat bez vzniku odpadu. Geopolymerní směsi, jíl, metakaolin, bentonit a čedičová vlákna jsou v projektu zvažovány jako součást uzavřeného materiálového cyklu, kde každý prvek slouží nejen jako stavební komponent, ale i jako potenciální výživa pro další fáze růstu. Projekt demonstruje, jak by se v budoucnu mohly stavební procesy přiblížit biologickým principům – s důrazem na obnovitelnost, adaptivitu a spolupráci mezi přírodními, lidskými a strojovými inteligencemi.
Instalace je vytvořena pomocí robotické 3D tiskové technologie (3DCP) a metody SPI ve spolupráci se So Concrete, přičemž hlavními materiály jsou ultravysokopevnostní beton (UHPC), jíl, metakaolin, bentonit a čedičová vlákna – kombinace, která propojuje geologické vrstvy s technologickými inovacemi.
Federico Díaz plánuje projekt dále rozvíjet do podoby reálného prototypu obyvatelné struktury, který by ověřil možnosti této spekulativní architektury v konkrétních podmínkách.
"Tato struktura je manifestací nutnosti. Vychází z principů přirozených struktur, z efektivity, kterou formuje samotný život. Každý prvek je optimalizovaný – jak materiálně, tak psychicky. Není to spekulace, je to model toho, co už dnes víme a dokážeme.
Biotopia není návrh, ale projev - efektivní forma, která se zrodila z potřeb prostředí i člověka. Přemýšlíme-li jako příroda, navrhujeme bez odpadu, bez přebytků. Co je organické, je zároveň technologické.
Nejde o vizi budoucnosti, ale o to, co je možné už dnes – když spojíme algoritmické myšlení s přirozenou inteligencí života. Biotopia je začátek toho, co by architektura mohla být, kdyby byla navrhovaná jako součást ekosystému, ne jako objekt mimo něj." Federico Díaz
Architektura, která roste
Vize architektury, která "roste", je hlavní linií filmového eseje vytvořeného týmem The Why Factory pod vedením Winyho Maase. Film spekuluje nad budoucností tzv. bio-matter architektury – tedy architektury, která je tvořena z programovatelných, přizpůsobivých a biologicky aktivních materiálů. Tyto materiály by dokázaly reagovat na prostředí, měnit tvar podle potřeby, regenerovat se nebo rozkládat – podobně jako živé organismy. Ve vizualizacích filmu dochází například k přímému začleňování rostlin a dalších forem života do struktury města. Nejde jen o zelené fasády, ale o skutečně symbiotické systémy, které spojují lidské obydlí s přírodními cykly.
Socha Federica Díaze tuto vizi interpretuje uměleckým způsobem. Není "živá" v biologickém smyslu – aspoň zatím ne – ale je vytvořena robotickým tiskem s využitím betonových směsí a principů biomimikry – inspirace přírodou, zejména strukturou kořenů nebo větví, které umožňují mnohem efektivnější rozložení hmoty než tradiční pravoúhlé stavby.
Architektura budoucnosti tak nemusí být ekologická jen z hlediska etiky, ale také proto, že příroda nabízí strukturální řešení, která jsou extrémně efektivní. Inteligentní geografie představuje myšlenku, že v budoucnosti dojde k prolínání růstu a výstavby – kdy krajina, město i dům mohou být formovány stejnou inteligencí, která bude vycházet z přírodních i umělých systémů. Místo toho, abychom krajinu zastavěli, ji vnímáme jako aktivní materiál, který se může přetvářet a reagovat – pro lidi, zvířata i rostliny zároveň. Je to vize velmi vzdálené budoucnosti, ale technologie, které dnes máme k dispozici, už k takové adaptabilitě pomalu směřují.
Studio: Studio Federico Díaz + The Why Factory
Autor: Federico Díaz + Winy Maas
Spoluautor: Jen Kratochvil, Javier Arpa Fernández
Umístění projektu: Corderie dell'Arsenale, Benátky
Rok projektu: 2025
Rok dokončení: 2025
Foto výstavy: Celestia Studio
Vizualizace: Filip Vedra
Report z instalace: Jen Kratochvil, Federico Díaz
Spolupracovníci a dodavatelé
Robotická výroba: So Concrete
Projekt Biotopia: Propagative Structures je součástí hlavní výstavy letošního architektonického bienále kurátorovaného Carlem Rattim a je umístěn v Corderii Arsenale. Skládá se ze dvou klíčových částí – prostorové instalace a filmového eseje. Fyzickou instalaci – organicky tvarovaný objekt vytvořený technologií 3D tisku – navrhl Federico Díaz jako prototyp architektury, která není stavěna, ale "roste". Struktura reaguje na okolní prostředí, rozšiřuje se a zaniká podle potřeby a demonstruje architekturu inspirovanou kořenovým systémem mangrovů - odolným, adaptivním a soběstačným ekosystémem. Filmový esej, vytvořený týmem The Why Factory pod vedením Winyho Maase, doplňuje fyzický objekt spekulativní vizí: sleduje vývoj biomateriálů a jejich možný dopad na městské prostředí budoucnosti. Vizuálně sugestivní narativ propojuje vědecké poznatky s uměleckou imaginací a představuje svět, kde architektura funguje jako živý organismus – produkuje energii, filtruje vodu, reguluje klima a poskytuje útočiště nejen lidem, ale i dalším formám života.
