Stanovisko České komory architektů k postupu Ministerstva kultury ČR a Muzea umění Olomouci při zadávání veřejné zakázky na Středoevropské fórum Olomouc

Česká komora architektů oznamuje autorizovaným architektům a dalším zainteresovaným osobám, že Muzeum umění Olomouc, státní příspěvková organizace, se sídlem Denisova 47, 771 11 Olomouc, připravuje v součinnosti s Ministerstvem kultury České republiky zadání veřejné zakázky na „Středoevropské fórum Olomouc“, které je v rozporu s euroatlantickými soutěžními standardy a je neregulérní.

Česká komora architektů po té, co zjistila vážné nedostatky v přípravě soutěže na shora uvedenou investici, zahájila neprodleně jednání se zadavatelem, která však nebyla ukončena úspěšně, byť členové pracovní skupiny nabídli veškeré nezbytné služby a konzultace v rozsahu zcela nadstandardním, včetně projednání věci s pracovníky Ministerstva kultury odpovědnými za právo a za veřejné zakázky.

Důvodem pro postup zadavatele byl odkaz na údajný rozpor ustanovení § 103 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, s ustanoveními Soutěžního řádu ČKA, týkajícími se cen a odměn. Bez ohledu na existující právní rozbory řady renomovaných právníků setrval zadavatel a MK ČR na stanovisku, že v případě zákona o veřejných zakázkách nelze vyplácet ceny a odměny soutěžícím týmům, je-li výsledkem soutěže o návrh zadání veřejné zakázky vítězi. Citované ustanovení ovšem nevylučuje udělení cen a odměn a umožňuje souběžně udělit ceny a odměny těm, kterým není následně zakázka zadána a kteří byli v soutěži oceněni, přičemž v případě vítěze soutěže umožňuje kompenzaci ceny formou zápočtu honorářem. Smyslem a účelem soutěže o návrh je získat od účastníků soutěže konkrétní návrh řešení budoucího předmětu zakázky; na rozdíl od ostatních – standardních – postupů zadávání veřejných zakázek je pouze v tomto případě přípustné, aby soutěžící předkládali řešení, z něhož je zadavatel (vyhlašovatel soutěže) s to poznat, do jaké míry který ze soutěžních týmů odpovídá zvoleným řešením i užitými postupy klientovu názoru. Vykládat ustanovení § 103 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách tak, že vylučuje vyplacení cen a odměn, by vedlo k absurdním důsledkům, které nemůže Ministerstvo kultury (mimo jiné též garant právní úpravy ochrany autorských práv a dalších práv k duševnímu vlastnictví, jakož i problematiky péče o architektonické, urbánní a památkové prostředí) vážně! V takovém případě by dokonce bylo myslitelné – a předložený záměr je přímo vzorovou ukázkou – že finanční prostředky ze strukturálních fondů EU nebudou k dispozici, zakázka nebude udělena a všichni architekti vynaloží své úsilí a náklady v řádu nejméně mnoha desítek, spíše však stovek tisíc, pro nic.

Výklad právních předpisů podléhá stejnou měrou jako i jiná odvětví určité logice. Při aplikaci právních předpisů musí být respektována určitá vžitá pravidla, jak jsou postupně ustavována soudní rozhodovací praxí, zejména pak v nálezech Ústavního soudu a v rozsudcích Nejvyššího správního soudu. Tedy jinak řečeno: pro posouzení věci a výklad platného práva nutno vycházet nejen z textu předpisu samého, nýbrž i z uznávaných právních zásad, jimiž se aplikace právních norem řídí. Výsledkem musí být především předvídatelná rozhodnutí a postupy, jejichž základem je buď nesporná právní úprava, nebo taková její aplikace, která toto širší právní okolí interpretuje v systémových souvislostech.

Zákon o veřejných zakázkách výslovně předpokládá zadání veřejné zakázky cestou jednacího řízení bez uveřejnění, to jest procesem podstatně jednodušším právě proto, že jsou předloženy konkrétní návrhy budoucího předmětu zakázky a je tím do značné míry také prokázána profesní, technická a další způsobilost a kvalifikace, vítězi nebo vítězům soutěže. Obdobným způsobem byly zadány již řady zakázek, ve kterých byly vyplaceny řádně ceny i odměny za úsilí soutěžících. Právě proto, že si česká komora architektů uvědomuje, že „projekt Středoevropské fórum Olomouc je pro Muzeum umění Olomouc klíčovou a neopakovatelnou příležitostí uskutečnit z veřejných prostředků rekonstrukci a dostavbu takového rozsahu, která by měla vyřešit nejen jeho problémy na několik generací dopředu, současně zásadním způsobem zviditelnit Českou republiku v zahraničí, ale v neposlední řadě také umožnit jednu z největších soudobých architektonických intervencí v prostředí českých historických měst“, je na pováženou a spodivem, že zadavatel, kterému by měly být taje profese architektů a urbanistů, jakož i vývoj architektury velmi intimně známy, popírá svým postupem základní předpoklady pro možnost řádného a kvalitního profesního výkonu. Rozsah úkolu vyžaduje mimořádnou míru tvůrčího úsilí architektů, jemuž se cenami a odměnami dostává i tak pouhých drobků a většina odvedené práce zůstane bez odměny. Nevidíme sebemenší důvod, abychom od tak elementárního požadavku, jakým je vyplacení cen a odměn, ustoupili – opakované apely na odpovědnost architektů za veřejné blaho jen nyní i do budoucna zastírají, že se kulturní i právní milieu v tomto státě žádným zásadním způsobem nevyvinulo a nekultivovalo.

