Zimní Olověný Dušan 2013 - oceněné ateliéry

Zdroj
Spolek posluchačů architektury při FA ČVUT
Vložil
Tisková zpráva
30.03.2013 22:25
Ateliér Petra Hájka a Jaroslava Hulína

Téma a program školního ateliéru Hájek - Hulín:

Téma:
Lom Zbraslav postupem času vrostl do města. Za padesát let se vyčerpá a skončí těžba. Co bude s místem dál? Na tuto otázku se snažíme odpovědět v našem výzkumu. Prostor lomu jsme rozdělili na koridory - sloty, které „programujeme architekturou“. Spíše než o konkrétní stavby nám šlo o stanovení limitů a kapacit místa. Abychom to však mohli udělat, museli jsme je nejprve navrhnout.

Práce v ateliéru:
Konzultace probíhali půl semestru podle předem stanoveného harmonogramu a druhou polovinu hromadně ve škole a virtuálně na jednotlivých blozích. Přestože každý pracuje na svém úkolu, je v ateliéru kladen důraz na týmovou spolupráci. Semestrální projekty byly uzavřeny veřejnou obhajobou před „porotou“ složenou z externích odborníků.

Prezentace prací:
Ateliér klade důraz na vysokou úroveň prezentace projektů. Kromě výkresů a vizualizací je vyžadován fyzický model a digitální prezentace na veřejně přístupném blogu. Prezentace touto formou není samoúčelná, ale slouží k hlubšímu pochopení navrženého prostoru, místa, atmosféry a vazeb mezi hmotnými objekty. Je velmi cenným nástrojem pro týmovou spolupráci a umožňuje daleko intenzivnější zpětnou vazbu.

Více na blogu >

Zadání: Lom Zbraslav
Jizva v krajině je doplněna v původní topografii. Tato výplň je navržena rastrem z betonových zdí postavených kolmo na řeku. Zdi mají šířku půl metru a jsou v osové vzdálenosti 12m. Stěny vytváří rovnoběžné koridory - prostorové parcely k zastavění. Každý student, každá studentka si vybere jeden koridor (šířka 12m, délka dle umístění v lomu od 20m do 650m) a navrhne do něj vlastní objekt a funkci, které dají tomuto místu nový smysl. K úkolu lze přistupovat jako k řešení jednoho domu nebo jej řešit jako celý urbanismus.

Komentář poroty:
„Wow!“ efekt z velkorysosti a šmrncu prezentace nevyprchává ani po odfiltrování prezentační ambaláže. Mistrovství v kondenzování propracovaných idejí na malý prostor bez újmy na sdělnosti. Jestli má FA někde (a dlouhodobě) světovou úroveň, je to za dveřmi ateliéru HH.

Úkol zastavět prostor mezi betonovými žiletkami svisle dělícími vytěžený lom vyvolal mezi porotou dlouhou diskusi o smyslu zadání. Samozřejmě otázky z reality musíme dát stranou a nechat se unášet fascinující silou projektů umístěných do rafinované formy.

Metoda tvorby zadání je geniální pedagogickou pomůckou. Tvoří jasné limity, úlohu zjednoduší, zpřehlední, žádný urbanismus, krajina, nic. Pouze devět metrů světlé šířky. Cokoli narovnáme do štěrbiny, zdánlivě funguje. Skokanský můstek, sluneční kanón, klášter, sjezdovka, kolumbárium, matějská pouť, tobogán. Alespoň v grafice blízké reklamnímu průmyslu to tak vypadá.

Na Hájkovy věci jsem se těšil, možná proto mi celkově lom/slot přišel oproti předchozím semestrům nějak plošší. Redukce řešeného území na téměř 2D záležitost řezu je bezesporu stimulující. Koncepce lom/slot (nevím jak to zkráceně pojmenovat) může asi vyvolat i nadšení. Puristická obnova hmoty kopce (který kopec look je ten jediný správný?) trochu popřela půvab vychládajících vyhřezlých vnitřností jako pozůstatku čistě utilitárního využití na drcené kamenivo (poetika skaliska vs. poetika betonové plochy parkoviště). Apokalyptická roztříštěnost rozpadající se reality do racku nijak nesouvisejících mikrosvětů nutí podvědomí zuby nehty lžícemi škrábat, hryzat, drolit neměnnou danost betonových přepážek a vřískat do oněmění: "Je tam na druhý straně někdo?"