Biotopia: Propagative Structures představuje fyzický model architektury budoucnosti – základní kámen nebo semeno, které je určeno k "zasazení" a růstu v konkrétním prostředí. Instalace neukazuje finální stav, ale potenciál: slouží jako prototyp adaptivního habitatu, jenž se přizpůsobuje podmínkám, do nichž je umístěn, a v průběhu času se mění, rozvíjí a regeneruje. Tento přístup překračuje tradiční pojetí architektury jako statické struktury a navrhuje místo toho živý systém – inteligentní, ekologicky propojený a materiálově cirkulární. Projekt spojuje technologickou vizi s biologickými principy, inspiruje se logikou kořenových sítí a navrhuje architekturu, která se nejen začleňuje do svého ekosystému, ale stává se jeho aktivní součástí.
Tento spekulativní model architektury se řídí principy úplné materiálové cirkularity a ekologické inteligence. Instalace navazuje na přírodní systémy, které se umí přizpůsobovat, regenerovat a reagovat na proměnlivé podmínky prostředí. Koncept vychází z ideje, že architektura budoucnosti nebude stavěna, ale poroste – s využitím materiálů, které lze opakovaně použít, rozložit nebo transformovat bez vzniku odpadu. Geopolymerní směsi, jíl, metakaolin, bentonit a čedičová vlákna jsou v projektu zvažovány jako součást uzavřeného materiálového cyklu, kde každý prvek slouží nejen jako stavební komponent, ale i jako potenciální výživa pro další fáze růstu. Projekt demonstruje, jak by se v budoucnu mohly stavební procesy přiblížit biologickým principům – s důrazem na obnovitelnost, adaptivitu a spolupráci mezi přírodními, lidskými a strojovými inteligencemi.
Instalace je vytvořena pomocí robotické 3D tiskové technologie (3DCP) a metody SPI ve spolupráci se So Concrete, přičemž hlavními materiály jsou ultravysokopevnostní beton (UHPC), jíl, metakaolin, bentonit a čedičová vlákna – kombinace, která propojuje geologické vrstvy s technologickými inovacemi.
Federico Díaz plánuje projekt dále rozvíjet do podoby reálného prototypu obyvatelné struktury, který by ověřil možnosti této spekulativní architektury v konkrétních podmínkách.
"Tato struktura je manifestací nutnosti. Vychází z principů přirozených struktur, z efektivity, kterou formuje samotný život. Každý prvek je optimalizovaný – jak materiálně, tak psychicky. Není to spekulace, je to model toho, co už dnes víme a dokážeme.
Biotopia není návrh, ale projev - efektivní forma, která se zrodila z potřeb prostředí i člověka. Přemýšlíme-li jako příroda, navrhujeme bez odpadu, bez přebytků. Co je organické, je zároveň technologické.
Nejde o vizi budoucnosti, ale o to, co je možné už dnes – když spojíme algoritmické myšlení s přirozenou inteligencí života. Biotopia je začátek toho, co by architektura mohla být, kdyby byla navrhovaná jako součást ekosystému, ne jako objekt mimo něj." Federico Díaz
Architektura, která roste
Vize architektury, která "roste", je hlavní linií filmového eseje vytvořeného týmem The Why Factory pod vedením Winyho Maase. Film spekuluje nad budoucností tzv. bio-matter architektury – tedy architektury, která je tvořena z programovatelných, přizpůsobivých a biologicky aktivních materiálů. Tyto materiály by dokázaly reagovat na prostředí, měnit tvar podle potřeby, regenerovat se nebo rozkládat – podobně jako živé organismy. Ve vizualizacích filmu dochází například k přímému začleňování rostlin a dalších forem života do struktury města. Nejde jen o zelené fasády, ale o skutečně symbiotické systémy, které spojují lidské obydlí s přírodními cykly.
Socha Federica Díaze tuto vizi interpretuje uměleckým způsobem. Není "živá" v biologickém smyslu – aspoň zatím ne – ale je vytvořena robotickým tiskem s využitím betonových směsí a principů biomimikry – inspirace přírodou, zejména strukturou kořenů nebo větví, které umožňují mnohem efektivnější rozložení hmoty než tradiční pravoúhlé stavby.
Architektura budoucnosti tak nemusí být ekologická jen z hlediska etiky, ale také proto, že příroda nabízí strukturální řešení, která jsou extrémně efektivní. Inteligentní geografie představuje myšlenku, že v budoucnosti dojde k prolínání růstu a výstavby – kdy krajina, město i dům mohou být formovány stejnou inteligencí, která bude vycházet z přírodních i umělých systémů. Místo toho, abychom krajinu zastavěli, ji vnímáme jako aktivní materiál, který se může přetvářet a reagovat – pro lidi, zvířata i rostliny zároveň. Je to vize velmi vzdálené budoucnosti, ale technologie, které dnes máme k dispozici, už k takové adaptabilitě pomalu směřují.
Studio: Studio Federico Díaz + The Why Factory
Autor: Federico Díaz + Winy Maas
Spoluautor: Jen Kratochvil, Javier Arpa Fernández
Umístění projektu: Corderie dell'Arsenale, Benátky
Rok projektu: 2025
Rok dokončení: 2025
Klient: Carlo Ratti, hlavní kurátor 19. architektonického bienále v Benátkách
Foto výstavy: Celestia Studio
Vizualizace: Filip Vedra
Report z instalace: Jen Kratochvil, Federico Díaz
Spolupracovníci a dodavatelé
Robotická výroba: So Concrete
Technická spolupráce: Dimitri Nikitin, Zaviš Unzeitig, Jonas Kolářik, Petr Pufler
Partneři: ČVUT Praha, IAAC Barcelona, So Concrete, Stimuleringsfonds Creatieve Industrie NL, TU Delft
0 komentářů
přidat komentář
