V září proběhl seminář Knihovna a architektura 2009

Ve dnech 6.–8. září se konal tentokrát v prostorách nové Národní technické knihovny v Praze jubilejní 5. seminář Knihovna a architektura pořádaný Knihovnou UP Olomouc ve spolupráci s NTK. Netradiční místo konání (dříve vždy Olomouc) bylo zvoleno záměrně, aby se účastníci semináře mohli zúčastnit i následujícího slavnostního otevření NTK (9. září).

Blok přednášek byl zahájen vystoupením Ladislava Kurky (Měst. knihovna v Praze) na téma Shrnutí současné situace realizovaných a připravovaných staveb. Kromě jakési retrospektivy semináře Knihovna a architektura nám pan Kurka opět představil svůj oblíbený model pěti P – podmínek, za jakých lze úspěšně postavit knihovnu: 1) pozemek, 2) peníze (jistota), 3) partnerství (spolupráce architekta s technikem a knihovníkem), 4) perspektiva (projektování pro budoucnost) a 5) pružnost (při projektování i rozhodování). Následoval příspěvek Jana Žemličky (Zemlicka & Pruy Ingenieur-Planung) na téma Kolik architektury a kolik techniky potřebuje knihovna. Ačkoliv to z názvu není patrné, jednalo se o výrazně expresivní přednášku, kterou osobně považuji za vrchol pondělního dne. Pan Žemlička je člověk, který se s nikým a s ničím nepáře, zároveň však dokáže zaujmout velice jiskrnými názory. Během své přednášky se několikrát důrazně opřel do architektů, kteří podle jeho názoru dělají při projektování stále stejné chyby, ale nehodlají se poučit. Dodnes si vzpomínám na jeho komentář k jinak povedené MZK v Brně, která má na jih obrácené prosklené schodiště, tedy logicky přehřívané s nutným chlazením v podlaze, na což pan Žemlička reagoval doslova výkřikem: „Proč si  tam pouštím teplo, když to budu muset chladit?“. Velice zajímavý byl rovněž Žemličkův názor na výhodnost přirozeného větrání okny, které umožňuje střízlivé používání klimatizace a tudíž nižší provozní náklady (viz nová budova NTK).
Po panu Žemličkovi přišel ke slovu Milan Bulaty (Universitätsbibliothek der Humboldt-Universität) a představil nám Berlínskou knihovnu. Přednáška byla nádhernou ukázkou toho, jak lze funkčnost v architektuře propojit s krásou a svobodou. Nová knihovna návštěvníka zaujme jak obrovským volným výběrem (asi dva miliony svazků!), tak také půvabnými stoly se zelenou pracovní deskou, které jsou holdem starým německým knihovnám. Gerald Leitner (Geschäftsführer Büchereiverband Österreichs, Wien) se pro změnu věnoval situaci v Rakousku a na příkladu knihoven ve Vídni, Linci a Salzburgu, jež se staly chloubou svých měst, nám dokázal, jak výrazným oživením se může pro celou společnost stát výstavba nových knihoven. Svým příspěvkem také vyvrátil starší skeptické názory, že knihovny s příchodem nejmodernějších technologií zaniknou. Opak se stal pravdou, zmíněné nové knihovny zaznamenaly návštěvnost o 20–40 % vyšší a staly se kulturními centry, kde lidé rádi tráví svůj volný čas. Den byl pak ukončen představením nové NTK z úst jejího ředitele Martina Svobody a poté následovala na detaily bohatá komentovaná prohlídka celé knihovny.
V úterý nás čekal vrchol celého semináře a to panelová diskuse na téma Národní knihovna – Klementinum nebo nová budova, nebo oboje? U diskusního stolu zasedli pánové Jan Kasl (Best Development Prague), Jan Vácha (NK ČR), Václav Králíček (Ústav rozvoje hlavního města Prahy), Jan Benda (Allied Architects International Inc., vice-president, Sanghai), Josef Štulc (Národní památkový ústav Praha), Vojtěch Balík (Filozofický ústav AV ČR) a Emil Přikryl (Škola architektury AVU Praha) a moderování se ujala paní Daniela Drtinová (ČT). Během dvou a půl hodinové diskuse zaznělo mnoho velice zajímavých názorů, které byly v některých případech naprosto protichůdné. Například Emil Přikryl vystoupil s tím, že podle jeho názoru a na základě projektů jeho studentů se NK do Klementina vejde. Myšlenku, že by měla NK zůstat v Klementinu zastával také pan Balík. Proti tomu se naopak postavili pánové Kasl, Vácha i Štulc s tím, že by bylo lepší postavit knihovnu úplně novou. Obdobné názory zazněly rovněž z publika, kupříkladu paní Stoklasová označila Klementinum za knihovnu kompromisní, její kolegové pak připomínali otřesné podmínky zaměstnanců NK, nedostatečnou studovnu, fakt, že Klementinum leží v záplavové zóně apod. Obecně největší rozruch vzbudila vize Jana Bendy, který rovněž hlasoval pro novou budovu, ovšem nikoliv pro knihovnu národní, ale evropskou. Ta by podle něj přispěla k utvoření nové identity České republiky v rámci Evropy a mohla by učinit z Prahy evropské kulturní centrum.
Po ukončení diskuse následovala poslední přednáška semináře, v níž Jan Benda hovořil o architektuře digitálního věku. Přednášku rozdělil do tří částí: v první shrnul vývoj architektury spojený s nástupem nejmodernějších technologií, ve druhé se znovu vrátil ke své myšlence Evropské knihovny a blíže ji rozebral. Problém NK přitom označil za problém české identity, která je prý silně prostoupena provincialismem, neschopností vidět svou vlastní kulturu v širším kontextu. Působivá pak byla zejména jeho projekce Hradčan bez chrámu sv. Víta, k čemuž by s trochou nadsázky mohlo dojít v případě, že by Karlu IV. nebylo povoleno zbourat starou baziliku a nahradit ji novostavbou.  Konečně ve třetí části své přednášky Benda okomentoval současný rozvoj stavebnictví v Číně a představil některé z projektů svých a své ženy Ivany.
Celkově byl seminář hodnocen účastníky jako velice úspěšný a přínosný a nám tedy nezbývá, než se těšit na připravovaný sborník a snad i příští setkání za dva roky.