Můžeme zkopírovat hodnocení z loňského roku. Vážně – celkový dojem nejlepší. Prezentace jako na bienále. Myšleno „komplexní dojem“. Připomínky typu malý display, výpadek elektřiny atd. jsme řešili… Pozor, myslím, že učitel a jeho zadání válcuje individuality studentů. Všechny projekty byly skvělé kvůli zadání. Mám pocit, že taková cesta je fajn pro nižší ročníky jako hra se zaručeným koncem.




Ateliér Kuzemenský & Synek

Bydlení pro seniory v Podvinní
Úkolem zimního semestru bylo navrhnout na území uzavřeném mezi obytným souborem Podvinný mlýn, říčkou Rokytkou a parkem Podvinní bydlení pro seniory. Jednalo se o kombinaci "domu s pečovatelskou službou", "domova pro seniory" a "denního stacionáře" + klubu seniorů. Celková kapacita zařízení je cca 80 osob.

Cílem bylo poznat klienta resp. uživatele, jeho potřeby, přání, zájmy, obavy a především každodenní život a toto promítnout do návrhu.

Druhým zásadním tématem zadání byla "zbytkovost" a "divokost" místa. Neměstský charakter. Romantika? Nepatřičnost? Jaký obraz domu je adekvátní? Hledání harmonického celku.

Další otázky:
• kdo je to senior?
• jakou roli v životě hraje změna domova?
• "obraz" domova
• otevřenost vs. uzavřenost
• společné, venkovní a vnitřní prostory
• adekvátní komfort
• práce s terénem a "divokou planou městskou zelení"


Komentář poroty:

Jeden z ateliérů, ve kterých porota strávila nejvíce času. Jeden z nejzajímavějších, i když se tu názory porotců snad nejvíce lišily.

Oceňuji urputnou práci, chuť udělat věci dobře, poctivě. Detailní zpracování projektu automaticky potvrzuje zpracovávané řešení, ne nedůležitá je i vizuální stránka – perspektivy umocňující silný dojem, náladu. Roste zde generace poctivých, schopných mladých architektů.

Filozofie důležitější než architektura! Čímkoliv dalším bych to jenom rozmělnil.

Jeden ze silných ateliérů, se kterým jsem se bohužel nedokázal identifikovat. Uniformita layoutů, podepřená klaustrofobním prezentačním prostorem přetékajícím architekturou, odrážela většinovou koncepci seniorského bydlení jako uzavřeného ústavu s unifikovanými prostory a jednotnou špičkovou péčí. Podzimní potok nedokáže nahradit křik zoufalství do hukotu splavu. Na stáří jsem se těšil, nyní se ho děsím (v tapetované chodbě se zálivy).

Žádný z projektů nebyl jednoznačným favoritem, nad každým se hodně debatovalo, pro i proti. Společné všem je ale obrovské nasazení a poctivost, spousta emocí. Odlišné uchopení úkolu a rozdílný pohled na koncept řešení svědčí o schopnosti/ochotě vést k vlastnímu názoru.

Jestli má někdo našlápnuto k zopakování fenoménu 90. let jménem „ateliér Miroslava Šika“, je to ateliér Michala s Ondřejem. Podobné sepětí a prožitek pedagoga/tématu/studentů. Hledačství esence samozřejmé obyčejnosti. Architektura s emocí, v nejlepším smyslu slova sociální, tolik potřebná pro kulturu stavění v téhle zemi. Antiteze bombastických gest. Ztotožnění studentů, hraničící až se sektářstvím, je samo o sobě úkazem.

0 komentářů
přidat komentář

Související články