---

Dopis prof. PhDr. Pavla Zatloukala, ředitele Muzea umění Olomouc, zástupcům ČKA


Vážení pánové,

chtěl bych vám sdělit, v co v posledních dnech vyústily dlouhodobé přípravy k architektonické soutěži na Středoevropské forum v Olomouci (SEFO). Jak jsem vás již informoval, měly spočívat v dokončení rekonstrukce budovy Muzea umění Olomouc a v rozsáhlé přístavbě v jejím sousedství. Nikoliv vinou těch, kteří měli přípravu projektu na starosti akce doznala značný skluz – bylo totiž třeba vykoupit osm pozemků, u nichž většina majitelů (s výjimkou města Olomouce) svými spekulačními nároky několikrát projekt málem zablokovala. Teprve před nedávnem bylo možné majetkoprávní vztahy upravit do té míry, že se staly akceptovatelnými pro další pokračování projektu. Tím ještě jednou vysvětluji a omlouvám zdržení akce.

Okamžitě jsme začali připravovat architektonickou soutěž. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve značné časové tísni a také vzhledem k tomu, že si výkup pozemků vyžádal nemalé finanční prostředky, začali jsme nakonec připravovat vypsání soutěže o návrh podle Zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. Na základě § 102 odst. 1 mělo jít o jednokolovou anonymní soutěž pro získání architektonické studie, na niž měla navázat veřejná zakázka v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 6 cit. zákona o veřejných zakázkách. Stručně řečeno, zakázku na celý projekt měl získat vítěz ze soutěže. Za pomoci specializované firmy jsme připravili vše potřebné, především dokumentaci, soutěžní podmínky a zadání a sestavili jsme rovněž domnívám se velmi reprezentativní porotu. Soutěž měla být vypsána 7. července. Když jsme se však obrátili na Českou komoru architektů (ČKA), setkali jsme se s odmítnutím. Sdělili jste nám, že soutěž považujete za neregulérní a proti těm soutěžícím, případně porotcům, kteří jsou jejími členy, užijete v případě, že se soutěže zúčastní kárné opatření. Spor se rozhořel především na různém čtení § 103 Zákona o veřejných zakázkách.

Cituji: „(3) Soutěž o návrh použije zadavatel, jestliže a) na tuto soutěž navazuje zadání veřejné zakázky na služby, nebo b) na základě této soutěže mají být vybranému účastníkovi či účestníkům soutěže o návrh poskytnuty soutěžní ceny nebo platby.“ Podle našeho názoru podepřeného názorem několika právníků ministerstva kultury znamená nebo buď – anebo, podle Vašeho názoru představuje to i ono. Tedy opět stručně řečeno, zákon umožňuje v soutěži, kterou jsme zvolili, udělit pouze zakázku na projekt vítězi, podle názoru ČKA musí být kromě toho uděleny ceny i odměny. Kdyby zákon předpokládal možnost užít obojí formy odměny, muselo by podle našeho názoru následovat ještě c) nebo obojí.

Nemůže být jistě sporu o tom, že Zákon o veřejných zakázkách je nadřazen pravidlům ČKA. Jako státní příspěvková organizace jsme bezpodmínečně povinni řídit se jím. Vzhledem k tomu, že jsme ani po několikatýdenním jednání s ČKA nedospěli ke shodě, jsme nuceni od soutěže odstoupit a postupovat jiným zákonným způsobem.

Domníváme se dále, že jednání ČKA, jež vybízí k nerespektování zákona, je nezodpovědné a bezohledné a že přípravu projektu SEFO výrazným způsobem poškodilo. Nemusím zřejmě zdůrazňovat, že mělo jít o významnou akci v centru historického jádra města v ceně zhruba půl miliardy a ještě k tomu z veřejných prostředků.

Chci vám tedy alespoň touto stručnou formou vysvětlit, proč se tak dlouho připravovaná soutěž neuskuteční.

S pozdravem

prof. PhDr. Pavel Zatloukal
ředitel muzea

---

> další dokumenty ke kauze soutěže na SEF Olomouc najdete na www stránkách ČKA